7°C
To se vás Matyáš nemohl dočkat, že přišel na svět dřív?
„Ano, ale jen o tři týdny. Byla jsem ráda, protože jinak by měl narozeniny moc blízko Vánocům a takové případy jsme ve škole vždy litovali. Dostali dárky pod stromeček a přitom se sfoukly i narozky. Trochu nespravedlnost. Tak si s tím Matyáš poradil.“
Co udělá malému radost tak, že se začne usmívat?
„Když se mu podaří počůrat nás při přebalování. To se směje na celé kolo.“
Z čeho máte radost vy?
„Když se mu to nepodaří.“
Už je vidět, komu je podobný?
„Má vlasy jak malej indián z filmu Tanec s vlky a tmavý jako havran. Už v porodnici všichni říkali, že je to Tomáš jako přes kopírák. A čím je větší, tím je to patrnější.“
Jaké byly první dny s miminkem, když jste přišla domů?
„Abych řekla pravdu, celý první týden s Matyášem mám tak trochu slitý v jeden den. Dostala jsem asi o sto procent gratulací víc než za všechny Slavíky dohromady. Nejdřív byl Matyáš hodnej a spal jako dudek. Objevovat hlasový rozsah začal až později. A teď přidává volume. Myslím, že by uměl převálcovat i symfonický orchestr a zkazil by jim koncert.“
Jak se do péče o syna zapojuje manžel?
„Tomáš je perfektní. Umí všechno. A Matyáš ho zbožňuje.“
Překvapilo vás něco během mateřství natolik, až vás to rozbrečelo?
„To, že den tak rychle utíká. Najednou se mi zdá, že v pět ráno vstanu a už je sedm večer. Nikdy to takhle neletělo, ale slzy mi to do očí nevhání, naopak. Líbí se mi to. Slzy si nechávám pro kameru a na jeviště.“
Co dostal Matyášek od Ježíška, tet a strejdů?
„Spoustu krásného pidi oblečení, ale je to takový Otesánek, že se do žádného nevešel. Dostal i hračky, ale zatím je moc nevnímá. Spíš ho baví tahat mě za vlasy.“
Nemrzí vás, že teď s vámi nemůžou být ti nejbližší, maminka…?
„Jsem v Praze cobydup a navíc bych chtěla, aby naši viděli Kanadu na podzim, to je nejkrásnější. Jinak rodinu vídám na skypu.“
Spinkej, noc se sklání nad tvým pousmáním, sen se snáší, světla zháší, ty můj malý andílku… Je to ukolébavka z vašeho alba Dárek. Už jste ji malému zpívala?
„Zatím ne. Je to krásná věc, kterou složil můj děda a je teď pro mě příliš smutná. (Dědeček umřel loni v prosinci - pozn. red.) Říkám Matyášovi říkanky, které si sama pamatuju z dětství, a myslela si, že už jsem je dávno zapomněla.“
Jaké má nejraději ?
„Líbí se mu, když zpívám takovou legrační písničku: My jsme malé myšky, hrdé na kožíšky… a vždycky pak začnu o tón výš a výš, až to zní fakt jako myš. To se pak na konci směje a chce znovu.“
Kolikrát v noci k malému vstáváte?
„Asi milionkrát.“
Zažili jste už moment, kdy jste se o malého báli?
„Teď už se budeme bát pořád, to máme na doživotí.“
Je něco, co vám mateřství vzalo?
„Jen dalo. Smysl, náplň, radost, pokračování a hezké starosti.“
Můžete v Kanadě vůbec vyrazit s malým na procházku s kočárkem? Má představa je, že jsou všude hory sněhu a 20 pod nulou.
„To je správná představa, ale sníh ani tak nevadí. Horší je, když všechno namrzne a nemůžete chodit. To je lepší vzít brusle, protože normální krok neuděláte. Pak děkuji za kočárek, jelikož mě drží na nohou.“
Podle čeho jste vůbec vybírali kočárek do takového prostředí?
„Kamarádka fotografka Vera Varley má roční holčičku, takže měla spoustu tipů jak a co a kočárek nám doporučila. Je protisněhovej a protivichřicovej. Můžu jít s Matyášem na procházku, i když je minus třicet.“
Vím, že máte ráda jaro a podzim. Jak se dá přežít zima v Montrealu?
„Zimu v Montrealu zbožňuju. Je opravdová, bílá jako sníh. Takže bych ji nejradši ještě prodloužila. Ale v dubnu »už« je většinou konec a odstrojují se stromky. To byl vždy můj sen, mít Vánoce od září do začátku května.“
Už jste se byli podívat s Matyášem, jak táta trénuje?
„Ne. Ať je pěkně v klidu doma, dokud může. Akcí bude mít až až. Jsme oba s Tomášem hodně sportovní, takže o pohyb nebude mít nouzi.“
Jak moc je život v Kanadě jiný než tady?
„Je podobný jako u nás. Brzo vstávám, nastartuju motor a jedu až do večera. Na dálku pracuju na desce. Dost cvičím, nespím a užívám si každou minutu. Prostě jako před tím, jen mám teď jeden pětikilový důvod ke všemu.“
Mluvíte tak spokojeně. Napadá mě, měla jste z toho neznáma nějaké obavy?
„Myslíte z kanadského? Ne, jsem od malinka dobrodruh. Bydlela jsem ve všech možných rodinách v zahraničí a vždy mě nejvíc bavila ta nejistota. Budeme si vyhovovat? Budu jim rozumět? Nebudou vařit nějaké podivnosti? Jaká bude škola? Byly v tom samé otazníky. S Tomášem žádné nebyly. Věděla jsem, že mi bude dobře tam, kde je on. Když víte, tak víte.“
Změnila jste se nějak pod vlivem manžela nebo těhotenství?
„To netuším. To by věděli asi lidi, co mě dlouho znají. Ale jsem veliký samorost a tvrdohlavý hrdobec. To se už nezmění, takže asi ne.“
Máte za sebou poměrně akční rok: Spoustu práce, stěhování, svatbu, těhotenství. Co z toho bylo pro vás nejzásadnější?
„Stěhování se nekonalo. Tady v Kanadě mám zimní věci a u nás v Praze letní. Žádné velké přesuny. Mám většinou sbaleno za cca 8 minut a jedu kamkoliv. To je cvik z let, co lítám všude možně. Svatba byla krásná, komorní. Těhotenství plné knížek, rad a práce nad hlavu jako vždycky. Všechno přichází tehdy, když jste připravena to unést. I úspěch i chyby všeho druhu. Ty jsou pro mě často zásadnější než pochvaly a med kolem pusy.“
Nenapadlo vás na chvilku, že si dáte třeba na rok pauzu, budete na mateřské a nevytáhnete paty z domu?
„Nejít ven? To bych se jen ládovala svým oblíbeným Ferrero Rocher a za chvilku byla jak koule čokoládová. Ne, potřebuju pohyb, akci, práci a čerstvý vzduch.“
Dávala jste dohromady klipy za celou svou kariéru a vydala je na DVD… Jaké bylo bilancování?
„Docela pestré a zajímavé. Uvědomila jsem si, že do sedmnácti let jsem se v klipech nelíčila. Žádný vizážista, žádný stylista. Maximálně trochu řasy. To teď už všechno jede od těch nejmladších. Taky jsem najednou viděla posun od nejstaršího klipu až po ty novější filmové… Prostě projedete svůj život a za každým klipem vidíte zkoušku z fyziky, zkoušky na konzervatoř, pomaturitní francouzštinu, filozofickou fakultu, divadlo, lásku, zklamání… Všechny vlivy tam jsou patrné.“
Už víte, do jaké práce se pustíte, jakmile to bude možné?
„Já pracuju pořád. V porodnici jsem řešila vánoční klip, který jsme tady točili. Takže pro mě se nic nezastavilo, ale až se vrátím, tak se nejvíc těším na dabing. Ten mi chybí.“
Váš poslední film Labyrint jste asi neviděla. Jak berete to, že kritika na něj zrovna ódy nepěje?
„Ještě neviděla. Kritiky si vážím a vždy si z ní něco vezmu. Tenhle film byl nízkorozpočtový a splnil to, co jsme od něj očekávali. Věřím, že spousta lidí si ho najde až na DVD.“
Čím byl pro vás lákavý?
„Chtěla jsem zažít tajemství, podzemní chodby, komorní obsazení… Všechno bylo nové a hlavně, moje role byla holka, jakou jsem si vždy přála hrát. Milovnice knih a záhad.“
Jak moc vám mateřství a život za oceánem zkomplikují pracovní nasazení?
„To se uvidí. Asi už nebudu mít čas chodit z centra do Strašnic pěšky a nebudu moct vyrazit během pěti minut. Teď je všechno na delší lokte, ale zase větší sranda. Pracovní nasazení Matyáš neuhasil. To u mne asi ani nejde.“
Už máte nápady na další písničky?
„Mám a jdeme zase do tanečního světa. Po CD Dárek, které bylo plné balad, už je na čase.“
Nechybí vám nyní po těch dvaceti letech divadlo, muzikál, fanoušci?
„S fanoušky jsem v kontaktu na www.luckav.cz. A na divadle a muzikálu je nejlepší, že je každý nahraditelný. Když hrajete, tolik si to neuvědomujete. Jste přesvědčeni, že musíte hrát s chřipkou i zlomenou nohou, protože kdybyste chyběli, jistě by spadl barák. Teď už vím, že je to jinak. A ten pocit je osvobozující."
Prý to je teď zážitek pro taková individua. 
Nestačila jsem se divit, co vše jsou tahla individua udělat kvůli prožitku.Pak ten jejich mozek podle toho vypadá. 
