9°C
Takový proslulý fotograf jako vy musí být asi pěkně v balíku, co?
„To se pletete! Před lety jsem emigroval z Československa s jedním svým kamarádem. On tehdy řekl, že bude bohatý… a je. Já řekl, že budu fotograf, a jsem. Ale bohužel jsem neřekl, že budu bohatý. A nejsem. Nemám extra moc peněz, nemohu si moc vyskakovat…“
Za dva roky prý jdete do důchodu a budete pobírat i penzi z USA, kde jste 20 let pracoval!
„Když jsem se po roce 1989 vrátil z USA, tak jsem si myslel, že budu bohatý, až budu brát americký důchod. Dolar byl tehdy 40 korun, minimální důchod 1000 dolarů, prostě paráda. Dnes je dolar 16 korun a navíc dostanu zřejmě jen 300 dolarů, takže nic moc. A bojím se jít zeptat na americkou ambasádu. Třeba mi řeknou, že nedostanu vůbec nic…“
Nelitujete někdy toho, že jste se vrátil z emigrace?
„Někdy ano, to přiznávám. Tehdy se tady zakládal časopis Elle a já dostal nabídku na dva roky práce v Česku. Tak jsem to vzal, nikdy by mě tehdy nenapadlo, že tady zůstanu napořád. Když to tak probírám, v Americe bych vydělal víc, ale zase bych měl vyšší náklady na život. Kdybych měl manželku, děti, psa, zahrádku a chatu, tak bych z toho, co vydělám, asi nevyžil. Ale protože žiju sám, tak vystačím s deseti tisíci měsíčně. A až odhlásím internet, tak ještě dvě stovky ušetřím…“ (směje se)
Jak vás tak poslouchám, dá se vůbec zbohatnout fotografováním?
„Určitě, znám tady jednoho fotografa, co fotí produkty. Přivezou kamion, vyloží zboží, cvak cvak, jedna fotka za tři tisíce. Myslel jsem si, že je to málo, když moje stojí 20 tisíc. Tu mou ale nikdo nekoupí a on prodá supermarketům všechny. Já když vyfotím nahé prdele, tak dopředu vím, že je nikdo nekoupí, tak nemohu být bohatý. Ale ten pán, co fotí produkty, má obrovský barák, fáro…“
Vy jste tak skromný!
„Kurva, to teda nejsem! Takhle jsem si to sice vybral a tak žiju, ale ne že bych nesnil o ateliéru v Monte Carlu, o vlastní helikoptéře s pilotem, který by mi po světě hledal pěkný kluky. A ne že bych nechtěl mít statisíce dolarů. Ale zase je nechci mít za každou cenu, třeba, že bych fotil produkty…“ (směje se) Musíte vzít každý kšeft, nebo si vybíráte?
„Určitě neberu každý, ale moc si nevybírám. Kdybych vypadal jako ti kluci, které fotím, kdybych byl krásný, vysoký, s velkým penisem, tak bych mohl kdekomu říct, ať si ten projekt strčí za klobouk. Ale protože jsem malej, starej, tlustej, musím být hodnej, a to mě někdy dost sere.“
Odmítl jste už někdy lukrativní zakázku, která vám nevoněla?
„Ano, když někoho nemám rád, tak nefotím. Jednou jsem měl nabídku fotit na Slovensku pro kampaň jednoho politika za tři miliony korun. A řekl jsem ne. Politiky, kromě Havla, bych nefotil… Nechci se do ničeho míchat.“
Proslavil jste se hlavně fotografiemi nahých mužů, přistupujete při práci stejně k modelům jako k modelkám?
„To je pro mě stejné. Lidé říkají, že ti moji kluci na fotkách působí něžně jako ženy. Rozhodně to nedělám tak, jako to vidím u jiných fotografů. Když fotí holky, tak postel, negližé, když fotí kluka, tak ho naolejují a dají mu dvě pneumatiky z auta a takhle tam stojí jako chlapák. Tak to já nedělám… Vždyť kluci přece také mají ten něžný moment, když mají třeba strach…“
Mnozí fotografové vyhledávají nevzhledné modely…
„Tak přesně to nemám rád, já se vždy snažím najít hezké lidi, hezká místa, hezké situace. Teď je v módě fotit nacpaný lidi v autobusu nebo když třeba zdeptaný opuštěný člověk stojí u zchátralé benzinky, nic pro mě. Když si najdu hezký model, mám hezké prostředí a pěkné světlo, tak mi nikdo nemůže říct: To je špatný… když je tam všechno hezký. A to je pro mě důležitý.“
Na vašich fotografiích mají muži vidět všechno…
„Ne, mají vždycky spodní prádlo, ale je pravda, že je tak průhledné, že je pod ním všechno vidět. Ale je to takové pěkně uspořádané, úplně odhalené to nepůsobí esteticky.“
Fotíte i zátiší?
„Lidé mi často říkají, pane Vano, vy fotíte tak krásně, proč neděláte zátiší?! Od té doby, co zemřel pan Sudek, tak u nás nikdo pořádně nefotí zátiší. A to je škoda. Co si totiž lidé kupují? Právě takové pěkné zátiší, nikdo si nedá do obýváku nahou prdel! Ani nahého chlapa si nikdo nepověsí nad postel, protože lidi řeknou, že je buzerant… a nemůžete tam dát ani pavouka, tak tedy květy, ty má každý rád, ovoce nebo západ slunce. Ale nesmí tam být minaret, ten už neletí…“
Pěkné zátiší ale dost často hraničí s kýčem.
„Co je to kýč? Češi mají problém s hezkými věcmi a považují to, co je hezké, za kýč. Těch 50 let totality tady lidi nemohli dělat hezký věci. A když jsem se vrátil po roce 1989, tak si tady lidé mysleli, že deodorant je rocková kapela…“
S módou to za totáče také nebyla žádná sláva…
„Právě, móda byla policajtka v uniformě a večerní móda byla ta samá policistka s baterkou v ruce. Nic nebylo… Proto chtějí lidé krásno, takže i pěkné zátiší.“
A vy je děláte?
„Samozřejmě, jak jsem již řekl, málokdo si koupí moje nahé kluky. Ti kluci ale přivedou zákazníka pro moje fotky do galerie. Řeknou si: Jo, Vano, to tam budou nahý zadky, penisy a holky, jdu tam. A koupí si tulipány. Kdybych ale dělal jen tulipány, tak by nikdo nepřišel…“
Našel jste si někdy mezi modely svého partnera?
„To ne, v Americe nemůžete v práci nikomu ani říct, že vypadá dobře, už si koledujete o průser. Proto jsem vždycky měl a mám na focení víc lidí, kteří asistují, v podstatě jsou to moji svědci. Nechtěl bych skončit jako ten pán z Bambini di Praga. Jo a ještě je tu fakt, že modelové jsou většinou heterosexuální.“
Vy jste se nikdy netajil svou sexuální orientací, líbí se vám opravdu jen mladí kluci?
„Já u sebe nikdy nikoho nestrpím víc než hodinu… nikdy jsem s nikým nebydlel, ale měl jsem samozřejmě partnery. I teď mám vztah, ale nebydlíme spolu. Mně vztah vždycky vydržel, dokud ten kluk nezestárnul, já vedle sebe nesnesu starýho dědka… to se můžu podívat do zrcadla.“
Nebojíte se, že jednou zůstanete sám?
„Nebojím, ale může se to stát. Každopádně věřím, že si ušetřím a až mi bude 80 90 let, zaplatím si mladýho kluka, který mě bude tlačit na vozíku po Václaváku…“
Myslíte si, že jsou Češi tolerantní k homosexuálům?
„Češi jsou tolerantní k čemukoliv, pokud se jich to netýká a není to u nich v baráku. Mám kamaráda, který chodil s černoškou… a kolem něho se hrozili, kam to spěje. Pokud ale chodí někdo cizí třeba s ropuchou, tak je to každému úplně jedno.“
Američané jsou tolerantnější?
„To nevím, každopádně tam lidi neváhají, a když se jim něco nelíbí, vyrazí do ulic. A stalo se, že nastoupil prezident Reagan a prohlásil, že zakáže potraty. A hned druhý den vyrazily čtyři miliony lidí na Washington. Reagan neměl čas jít do parlamentu a vyjednat to tam. Prostě odvolal, co prohlásil. My nejsme takoví.“
Je to tak proto, že jsou Češi tak spokojení?
„To určitě ne, ale každý si hraje jen na svém písečku. Něco ve společnosti bublá, ale ne natolik, aby lidi šli do ulic. Byly různé protesty, v lednu byli doktoři, v únoru sestřičky, v březnu policajti, v dubnu hasiči, kurva, proč nejdou všichni najednou!“
V NEW YORKU VYSTAVÍ PLATINOVÉ FOTKY
Na konci září bude Robert Vano v New Yorku vystavovat své fotografie vytvořené technikou platinopalladiového tisku z roku 1880. Fotografie zachycují kavárnu Slavia a grandhotel Evropa. V čem tato unikátní metoda spočívá? Robert nejprve na digitál pořídí snímek. Ten přetáhne do počítače, upraví, vyzvětšuje a vytiskne fotografii. Tu prosvítí na velký negativ. Mezitím si připraví 100procentní bavlněný papír z Francie (140 Kč za kus), na který nanese štětcem roztok platiny z USA. Negativ přitiskne na papír, vloží mezi skla a šest minut prosvěcuje černými UV zářivkami. Vano říká, že by takto vzniklé fotografie měly vydržet více než 100 let! Cena takové fotografie z 20kusové série začíná na 20 tisících korunách.
nesouhlasím, Saudek je rovněž bezesporu skvělý fotograf, ať už my si myslíme cokoli.
