8°C
Tak nějak si říkám, jestli je s vámi doma legrace jako v »práci«?
„Záleží na náladě. Založením jsem optimista, tedy úspěšně si namlouvám, že všechno k něčemu je. Ale jsou i chvíle, kdy to přestane fungovat a několik hodin koukám do zdi, než se to zas nahodí.“
Jak to bere partnerka? Nebo žádná není a fanynky tak mají šanci?
„Mají šanci, ale ne všechny, to bych nezvládl fyzicky ani psychicky. Hlavně ať chodí na moje představení, aby to tam vypadalo jako na koncertě Luneticu.“
Máte hodně obdivovatelek?
„Mám fanynky, které chodí na všechna moje představení. Po čase je už i poznávám. Rád si s nimi popovídám. Jen jsem kolikrát překvapený, že někoho tak zajímám. Já bych na sebe asi nešel.“
Už vás některá obtěžovala?
„Žádná fanynka mě nikdy neobtěžovala. Jen jednou jsem dostal jistý email, ve kterém bylo něco jako sexuální nabídka, ale nemohl jsem z toho rozluštit, jestli to náhodou nenapsal nějaký muž, tak jsem radši neodpověděl. Jinak mě obtěžují většinou spíš muži. Chtějí si ťukat panáky, plácat si rukama, chytat se opilecky kolem ramen… A to je potom něco na mojí paranoiu, musím si neustále jednou rukou hlídat svoji peněženku a mobil, aby mi to v záchvatu družnosti neukradli.“
Vraťme se k ženám. Slyšela jsem, že vás vnímají spíš jako milého kámoše. Nemrzí vás, že nejste za borce, ze kterého bývají paf?
„Já jsem rebel, dokonce bez příčiny, nevšimla jste si, že trochu vypadám jako James Dean?“
Když myslíte. Co kromě zevnějšku můžete druhé straně nabídnout?
„Naučil jsem se komunikovat s úřady, jezdit na výlety, chodit na nákupy a taky smát se lidem v televizi. A občas taky koukám do zdi. To je asi to nejlákavější, co můžu nabídnout.“
Moc toho není. Tak radši prozraďte, které ženy se vám líbí.
„Mám rád ty inteligentní. To znamená, aby se smála mým vtipům. (směje se) Ale také aby se smála, i když nemluvím zrovna vtipně.“
Jste věrný, když milujete?
„Samozřejmě. Ale hlavně bych rád upozornil všechny ženy, co by chtěly být nevěrné svým partnerům, ať jsou nevěrné se mnou.“
Nevadí vám, že jste teď pro mnohé spíš »tydýtem«?
„Je to pořád lepší, než kdyby na mě na ulici pokřikovali třeba kreténe. Nebo idiote. Tydýt je hodně dobrej. Díky za něj.“
Před tou populární reklamou vás ale nikdo moc neznal, že?
„Tak znali mě lidi ze stand-up Na stojáka, kde léta vystupuji, ale teď je to o dost jiné. Stává se mi docela často, že když jdu třeba kolem asfaltérů, tak okamžitě odhodí lopaty, mávají na mě, chtějí se společně vyfotit. Nebo pokladní přestávají markovat, chtějí podpisy. Ale rozhodně mi to není nepříjemné, spíš to podle mě musí vadit lidem, co je zaměstnávají, přece jen na nějakou dobu přerušují svoji práci. Kvůli mně. Takhle ten státní rozpočet nenarovnáme.“
Počítal jste s tím, že tahle reklama bude mít takový úspěch?
„To nevíte nikdy. Nemůžete tušit, co a koho ve finále zasáhne. Ale natáčení nás tedy dost bavilo.“
Dostal jste prostor vymyslet nějakou vlastní hlášku?
„Vymysleli jsme spoustu jednotlivých hlášek. Ale teď si zrovna na žádnou nevzpomenu.“
V show Na stojáka, kde účinkujete, většinou diváci slzí smíchy. Ale co děláte, když se nebaví?
„Já si to neberu vůbec nijak. Sám nepoznám, co je vtipný.“
Takže nezažíváte trapné chvilky?
„Zatím jsem nikdy takovou nezažil. A když jo, pak to bylo o tom, že jsem se trapně cítit chtěl, protože to byla součást vystoupení.“
Je pravda, že jste prý utajeným synem herce Luď ka Soboty?
„Já nevím, to musí vědět on.“
Byl třeba ve vašich začátcích pro vás jako komik vzorem?
„Ano, třeba Luděk Sobota byl mým vzorem, nebo Bolek Polívka, Tomáš Hanák, Mr. Bean. Ale mým oblíbencem byl předně Louis de Funès ve scéně, kdy běhal ve filmu v jeptiškovském kostýmu, rukou si křivil obličej a na otázku: Kdo vám to udělal? odpovídal: Abatyše!“
Hrajete, píšete písně, knížku pro děti. Všechno vás tolik baví, nebo to děláte spíš pro peníze?
„ Já nejradši nedělám nic. Rád si totiž jen čtu, to můžu dělat klidně celý týden. Ale vůbec nejradši ležím. Dělám jen to, na co mám náladu.“
Z čeho pak tedy platíte složenky?
„Vystupuji jako komik, jezdím po republice.“
Známý jste chtěl být odjakživa?
„Už jako dítě jsem chtěl být komikem. Jen jsem dlouho hledal formu, jak to dělat. Také jsem chvíli toužil být básníkem nebo spisovatelem.“
Nakonec se vám splnilo vlastně všechno. V čem myslíte, že jste nejlepší?
„Všechno má svoje. Když se mi nechce hrát, tak píšu, když se mi nechce psát, tak hraju. Ale ve stand-up comedy je to všechno dohromady, psaní i herectví, humor i poezie.“
Na jevišti improvizujete, nebo to máte vždy připravené?
„Mám všechno připravené, ale musí to vypadat tak, že nic připravené nemáte, v tom je ta finta. Občas se sice stane, že jdu k mikrofonu bez přípravy, ale nakonec mě vždycky něco napadne.“
Je to pro vás adrenalin?
„Je, ale v přiměřené míře. Není to nijak extrémní adrenalin jako třeba bungee-jumping nebo skok padákem nebo chození po římse ve dvanáctém patře bez jištění.“
Míváte trému?
„Trému nemívám. Ale je fakt, že jsem někdy trochu neklidný.“
Pomůže vám v tu chvíli třeba panák alkoholu?
„Ne. Mně pomáhají takové speciální sáčky s tekutinou na překyselený žaludek. Doporučil mi to můj lékař, který říkal, že to potřeboval svého času i herec Milda Kopecký, který k němu také chodil. Tak tohle mám s Mildou společný.“
Připadáte si teď jako celebrita? pomalu slavný jako Elvis Presley...
„Tak Elvis Presley je můj velký oblíbenec, akorát zatím beru o trochu míň prášků než on a taky toho míň sežeru. Ale když jste řekla celebrita, tak to si spíš potom představím Jirku Pomeje nebo Agátu Hanychovou (smích), a to snad nejsem ani jedno z toho. Ale myslím, že jsem, jak říká kapela Visací zámek, skromný, ale nejlepší.“
