9°C
Jako dítě jste dělala vrcholově krasobruslení. Chodí váš třináctiletý syn na nějaké kroužky?
„Chodí na angličtinu, na tenis a do dramaťáku. Dělá jen to, co si vybral. Do ničeho bych ho nenutila, protože myslím, že toho teď děti obecně mají ve škole hodně. Péťa chodí do druháku na osmiletý gympl a musí se skoro každý den učit.“
Pomáháte mu s úkoly?
„Jistě. Včera jsem ho zrovna zkoušela z plžů a mlžů. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí a oživila jsem si tak věci, které jsem již dávno zapomněla.“ (smích) Vy jste zapomněla na mlže? (smích) „Mlže po mně od základky nikdo nechtěl.“
Abyste na mlže nezapomněla ani o pár let později, tak byste si měla pořídit další dítě. Nepřemýšleli jste, že byste synovi s manželem Petrem Maláskem (47) udělali sourozence?
„O tomhle se špatně mluví do novin. Já si myslím, že už těhotná asi nikdy nebudu, ale pokud přijde bratříček nebo sestřička, tak budeme jenom rádi. Samozřejmě bych druhé dítě chtěla, ale nebudeme to hlásat dopředu.“
Zatím to tedy nevypadá?
„Zatím nic.“
A kdyby se přesto zadařilo, chtěla byste raději chlapečka, nebo holčičku?
„Kdyby se zadařilo, tak bych chtěla, aby to bylo hlavně zdravé.“
Ještě že už máte alespoň zdravého syna Péťu. Chodí se na vás dívat do divadla?
„Chodí na všechny mé premiéry i na Petrovy koncerty. Na Indickou banku, což je nejnovější hra, ve které účinkuji v Divadle bez zábradlí, jsem ho nebrala, protože tam mám předepsané vulgární výrazy. Myslím, že na to, aby takhle slyšel mluvit mámu, má ještě dva roky čas.“
Čili v soukromí vulgarismy nepoužíváte?
„Ne. Od chlapa je to něco jiného, ale já jsem žena, a to se podle mě moc nesluší.“
Když jsem se díval na fotky ke hře Indická banka, tak tam kromě vulgárních výrazů sedíte spoře oděná na Zdeňku Žákovi s bičíkem v ruce. Co to je za roli?
„Celá hra je o tom, že pán přijde do banky a zjistí, že za dobu, co v ní nebyl, najednou banka patří indické společnosti a ta mu nechce dát jeho peníze. Já tam hraji neoblomnou vedoucí pobočky.“
Čili ve hře jste takovou tváří Indické banky. V soukromí jste svou tváří propagovala brýle, pak francouzskou značku oblečení, kosmetiku a teď vás můžeme vidět v reklamě na jogurty. Proč si myslíte, že si vás majitelé firem vybírají?
„Často se dozvídám od zahraničních klientů, že hledají někoho, kdo něco v určitém oboru dokázal a současně nemá žádné skandály.“
Čili žít spořádaný život se vyplatí. Bavilo vás točení reklamy na jogurt?
„Byla to moje první zkušenost s natáčením reklamy. V minulosti jsem byla vždycky pouze tváří nějaké značky, ale musím říct, že mě to bavilo náramně. Dva dny jsme točili několik spotů a bylo to velice příjemné.“
Kolik jogurtů jste musela během těch dvou dnů sníst?
„Asi tři kelímky. Při samotném ochutnávání mě ale nejvíce pobavila režijní poznámka pana režiséra. Říkal mi: Polkni a tvař se slastně. Tak jsem polkla a tvářila jsem se slastně.“
Na kolikátý pokus?
(smích) „Nevím přesně, ale šlo to dobře.“
Nemusela jste se tedy přemáhat?
„Vůbec ne. Nikdy bych nedělala reklamu na něco, co bych sama ráda nepoužívala, nenosila nebo nejedla.“
Nazávidí vám kolegové váš komerční úspěch?
„Jestli mi to závidí, tak mi to asi neřeknou do očí, ale já se o tom s nikým skoro nebavím. Jednou mi třeba volala Adéla Gondíková a říkala mi, že mi to moc sluší na nějakém billboardu. Jiné reakce jsem nezaznamenala.“
Mohla byste říct, kolik vám reklamy řádově vydělaly?
„To bych říct mohla, ale neřeknu. V každé smlouvě mám napsané, abych o svých honorářích nemluvila s třetí osobou, takže se nezlobte, ale ani součet honorářů vám nepovím.“
A povíte mi, jak jste se seznámila se svým mužem Petrem Maláskem, se kterým už jste spolu 15 let?
„Seznámili jsme se v roce 1995 při práci v Divadle Na Zábradlí, kde jsem byla v angažmá. Petr dirigoval sbory, ve kterých jsem zpívala, a když jsme skončili, šli jsme posedět do jedné příjemné hospůdky. Tam jsme si povídali až asi do čtyř do rána. Poté mě Petr gentlemansky doprovodil domů a druhý den mě požádal o ruku.“
Opravdu? Řekla jste mu hned ano?
„Ne. Já jsem se samozřejmě smála a přemýšlela jsem, o co mu jde.“
Jak vypadala jeho žádost o ruku?
„Zeptal se mě, jestli bych si ho vzala. Toužil totiž po tom být se mnou.“
Dal vám tehdy i zásnubní prstýnek?
„Ne, to až o rok později, když žádal o mou ruku moji maminku. Máma na něj překvapeně koukala, ale nakonec shovívavě svolila.“
Kdy jste se vzali?
„V roce 1996 a v roce 1998 se nám narodil syn Péťa.“
Jste spokojená v manželství?
„Nepatřím k ženám, které nadávají na své muže. Já věřím v lásku na celý život. Uvědomuji si ovšem, že jsme s Petrem měli na sebe velké štěstí, protože jsme se do sebe zamilovali na první pohled.“
Jak takové zamilování vypadá?
„V momentě, kdy zahlédnete toho člověka, tak kvůli němu nevidíte nikoho jiného. V jeho blízkosti může stát třeba sto lidí, ale vy máte oči jen pro něj.“
Vypadá to, že vám okouzlení vydrželo dodnes. Jaký je váš názor na manželství?
„Někdo říká, že papír není důležitý, ale mně se líbí někomu oficiálně patřit.“
Určitě to ale už není takové jako na začátku. Máte nějaký recept na oživení vztahu?
„My se rádi překvapujeme. Petr mě jednou naložil do auta a vyrazili jsme na jih. Vůbec jsem netušila, kam jedeme. Nakonec jsme dojeli až do italské Verony. Tam jsme večer šli na operu Aida.“
To muselo být romantické…
„Bylo. Podobné překvapení jsem nachystala já jemu, když jsem ho unesla do Barcelony. Kromě těchto velkých akcí chodíme na večeře, někdy jdeme společně na masáž a v dubnu se chystáme do Paříže.“
Kde jste byli nejdál?
„Asi v Thajsku. Tam to bylo nádherné, ale nezapomenutelné zážitky máme také z Kuby. Tam jsme plavali s delfíny, které jsme si mohli hladit. Oni jsou neskutečně hebouncí. Sundala jsem si kvůli nim i snubní prstýnek, protože jsem měla strach, že bych jim mohla ublížit.“
Dokážete si představit, že byste vyjeli společně s rodinou někam pod stan?
„Proč ne? Slibujeme si, že pojedeme na vodu.“
Takže nemusíte mít nutně luxus?
„Určitě ne. Já třeba dělám choreografii moderním gymnastkám a doprovázím je každé léto na jejich vystoupeních. Tam se spí většinou nad tělocvičnou v obyčejných pokojících, a to žádný luxus rozhodně není. Myslím, že člověk má zkusit všechno.“
Je vidět, že máte stejně pestrý život v soukromí jako ve své herecké práci. Dokážete hrát potvoru i hodnou doktorku v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Ta má motto: Dokážu všechno, co chci, ale neptejte se mě jak. Jaké je vaše motto?
„Žádný strom neroste do nebe a Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě.“
Která charakterová vlastnost vám na lidech vadí?
„Vadí mi lidi, kteří neustále nadávají a jsou nespokojení. Když se s nimi dáte do řeči, tak najednou zjistíte, že jim nic nechybí a že nemají ani důvod pořád na něco nadávat. Na druhou stranu jsou tací, kteří mají nějaký zdravotní problém a jsou to velicí bojovníci. Nestěžují si.“
Jak to děláte vy, že jste stále plná optimismu?
„Také někdy mívám splíny, ale neukazuji to okolí. Nesnesu být litovaná. Spíš jsem taková vrba pro ostatní.“
Kdo naslouchá vám?
„Můj manžel.“
Co říkají na pozdní mateřství ty, které s ním mají zkušenost?
Bára Basiková (48), zpěvačka, rodila ve 46 letech: „Každá maminka si to musí rozhodnout sama. Mít dítě v pozdějším věku je výhodné v tom, že má člověk více zkušeností a takového životního moudra, než když mu bylo dvacet. Myslím si, že kdybych už dítě neměla, tak mám ten život klidnější, ale také i nudnější. Na žádná negativa jsem zatím nenarazila.“
Veronika Žilková Stropnická (50), herečka, rodila ve 44 letech: „Mít dítě ve vyšším věku je strašně fajn, akorát když jdete v padesáti doprovázet dítě do první třídy, tak jste z toho trošku unaveni. A když pak vaše dítě maturuje, tak je z vás senior. Ale obecně se věk matek zvyšuje, takže si myslím, že seniorek na maturitních plesech bude časem přibývat.“
