9°C
Na jevišti divadla, kde nositel Ceny Thálie za roli cara Pavla I. odehrál od roku 1982 ve svém jediném angažmá desítky rolí, stála u Pardusovy rakve čestná stráž jeho kolegů. Když se s ním loučili herci Petr Gazdík a Igor Ondříček, plakali.
A slzy stékaly po tváři i populární herečce Aleně Antalové, která si s Erikem zahrála hlavní roli v divadelním dramatu V jámě lvové. „Cos nám to udělal, Eriku?“ bědoval šéf divadla Stanislav Moša.
A připomněl umělcův statečný boj se zhoubnou rakovinou plic. Poslední divadelní rolí Parduse, který se od loňského prosince coby hrdý dědeček těšil z vnučky Anetky, byl Salvátor ve Jménu růže.
„Erik hrál fyzicky náročné role. A platil za to daň, když trpěl spoustou neduhů, se kterými ale statečně bojoval. Klaním se jeho neokázalému intelektu. Nad nikoho se nevyvyšoval, přesto toho tolik uměl. Budeš nám chybět, Eriku!“ vzpomínal Moša.
Před divadlem má otisk dlaní
Také Pardusův nejlepší kamarád a kolega Zdeněk Junák (60) vzdal strážmistrovi Zahálkovi hold, když mu zahrál na kytaru a zazpíval. „Ani v nejčernějším snu se mi nezdálo, že na jevišti, kde jsme spolu léta hráli, se budu s Erikem loučit,“ smutnil Junák.
A vzpomínal, jak ještě před pár dny s věrným kumpánem seděli. „On věděl, že je vážně nemocný. Ale řekl mi: Až se budeš se mnou loučit, ať není smutno,“ uvedl Pardusův kolega z divadla i z Četnických humoresek. Dodal, že v srdci bude mít vinný sklípek, v němž si spolu občas posedí.
"Díky za všechny chvíle, které jsme s tebou mohli strávit, a to nejen na jevišti," řekl při smutečním obřadu za herecký soubor Igor Ondříček. Jeviště s rakví zaplavily květiny, které se objevily také na ulici před divadlem. Pardus tam má na "chodníku slávy" Městského divadla otisk dlaní.
Divadelníci v proslovech zdůrazňovali Pardusovo kamarádství a smysl pro humor. "Dobrá nálada z tebe vyzařovala na kilometry," zavzpomínal Pardusův častý herecký partner Zdeněk Junák. Prý na přání zesnulého pronesl nad rakví i Pardusův oblíbený židovský vtip.
Jan Grygar za Hereckou asociaci herce pak označil za jedinečného a osobitého. "Dokázal povýšit obyčejné na výjimečné," podotkl. Všichni řečníci smutečního obřadu se jen těžko bránili slzám. Grygar připomněl, že letos již brněnská divadla navždy opustili také Ladislav Lakomý a Karel Janský. "Je to smutné jaro pro brněnskou kulturu," dodal.
Zaplněné hlediště smutečně vyzdobeného divadla tleskalo a smálo se při ukázkách hercova kumštu nad rakví a Parduse při poslední oponě vyprovodilo dlouhým aplausem.
