9°C
Paní Stašová, jak se vám líbí film Láska je láska?
„Moc, ale na mně nezáleží. Hlavně, aby se líbil lidem.“
A vám, Marku?
„Pěkný film. Překvapilo mě, že je udělaný v podobném stylu jako jsou některé americké komedie a tento styl se mi líbí moc.“
Mně se také moc líbil a vy, paní Stašová, jste tam hrála skvěle.
„Děkuji.“
…je to velmi vtipná role.
„Je. Scénář byl úžasně napsaný a já strašně ráda hraji v komediích. Dneska už je všude kolem nás těch chmurných věcí tolik, že lidé si rádi odpočinou u něčeho úsměvného.“
Ve filmu je jedna scéna, v níž vaše postava použije vibrátor. Vidět je při tom jen váš obličej, ale přesto se zeptám... Jak se vám to točilo?
„Hrozně. Panu režisérovi Milanu Cieslarovi se máloco líbí napoprvé. Většina scén se natáčela několikrát. Jednou z nich byla samozřejmě i tato. Když jsem tohle měla opakovaně sehrát, tak jsem se hodně styděla a říkala jsem si, že to musím zkazit, aby se to ve filmu vůbec neobjevilo. Režisér byl ale rozhodnut, že tam ta scéna bude a když už jsem nevěděla kudy kam, tak jsem mu řekla, aby mi ukázal, jak to mám dělat.“
A on?
„On mi to ukázal, někdo ho při tom vyfotil a pak ho ve štábu z legrace vydírali, že když jim v hospodě nezaplatí rundu, tak ten snímek zveřejní… (smích).“
Koukáte se na sebe v kině ráda?
„Není to věc, co bych si musela denně dopřávat. Jsem přiliš kritická a soustředím se hlavně sama na sebe. Ostatní herce skoro nevidím. Pokaždé najdu spoustu chyb.“
A tady jste také nějaké našla?
„No jistě. Vždycky bych něco chtěla ještě znovu zahrát a přetočit.“
Jak se vám líbí máma jako herečka, Marku?
„To je hrozně těžké posoudit. Film je o tom, že vytváříte nějakou iluzi, kterou prezentujete divákovi a on to přijímá jako iluzi reality. A když toho herce, který vlastně předstírá celý film, že je někým jiným, znáte osobně, tak se do toho příběhu můžete jenom těžko úplně ponořit. Já jsem vlastně pro ni ten nejkritičtější divák, co může být.“
Paní Stašová, ve filmu hrajete maminku, která má syna homosexuála, ale ona se ho snaží předělat na heterosexuála.
„Ano.“
Ve skutečném životě máte dva syny. Vojtu a tady Marka. Vojtovi, je teď 16 let. Jak byste přijala to, kdyby přišel domů a řekl vám, že je homosexuál?
„Že bych otevírala šampaňské a skákala radostí do vzduchu, to určitě ne, ale já jsem zrovna ten typ, který tady hraje protiroli. Moji nejlepší kamarádi jsou totiž homosexuálové. Jsou to kostýmní výtvarníci, kadeřníci, herci. Jsou to strašně milí lidé a mám je hrozně ráda. Já bych nedělila lidi podle toho, koho mají v posteli. Důležité je, jestli jsou charakterově dobří. Do jejich intimního života mi nic není a je mi to úplně fuk.“
Ale kdyby byl homosexuál váš syn, tak je to něco, co se vás týká daleko víc, než když se jedná o kamaráda…
„No jistě. Jsou mámy, které by se z toho hroutily, ale já určitě ne. Samozřejmě jsem ráda, že moji kluci jsou na děvčata a že mi tím pádem dají vnoučata, ale kdyby ne, tak se taky nic nestane.“
V této chvíli se musela Simona Stašová věnovat focení s ostatními členy štábu. Pokračovali jsme tedy v rozhovoru s jejím synem Markem, který mámě držel kabát. Máte velmi tolerantní maminku, viďte?
„Ano to mám.“
Vy sám studujete filmovou režii, že?
„Přesně tak. Na filmové škole v Písku. Právě jsem ve třetím ročníku.“
Už jste obsadil svoji maminku do nějakého filmu?
„Ne a ani nechci. Ten vztah syn a matka se promítne i na plac a je tam problém v tom, že kdybych já ji do něčeho tlačil a nutil ji dělat něco jinak, tak ona bude mít vždycky pocit, že to ví lépe než já. Myslím, že mě nikdy jako režiséra nebude úplně respektovat.“
A co vaše babička Jiřina Bohdalová?
„Tam je to úplně stejné. Jsou to holt silné osobnosti.“
„Ještě bude chudák plakat,“ říká s humorem sobě vlastním Simona Stašová na synovu adresu, když se vrací z focení a stoupá si po boku syna, kterému pokládám další otázku.
Když jste viděl svoji maminku na plátně, kde hrála roli maminky, nacházíte tam podobné chování, jaké má doma?
„Třeba vím, že v určité situaci se chová nějakým konkrétním způsobem a najednou to vidím i na tom plátně. Ale charakterově je máma jiná.“
Takže tak dominantní, jako byla ve filmu, není?
„Ne, to ne.“
Nikdy jste se tedy netřásli před tím, že máma přijde domů?
„Určitě ne. Já myslím, že každý, kdo se s ní osobně setká, cítí, že je v pohodě.“
Chodil jste se na mámu dívat do divadla?
„No skoro vůbec ne. Já jsem nedokázal nikdy vnímat mámu jako jinou postavu, a tak jsem jsem si ani nemohl užít hru, ve které hrála.“
To vás nemrzelo, paní Stašová?
„To víte, že mrzelo. Synové mi tak alespoň pomáhali s učením se nových textů.“
Znáte partnerky svých synů?
„Znám je, ale protože se to v jejich věku ještě často mění, tak já to tak moc neprožívám. Samozřejmě jsem s každou tou dívkou, kterou mi přivedou ukázat kamarádka, ale rozhodně to není tak, že bych už jim chystala pokoj ve svém bytě. Pořád to nejsou nějak vážné známosti a každou chvíli se to mění.“
Pro ty nápadnice to musí být docela zážitek, když se s vámi setkají, ne?
„Docela jo. Ale já musím být trochu zdrženlivější, aby si ty holky nemyslely, že si získají přízeň mých kluků díky tomu, že si rozumí se mnou. Kluci si musí vybrat a já budu mít ty jejich partnerky ráda, ať budou jakékoliv.“
Tak to je dobrá zpráva pro vaši budoucí ženu, Marku.
„To je.“
...a zároveň skvělá zpráva pro vaši snachu, paní Stašová.
„Přesně tak. Naplánovala jsem si, že budu dobrá tchyně.“ (smích)
)
