7°C
„Jsem zmrzlá a moje slzy též. Jedu domů a celou noc se mi o něm zdá. Ležím s ním v rakvi, milujem se,“ popisuje Obermannová své morbidní představy v knížce nazvané Panoptikum české.
Kopání do mrtvoly
Spisovatelka si v ní vyřizuje účty s lidmi, kteří ji svými reakcemi na Tajnou knihu zklamali. Obouvá se i do zesnulého Havla. Píše o něm, že byl srab a pod pantoflem své ženy Dagmar.
Lidem kolem bývalého prezidenta vyčítá, že ji loni zatratili. Spisovatelka trvá na tom, že Havel byl jejím intimním přítelem a že souhlasil s vydáním knihy o jejich sexuálních hrátkách.
„Kniha je o mně. O tom, jaký dopad na mě mělo vydání Tajné knihy, čím jsem si musela projít. Je o naší společnosti, která je pokrytecká a prolhaná,“ míní Obermannová.
Reakce okolí
„Paní Obermannová je exhibicionistka, která ztrácí úctu před smrtí. Nechci se už k ní vůbec vyjadřovat. Čtenáři si dost dobře budou umět udělat úsudek sami,“ řekl Blesku Ladislav Špaček, který 10 let pracoval jako Havlův mluvčí.
Ukázky z Panoptika
Do naší rakve se dívá Zrůdička a zapisuje si. „Což jasně dokazuje, že zhrzená milenka se mstí, vidíte?“ ukazuje na mě Zrůdička lidem z fronty, celému národu, fotografuje nás a její hlas i cvakání fotoaparátu mají v kostele dlouhou ozvěnu přecházející v lamentaci. /…/ Načež se tu objeví Veleduch Rejžek a zapálí mě sirkou. Nejdříve nehořím, ale na třetí pokus chytnu.“
● ● ● ● ●
„Kašlu víc. Největší Čech také a poslední, co mě napadá, je, že jsem to od něj chytla. Ten kašel mě probudí. Posadím se na posteli, kašlu víc a víc, skutečně se dusím a vůbec nic nechápu. Kde jsem?“
