Související články
„Zkrátka jsem si ověřil, že se vyplatí držet se ověřené zásady: Čím víc mě někdo přesvědčuje, že to bude bomba, o to víc nevěřím, že to vyjde,“ poznamenává vystudovaný právník, který nejdříve umělcům připravoval smlouvy.
„Teď je hlavním barometrem moje žena. Když u čtení scénáře brečí nebo se směje, vím, že je to ono!“ říká Lichtenberg, jehož prvním muzikálem byl Krysař.
Rozpočet? 12 milionů!
I když přiznává, že stát se profesionálním producentem bylo riskantní, začátky jeho kariéry v hudebním showbyznysu byly poměrně snadné. Muzikálů bylo jen pár, zájem o ně obrovský a tak nebyl problém získat na ně peníze. „Rozpočet byl tehdy třicet čtyřicet milionů. Dnes musíte představení vyprodukovat za deset až dvanáct milionů,“ říká Lichtenberg a prozrazuje, že jen kostýmy obvykle stojí kolem tří milionů korun. Nejdražší kousek ve fundusu pak přišel na závratných 96 000 korun.
Finance shání, kde se dá – od sponzorů, reklamních partnerů i koproducentů. A samozřejmě také investuji vlastní prostředky.
„Aby se peníze investované do jednoho představení vrátily, je potřeba dostat do sálu 150 tisíc lidí, což představuje zhruba 200 repríz,“ vypočítává Lichtenberg.
Kolik dostávají hvězdy
Aby byl muzikál úspěšný, je potřeba do něj také angažovat hvězdy.
„Basiková, Csáková, to jsou zaručené tváře, na které lidi přijdou. A také Monika Absolonová, kterou jsem kdysi do Kleopatry vůbec nechtěl,“ přiznává sebekriticky Lichtenberg.
Přesvědčil ho až Michal David. A právě angažování tohoto hitmakara považuje za nejlepší »kauf« do divadla.
A kolik tedy herci za jedno odehrané představení inkasují? „Nejvíc jsem vyplatil 20 tisíc, většinou se ale honoráře pohybují od 2 do 15 tisíc. Částky určuji podle kombinace slávy a schopností,“ říká Lichtenberg.
Jenže ani obsazení největších hvězd vám nepomůže, když během představení selže technika.
„Jednou nám zamrzl zvukový pult, bez něhož nešlo hrát. Vracel jsem vstupné a platit výdaje na cestovné. Bylo to 800 tisíc. A protože pojišťovna nám vyplatila jen 200 tisíc, prodělal jsem na tom 600 tisíc.“ Není divu, že se tak představení většinou musí odehrát stůj co stůj.
Prázdniny nemám rád
Během rozhovoru se Lichtenberg často usměje, když ale přijde řeč na období prázdnin, moc veselo mu není. Upřímně: Letní prázdniny nenávidí.
„I když se nehraje, musím pořád platit personál v produkci, nájem, energii. Letní pauza mne stojí dva miliony. Trvá celý podzim, než se dostanu na nulu. Zbývající čtyři měsíce pak musíme vydělávat.“
Nad dveřmi jeho kanceláře visí nápisy Broadway, New York – This exit (východ zde). Létal si tam pro inspiraci. Od té doby, co dostal strach sednout do letadla, volí raději evropské muzikálové scény – anglický Londýn a Německo Hamburg
„Když srovnám tuzemské a zahraniční produkce, nemáme se za co stydět. To, co se sem třeba dováží pod názvem Mama Mia je hrozné. Někteří účinkující zpívali tak falešně, že mě to tahalo za uši,“ nebere si servítky.
Vlastní stáj hájí
„Pár chytráků z Lidových novin napíše, že je to podbízivé, laciné. Ať ale řeknou konkrétní věci, přečtu si to a mile rád se poučím. Tohle psali o Kleopatře a ta má tady i na Slovensku 1,5 milionu diváků!“ zvedá poprvé během rozhovoru hlas.
Nepříznivé kritiky jej sice rozčilují, jak ale přiznává, pro úspěch představení ale nejsou rozhodující.
„Klíčem k úspěchu je pozitivní šuškanda lidí,“ má vyzkoušeno. A naopak – pokud si lidé navzájem řeknou, že je show špatná nebo že se jim nelíbí, nikdo na ni nepřijde.
Lichtenbergovým dalším snem je velkolepý muzikál Lví král. „Jenže licenční podmínky jsou tak tvrdé. Mimo jiné v něm musí hrát jen černoši a to se u nás splnit nedá.“
Jak dopadne Klíč?
Lichtenberg úspěšně prodal do světa muzikály Hamlet, Kleopatra a Tři mušketýři.
„Třeba se to povede s Klíčem králů, který je hodně jiný a kontroverzní. Jsem zvědavý, co na tenhle muzikál Dana Landy v režii jeho ženy Mirjam v říjnu po premiéře lidi řeknou,“ uzavírá jeden z největších českých producentů.
Přidat názor
