Čím vás Tomáš tak zaujal?

„Je dobrý posluchač a pro mě je ve vztahu důležité, když mě ten druhý vnímá. To mi dělalo dobře, tímhle u mne zabodoval.“

Jak jste se vůbec seznámili?

„Bylo to na jedné narozeninové párty v Pardubicích. Pak jsme šli na večeři a bylo mi hrozně hezky. Pár schůzek, telefonátů...“

 

Co jste věděla o fotbale, než jste se seznámila s Tomášem?

„Nic. Spíš mě bavil hokej, ale pak jsem viděla několik zápasů a atmosféra, které při nich vládla, byla skvělá. Místní ho hrozně milují a i já mu přišla na chuť.“

Jak jste ho představila doma?

„V prvé řadě neplánovaně. Po ani ne půlroční známosti za mnou přijel na Vánoce do Havířova a bylo by hloupé nechat ho stát před domem na schodech, protože doma jsou i rodiče. (směje se) Bylo to milé rodinné setkání.“

Komentovala maminka váš výběr?

„S mamkou jsme velké kamarádky a Tomáš se jí líbil. Mrzelo by mne, kdyby po setkání řekla, že je nějaký divný. To se ale nestalo.“

Co je pro vás ve vztahu nejdůležitější?

„Povídat si. Mluvit úplně o všem, ať už je člověk smutný nebo šťastný. Partner by měl být současně i kamarád a přítel.“

Tomáš Ujfaluši hraje v Turecku, vy studujete a pracujete převážně v Česku. Pokud je tedy pro vás ve vztahu nejdůležitější komunikace, máte asi hodně vysoké účty za telefon…

(směje se) Kvůli vzdálenosti, která nás dělí, si kolikrát postesknu, že jsem tu sama. Ale pak si řeknu: No co, vždy jsou ve vztahu nějaké drobné nedostatky, které jsou taky krásné. Kdyby všechno bylo dokonalé, je to nuda. Naštěstí se snažíme vídat se co nejvíce, abychom poznali své chyby i přednosti. A to nezjistíte za týden, ale nejdříve za půlrok, rok. Pak přijde to propojení, kdy si člověk řekne: Je to skvělé. Anebo to splynutí nenastane a v tu chvíli vidíte jen ty chyby, přijdou hádky a nakonec se rozejdete.“

V jaké fázi teď jste vy?

„Jsem spokojená, ale čas ukáže. Nejsem člověk, co plánuje, žiju ze dne na den.“

Jak často za Tomášem létáte?

„Jak je to jen možné. Ale do Turecka cestuji nejen za láskou. Pracovní nabídky jsem tam měla už před tím, než jsem začala chodit s Tomášem, a mrzí mě, že se o tom psalo jinak.“

Zvažujete, že byste se za Tomášem Ujfalušim odstěhovala?

„Uvidíme. Ale i kdyby, neznamená to, že bych se vzdala práce a něco doma klohnila.“

To zní hodně rázně…

„Byla jsem a jsem zvyklá si o všem rozhodovat sama. Současně ale platí, že když jsem ve vztahu, dávám do něj všechno.“

Tomáš má malou dceru Kačenku, přemýšlela jste už o setkání?

„Chodím s Tomášem a samozřejmě vím o jeho dceři. Kdy ale nastane ta správná chvíle mne představit, je čistě na rozhodnutí Tomáše.“

A vy o dětech přemýšlíte?

„Ještě mám čas, i když občas si řeknu, že miminko by se mi líbilo. Pak se ale na věc podívám jinak, řeknu si, že bych chtěla ještě něco stihnout, pracovat, vydělat peníze, cestovat. Do třicítky mám čas.“

 

Liší se nějak práce modelky v Turecku a Česku?

„Život je tam trošku jiný a to se projevuje i v mé práci. Modelka tam má svůj apartmán, na castingy a práci dívky rozváží řidič. Je to i kvůli bezpečnosti - všechno je psané v jiném jazyce, Istanbul má dvacet milionů obyvatel a snadno se může něco přihodit.“

Fotogalerie
7 fotografií

Má o vás Ujfaluši strach, když tam pracujete?

„Přestože agentury to mají hodně hlídané, malinko se bojí. A když ho vidím hrát, zase se bojím já, aby aby se mu nic nestalo.“

Jsou tam hodně rozdílné honoráře?

„Jsou lepší než v Česku, ale i tam jdou ceny níž, jako všude jinde. Hlavně se na mě nedívají jako na missku. Do loňska nevěděli, že Vignerová něco vyhrála. Když ale v booku viděli, že mám na hlavě korunku, vážili si toho.“

Fotí se v muslimské zemi i odvážnější odhalené fotky?

„Nesetkala jsem se s takovou nabídkou na práci. Většinou tam fotím katalogy, módu a podobné věci. Možná kdyby mě znali, tak fotím třeba i kalendáře a podobné prestižnější projekty.“

Našla jste si tam už nějaké kamarádky?

„Je tam několik českých holek, co mají za přítele Turky, které znám. Až se rozhodnu definitivně přesídlit do Turecka, věřím, že mi pomůžou.“

Kde se vlastně vzal nápad, že budete modelka?

„Může za to mamka. Jako dítě jsem měla problémy s bolavými zády, tak mě přihlásila do kroužku, který se jmenoval Fashion. Pracovalo se v něm s držením těla, dělaly jsme různé přehlídky. Hrozně mě to bavilo a všimli si mě v Ostravě. Přesunula jsem se do Prahy, kde si mě vyhlédl skaut – hledač talentů a zkusila jsem štěstí v Elite model look. No a skočilo to korunkou v miss ČR 2009.“

 

Co vás za ty více než dva roky nejvíce zaskočilo?

„Toho bylo hodně… Začala jsem víc vnímat komerci showbyznysu a jsem ráda, že jsem nebyla žádná holčička, co se v něčem brouzdá. V tomhle jsem ráda za svou povahu.“

 

Jste hodně rázná, po kom to máte?

„To bude asi tím hlasem, je hodně hrubý. Taky působím trochu jižansky a dohromady to může dělat zastrašující dojem. Což mi nevadí, protože v podstatě jsem jemné stvoření. Ale když o tom přemýšlím, tak mamka je trochu rázná ženská…“

Co vás dokáže vytočit do bezvědomí?

„Faleš, a myslím si, že ji u lidí dokážu velmi rychle přečíst. Taky lakomce, lháře a sobce. To ale rozčiluje snad každého, ne? Když mě něco vytočí, umím i pořádně zařvat. Ale to už musí být, protože nejsem hádavý typ a každé slovo vážím.“

Už jste někdy chlapa tak naštvala, že vám dal facku?

„Kdyby mi dal chlap facku, má hodně rychle zavřené dveře. Ženy jsou jemné stvoření a chlap by měl mít vůči ní nějaký respekt a zábrany. Naopak je to něco jiného.“

Jako že dát facku muži je v pořádku?

„Záleží, o co jde a v jaké formě se to podá. Nemůžu říct, že bych nikdy muži facku nedala. Může se to stát. Ale já se jen tak vytočit nenechám, to by vám potvrdili i lidé z mého okolí. A také moji sourozenci.“

Máte staršího bratra a mladší sestru. Kdo vás víc zlobil?

„Brácha mě pošťuchoval, ale vždy jsem se ho zastávala. Když mě třeba natloukl a mamka ho chtěla potrestat, zastávala jsem se ho.“

Jakou jste měla pubertu?

„Klidnou. Mamka říká, že jsem flegmatická, ale je to spíš tím, že poslouchám a rovnám si to v hlavě. Ale kdybyste se zeptala mamky, možná by vám tvrdila něco jiného.“ (směje se)

 

Nechce se mi věřit, že byste nikdy domů nepřišla opilá nebo s cigaretou?

„Cigarety ne! Jasně, opilá jsem domů přišla, bylo mi sedmnáct a říkala jsem si, že už nikdy nebudu pít, tak velký bolehlav to byl. Přiznám se ale, že jsem si dlouho hrála s panenkami. Bylo mi třináct a moje kamarádky byly barbíny. Pubertu jsem hodně odsouvala, tu si zažívám až teď ve škole.“

 

Studujete dálkově střední podnikatelskou školu, kdy bude konec a maturita?

„V květnu a docela mám z toho vítr. Ale je legrace chodit do třídy s téměř o deset let mladšími lidmi.“

Pořád bydlíte v rodném Havířově, nebo už jste maloměsto vyměnila za Prahu?

„V Havířově jsem doma, koupila jsem si tam byt, všichni mě tam znají, ale už rok jsem intenzivně v Praze. Kvůli práci to ani jinak nejde.“

 

Hodně fotíte odvážné snímky. Co obvykle řeknou rodiče, když fotky vidí?

„Nic hrozného, za co bych se musela stydět, jsem nefotila. A ukázat prsa? Na tom není nic hrozného, koukají na vás z každého rohu. Zároveň ale vím, že do žádné vulgárnosti bych nešla.“

Už ji na vás někdo zkoušel?

„Ne, ale dostala jsem nabídku do Playboye na decentní focení, tak možná někdy na konci kariéry bych do toho šla. Je to taková prestiž. Už letos v březnu mne ale čeká jiná prestižní akce – společně s Ivetou Lutovskou jsem tváří přehlídky Top Secret. Je to jediná akce, na které v Česku předvádím spodní prádlo.“

Považujete se za hrdého člověka? Ptám se proto, že modeling musí být někdy dost ponižující.

„Žena má vždycky právo říct, že tohle dělat nebude. Nikdo vás nikde násilím nedrží a můžete kdykoliv odejít nebo slušně říct, že tohle dělat nebude. Také jsem už párkrát zastavila focení s tím, že takhle ne. Nechci se prodávat za každou cenu a stydět se za sebe.“

Jak na to pak fotografové reagují?

„Moje zkušenost je taková, že se vždy dá dohodnout.“

V lednu se většina lidí snaží shodit vánoční kila. Jak jste na tom vy?

„Musím to zaklepat, ale mám dobré spalování, váhu si nehlídám. Jasně, cvičím, zpevňuju si postavu, ale když přijedu domů, mamka navaří a já se láduju. O Vánocích jsem si bez výčitek pochutnávala na řízcích i bramborovém salátu.“

Když si na závěr uděláme malou rekapitulaci: jste houževnatá, pečlivá, hyperaktivní, hrdá. Jakou vlastnost byste doplnila?

„Až si tohle přečte maminka, bude se smát. Pravdou totiž je, že občas jsem i lenivá. Už na to přišel i Tomáš.“