7°C
Všichni žijí ve stresu
Šéfové Novy se před časem nadchli vizí, že televizi omladí. Zřejmě právě proto vyhodili svého nejzkušenějšího moderátora. Jak to přijal? S klidem gentlemana.
„Nebyl to úplně blesk z čistého nebe, trochu jsem to tušil. Navíc náhlé výpovědi jsou tam normální, všichni žijí ve stresu, že se to může stát právě jim. Já na to byl docela připraven, protože jsem tam pracoval skutečně dlouho. To prostě patří k práci zaměstnance v soukromé televizi.“
Mladí na zprávy kašlou
Přehnanou posedlost mládím však tento zkušený moderátor nepovažuje za moudrý tah. „Vedení Novy si myslí, že tak získá mladé publikum. Ale mladí většinou televizní zprávy nesledují, informace si hledají na internetu. Takže si nejsem jistý, jestli je to správná strategie,“ krčí rameny moderátor, který před lety za svou práci získal cenu TýTý.
Opravdu ho ale krok Novy nezasáhl osobně? Po odmlce přiznává: „Nepříjemné na tom je, že se na Nově o těchto personálních změnách rozhoduje hodně zdálky. A nezáleží na tom, zda svou práci děláte dobře, nebo špatně.“
Kouzlo adrenalinu
Práce v Nově se za patnáct let jeho účinkování hodně proměnila, Dumbrovský začínal v době, kdy se ještě nepoužívalo čtecí zařízení. Když byl v devadesátých letech parlamentním zpravodajem, tak si vše psal na papíry, které nikdo jiný neuměl přečíst. „Ale moje reportáže byly většinou v pořádku, takže nikdo neprotestoval,“ vzpomíná.
Nyní také přibylo živých přenosů, což práci na jednu stranu zlepšilo, na druhou stranu to přináší i nové dramatické situace. „Ani nejmodernější technika totiž není bezchybná – třeba v Praze přímé přenosy komplikují nejrůznější zdi, přes které se signál nedostane, a tak se často stane, že přenos na poslední chvíli nefunguje. Takže vy musíte rychle improvizovat. Ale to je ten televizní adrenalin, který mě stále baví.“ Jakmile to půjde, chce se k moderátorské práci vrátit.
Byl jsem komická postava
Předtím však hodlá vidět kus světa. Stejně jako jeho manželka Jitka je totiž blázen do cestování po světě. S Jitkou se ostatně poznali poznali na cestě parníkem po Černém moři. Bylo to ještě za jejich studií na vysoké škole. „Říkala mi "starší pionýr". Já byl naivní kluk z vesnice, babička mi do kalhot našila klíny, prostě trochu komická postava. Pak jsme ale zůstali v kontaktu, začali spolu chodit a nakonec jsme se vzali.“ S Jitkou, uznávanou lékařkou- neuroložkou, jsou spolu už 33 let. Díky ní i zbohatl. Žena restituovala nemovitosti - vilu, několik pozemků a část statku.
Na dálku pod dozorem
Nežárlila ale manželka kvůli tomu, že je pořád vedle krásných žen? Dumbrovský soudí, že to asi moc ráda nevidí. „Rozhodně měla k mým kolegyním často kritické připomínky,“ říká. Ale důvod k žárlení vlastně ani neměla.
„Moje partnerka v televizním studiu Pavla Charvátová (38) si hleděla svého manžela, s Renátou Czadernovou (27) jsem byl na obrazovce jen chvíli a taky měla stálého přítele. Míša Ochotská (27), se kterou se nám spolupracovalo opravdu skvěle, mi pravda jednou řekla, že by chtěla mít vztah s někým zkušeným, jako jsem já! To mi sice udělalo dobře, ale u toho taky zůstalo,“ vypráví se smíchem moderátor.
Známá tvář totiž flirtování poněkud komplikuje. „Všichni vás vidí na obrazovce, a když dorazíte "až" v devět, už vám žena může říct: kde jsi takovou dobu byl?!“ vysvětluje Dumbrovský.
S batůžkem na zádech
Dumbrovští jezdí na cesty zásadně jen s batohem, cestují obvykle místními autobusy a vlaky, přespávají v hotelích a ubytovnách za pár dolarů. „Jako batůžkáři jsme byli i v takových zemích, jako je Barma, Indonésie nebo Uganda. Po Evropě zas jezdíme často na motorce a se stanem,“ říká hrdě Dumbrovský. Lidové cestování je prý neskonale zábavnější než pobyty v luxusu. Děti dlouhá léta jezdily na dobrodružné dovolené s rodiči. „Naše rodina má výhodu, že má s sebou lékařku,“ směje se Dumbrovský. Ani exotické cesty proto nikdo z rodiny nikdy neodstonal.
Strach z banditů
Jednou však měli všichni nahnáno. V Kostarice jeli autobusem do malého městečka. Skoro nic tam nebylo – jen banka a vedle ní hospoda. „Dcera mě přesvědčila, abychom se šli nejdřív najíst,“ vzpomíná Pavel.
Sotva si sedli ke stolu, před bankou zastavil džíp, vyskočili z něj čtyři zakuklenci a začali na banku střílet. „Pochopili jsme, že nám jde o život,“ vzpomíná hvězda.
Šestiletou Zuzku schovali mezi pytle brambor a modlili se, aby je nezasáhla zbloudilá kulka. Vyděšená rodina se musela skrývat dva dny a jednu noc. „Teprve pak nás po další divoké přestřelce zachránili vojáci. Zahynulo tam třináct lidí,“ vzpomíná Dumbrovský. Přesto se už těší na další cesty.
Chybí mu parlamentní prejt
V devadesátých letech byl Dumbrovský na Nově parlamentním zpravodajem. „Někdy jsme jen seděli v koutě v klubovkách a politici za námi sami přicházeli s drby: Víte, že ten a ten má na krku takovou a takovou kauzu?“ vzpomíná parlamentní veterán.
„A hlavně se v té době přece jen častěji vyskytovali politici, kteří pro tuto zemi chtěli něco udělat,“ soudí nyní už bývalý zpravodaj Dumbrovský. Někteří poslanci byli i pohostinní. „Vzpomínám si, jak naváželi do Parlamentu sudy s vínem či slivovičku… To jsme pít nemohli, ale užili jsme si, když tam přivezli zabijačku.“
