PONDĚLÍ

Miluju babí léto. Je tak krásně a i když jsem nevyspalá, protože mám problémy se spánkem, zvláště poslední týdny (Myslím, že už je to skoro měsíc, kdy to rameno pořád bolí, nemůžu ležet ani na jedné ani na druhé straně, ani na zádech a břiše. Lepší je sedět, to bolí míň. Ale v sedě neumím spát...) No prostě šla jsem i přesto ráno ven na procházku s mým ridgebackem Gejšou kolem našich rybníků a do lesa, kam jsem s ní dřív každé ráno chodila běhat. Rozběhla bych se hned, ale nesmím. Pak jsem šla pracovat na zahradu, kterou musím připravit na zimu. Stříhání keřů a drobnější práce, vyprala jsem prádlo, uvařila, vytřela podlahu…no prostě uklidila, co jsem zvládla. Je mi podezřelé, že bolest neustává. Asi budu muset na další vyšetření. Uff... Ale spala jsem lépe, byla
jsem hodně utahaná.

ÚTERÝ

Zase je teplo, procházka s mým psem, potkala jsem sousedy, bylo to moc fajn. Navštívila jsem Říčany, to místo, kde jsem skoro měsíc bydlela, moji novou rodinu. Stýskalo se mi po tom krásném prostředí a lidech, takže to bylo moc fajn. Pak jsem se vrátila domů a ty noci, kdy jsem tady doma sama, jsou krutý.

Přes den, kdy vím, že je od rána Artur 200 metrů vedle našeho domu ve škole, tak ty dny jsou strašný. Nemůžu k němu. A někdo mu asi zakazuje jít domů – do našeho domu. Strašně se mi po něm stýská. Úterý mám z krku. Byly zase špatný noci…

STŘEDA

Dnes jsem poznala pár motorkářů, moc fajn lidi. Chodím teď opravdu často mezi lidi, kteří nepatří do naší branže. A je mi mezi nimi nádherně. Zvláště, když mne berou jako úplně normální ženskou, ne Ivetu Bartošovou. Celebritu. Nesnáším tohle slovo. Jsou ze mě mile překvapení a to mne těší.

ČTVRTEK

Takže…dnes jsem musela na to vyšetření a už to byl druhý rentgen, který bohužel potvrdil, že klíček v rameni mám už měsíc zlomený. Budu muset na operaci, ještě ale nevím kdy. Do ramene mi dají drát a bude to několik týdnů bolet ještě víc. Ale já to zvládnu. Jako všechno. Bohužel to bylo zanedbáno, i když jsem cítila, že je to vážný a řvala jsem bolestí. Tím se nechci litovat. Bylo mi zpočátku odborně řečeno, že je to jen naražený, tak jsem se to snažila vydržet. Věřila jsem tomu. Co říct na závěr? Jako kdyby toho nebylo málo…

PÁTEK

Dnes jsem byla v lese sbírat houby. Mám je ráda. Zvláště smaženici. Našla jsem jich docela dost. Mňam. Povedla se mi. Pak počítač, facebook – nesnáším tyhle věci, ale souvisí to s mojí prací. Bohužel. Ale děkuju moc, že můžu komunikovat se svými příznivci a fanoušky. Poněkolikáté děkuju za krásné zprávy a podporu. Děkuju moc!!!

SOBOTA

Ještě pořád nevím, kdy a kam půjdu na operaci mého zlomeného klíčku, jsou plné nemocnice. Tak mi Josef udělal radost a vzal mě se svým synem a jeho bratrancem na výbornou večeři, abych nemusela sedět doma mezi čtyřmi dveřmi. Měli jsme trochu problém. Moje ulice se uzavřela, takže sem nesměla žádná auta. Někdo to – asi protizákonně – způsobil a shodil to na mne. Prý to byla moje práce. Byla tu Prima atd. Klasika. Už těch intrik mám dost. Moji sousedi mne nemají rádi, protože prý jim ničím soukromí. Vím o jedné ženě, která to způsobila. Křičeli tady opilí asi do tří do rána. Nemohla jsem spát.

NEDĚLE

ČTENÁŘI, PORAĎTE, CO MÁM DĚLAT...