8°C
Revoluce jí zlomila vaz. Od té doby se stáhla do ústraní. Nikdo ji nikam nezval, krom komunistů... „Byl to jako zlý sen, doufala jsem, že se z něj probudím,“ popsala v rozhovoru pro Blesk před několika lety Listopad 1989. Odešla z divadla, nabídky do filmů ani seriálů pochopitelně nepřicházely. Švorcová se na veřejnosti objevovala pouze na akcích komunistické strany.
Zůstala zapálenou stoupenkyní strany. Nikdy neměla v úmyslu z ní vystoupit. „Kdyby pro nic jiného, tak kvůli těm poctivým komunistům, kteří mi věřili a měli mě rádi. Takovéhle lidi nemůžete zklamat. Komunistická strana se musela obrodit a to se také stalo. Já věřím, že většina těch předsedů a tajemníků to myslela dobře, ale realizace politiky byla špatná,“ nechala se slyšet Švorcová, která byla věrnou účastnicí komunistických sjezdů a mítinků.
Před revolucí byla oceněna Řádem Vítězného února, dostala titul národní umělkyně, byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců. Její nejslavnější role byla v seriálu Žena za pultem z roku 1977. Výčet její filmografie končí revolucí. Pak jí už nikdo neobsadil.
Filmografie Jiřiny Švorcové:
Temno (film, 1950)
Král Šumavy (film, 1959)
Smyk (film, 1960)
Reportáž psaná na oprátce (film, 1961)
Horoucí srdce (film, 1962)
Jakou barvu má láska (fil, 1973)
Žena za pultem (TV seriál, 1977 )
Čapkovy Matky (TV inscenace, 1979)
Okres na severu (TV seriál, 1980)
Putování Jana Amose (film, 1983)
My všichni školou povinní (TV seriál, 1984)
Gottwald (film,1986)
Roky přelomu (film,1989)
