8°C
Jak jste se poprvé dozvěděl o tom, že by Václav Havel měl být váš bratr?
„Táta dostal – po roce 1948, když ho jako »protistátní živel« vyhodili od policie – infarkt a trpěl záchvaty anginy pectoris. Hodně času pak trávil v nemocnicích. Když byl ale doma, rád se se mnou vydal na procházku podél Vltavy. Chodívali jsme pomaličku, táta se totiž musel často zastavit a odpočinout si. A někdy si i dát pod jazyk tabletku nitroglycerinu. Mezi tím mi ale povídal o životě. Jednou jsme se zastavili před domem na nábřeží. Tatínek ukázal na byt, kde, jak jsem až posléze zjistil, bydlela rodina »těch slavných Havlů«. Řekl mi: Pamatuj si, že tady bydlí váš bratr.“
Ač nesl stejné jméno, váš otec nebyl příbuzný této rodiny. Navíc byl jen policista. Jak se mohl policajt dostat k manželce jednoho z nejbohatších podnikatelů?
„Táta byl dopravní policista. Dnes to není žádné terno, tehdy to ale bylo prestižní zaměstnání. Už být u policie znamenalo zajištěné, a tudíž respektované postavení. Navíc auta, zvláště ta osobní, byla v té době luxus. Dopraváci se tím pyšnili, nosili elegantní uniformu, byla to atraktivní profese asi jako piloti. Dát se do řeči s dopravním policistou nebylo proto ani pro bohatou dámu nic nezvyklého. Tatínek řídil dopravu hned vedle domu Havlových. Božena Havlová kolem něj určitě jezdila. Otec byl navíc jako policista populární – byl totiž dobrák. V té době byla normální pokuta deset korun, a on často dával pokutu jen dvě koruny. I to se mohlo paní Havlové líbit.“
Dobrá, ale že by se seznámili na ulici a šli do postele?
„Máte pravdu, takhle to určitě nefungovalo. Otec byl ale prokazatelně díky svému vzhledu a hezké uniformě oblíbeným účastníkem různých kratochvílí pražské zlaté mládeže. Dnes by se řeklo, že byl tak trochu playboy. Určitě vím, že táta měl několik milenek z »lepší společnosti «. Maminka to zřejmě – asi se skřípějícími zuby – tolerovala, vyplývá to z jejích dopisů.“
Takže to bylo ze strany paní Boženy Havlové náhlé zamilování do krásného muže?
„Otec to vysvětloval spíše tím, že milostivá paní potřebovala dát rodině a firmě dědice. Ale její muž se jí nevěnoval. To by vysvětlilo, i proč zvolila mého otce. Nejenže byl pohledný a jmenoval se také Havel, ale navíc jako uniformovaný příslušník policie té doby musel být zdravý a zdatný.“
Václavu Havlovi se skutečně hodně podobáte. Neměl jste s touto podobou problémy, když byl za socialismu disidentem a stíhanou osobou?
„Ne, protože v té době věděl, jak vypadá Václav Havel, jen málokdo. Ale zato po revoluci, když byl v televizi a v novinách každý den, se mi to stávalo každou chvíli, že mě někdo považoval za Václava. Šel jsem třeba po Václavském náměstí a najednou dvě děvčata volají – hele, Havel! Dal jsem se s nimi do řeči a ukázal jim občanku. Když viděly, že tam mám skutečně napsáno Havel, byly úplně perplex. Nebo jsem seděl v metru a lidi byli šokovaní, že s nimi jede prezident.“
Jakou jste měl profesi?
„Nejdřív jsem dělal řidiče, pak jsem obsluhoval sídlištní kotelnu. Nejlepší vzpomínky ale mám na dobu, kdy jsem začal pracovat u filmu jako rekvizitář. Dostal jsem se na zajímavá místa, poměrně často mě režiséři vzali i do komparzu. Jeden německý režisér si třeba všiml mého pivního bříška a udělal ze mě hostinského.“
Dokonce jste si zahrál i ve Formanově Amadeovi…
„Řekli mi, abych před kamerou taky dělal rekvizitáře – ale z osmnáctého století. Měl jsem na place instalovat obrovské svíce, které se dávaly do lustrů. Dokonce jsem i mluvil s hlavním představitelem Amadea Tomem Hulcem. Opravdu tam jsem, v pozadí scény, kdy hraje na piano. Ale žádná hvězda jsem nikdy nebyl. Ani jako rekvizitář ne. Byl jsem řadový kulisák, spíš na tu černou práci. Považoval jsem si, když jsem mohl dělat »placáka«, tedy rekvizitáře, který rozdává rekvizity přímo na scéně. Musíte hlídat maličkosti, třeba si dát pozor, aby herci filmu, který se odehrává v padesátých letech, nedostali cigarety s filtrem. Ty totiž ještě nebyly.“
Václav Havel byl také kulisákem, nespletli si vás někdy?
„Vzpomínám si jen na jednu takovou situaci. V roce 1969 mě potkal jeden kolega a říká – nejseš ty Havel? A já řekl – jsem. On ale myslel Václava.“
Václava Havla jste si zahrál i ve filmu.
„Podle fotky v hereckém rejstříku si mě vybral režisér Miloš Zábranský do takového satirického filmu. Neřekl mi, že to má být Havel, to jsem se dozvěděl až z toho, co se říkalo v ansámblu. A se mnou tam hrála jedna paní, která měla být podobná Dáše Havlové. To jsem se ale dozvěděl až pak, mně to ani nepřišlo. Přitom jsme spolu sehráli hned několik scén, dokonce jsme se tam před kamerou octli i v posteli. Zato si pamatuji, že byla v civilu ředitelkou hotelu.“
Vy teď s publicistou Václavem Junkem vydáváte knížku Případ třetího bratra o tom, co vám tatínek řekl. Že jste prý Havlovým bratrem. Není to kvůli majetku Havlových, třeba Lucerně?
„Ale vůbec ne. Já jsem od začátku věděl, že na nic nárok nemám. Zbytečně bych ze sebe dělal blbce.“
Tak proč to děláte?
„Víte, já si myslím, že krev není voda. Moji předci i příbuzní mě hrozně zajímají. Já bych si jen prostě chtěl se svým bratrem dát pivo a popovídat si o rodině. Nic víc. Nevím, proč se toho bojí.“
Několikrát jste se pokusil s Václavem Havlem mluvit osobně…
„Dvacet let jsem se ho pokoušel oslovit, ale jeho pobočníci mě k němu nepustili. Jedna jeho poradkyně mi třeba pohoršeně řekla: To jako chcete říci, že váš otec měl se starou paní Havlovou pohlavní styk?! A už se se mnou nechtěla bavit. Měl jsem v předpokojích Václava Havla vždycky pocit, jako měl asi poddaný, který šel k hodnému králi, kterého obklopují neochotní a zlí služební.
Ale nejvíc mě mrzelo chování samotného Václava. Jednou mi dokonce osobně slíbil, že se sejdeme. Ať mu pošlu podklady a dokumenty, že si pak na mě určitě udělá čas.
Udělal jsem to, ale už se mi nikdo neozval. Já si Václava Havla za to, co udělal pro republiku, hrozně vážím. A teď je mi ho dokonce líto. Ale to, jak reaguje na mou osobu, to mi přijde nedůstojné. Je to jako reakce malého kluka.“
»Třetí bratr« Jaromír Havel
Jaromír Havel má tři děti, dceru a dva syny. Starší syn (39), vyučený číšník, po revoluci pracoval v hradčanské hospodě na Vikárce, kde dokonce několikrát obsluhoval tehdejšího prezidenta Václava Havla. Tatínkův příběh však »strejdovi« prezidentovi nikdy nevyprávěl, prý mu na rozdíl od otce nevěří. Druhý syn je bodyguard, který pracoval i pro řadu známých osobností. Manželka Miroslava je úřednice.
