V rádiu jste radila vždycky podle svých vlastních zkušeností?

„To člověk dělá automaticky. Spousta lidí mi pak vyčítala, kde beru odvahu jiným radit, když nemám uspořádaný vlastní život. Já žiju léta bez oficiálního partnera, nerada dělám kompromisy, nenatrefila jsem na opravdového chlapa. Čím jsem starší, tím jsem náročnější a méně tolerantní. Už se nemůžu zamilovat do blba, už se bezhlavě nezblázním do nosiče piv. Už to nejde.“

Dřív to šlo?

„Já byla schopná zamilovat se ze vteřiny na vteřinu do kohokoliv, kdo se mi líbil. Teď už naštěstí zapínám mozek.“

Koho nejzajímavějšího jste si v té bezmozkové fázi nabrnkla?

„To vás asi zklamu, já si nikdy neřekla, že to za to nestálo. Život je o prožitcích, tak proč si z něčeho dělat tabu.“

Vy žádné nemáte?

„Teď mě napadlo, že moje tabu možná je, že už se bojím těch nezávazných flirtů. Strašně rychle jsem se zamilovala, pak stejně rychle odmilovala a tak jsem asi ublížila docela dost lidem. A kdo někomu ublíží, tomu se to vrátí. Proto ten strach.“

Prozradíte, jestli se ráno budíte sama?

„Neprozradím. Devět let jsem mluvila otevřeně o svém osobním životě, o svém sexu, až jsem se celá obnažila. Tak se teď zase obleču a už o tom mluvit nebudu.“

Zmínila jste, že jste nepotkala chlapa – to nejsou?

„Upřímně, chlapi ve starším věku, kteří mají postavení, a tím pádem jsou finančně soběstační – nic víc po nich nechci, než aby byli čistí a soběstační – už buď někoho mají, a nebo jedou po mladých slečnách. Já se paradoxně u téhle střední generace moc nechytám, po mně startují mladí kluci.“

Fotogalerie

8 fotografií

Stejně jako její pořad Sexy život se jmenovala kniha, kterou napsala.

Autor: Blesk - Dana Kolářová

To musí být příjemné, ne?

„No mně už to moc dobře nedělá. Nechci, aby se mi stávalo, že přijdeme do podniku – protože nejde žít jen v tunelu – a servírka se optá, kdo bude platit, a hned si odpoví: Máma to zaplatí.“

Čím to je, že po vás pálí zajíčci?

„Já si to vysvětluju tak, že jsem pro ně už hotová ženská, která toho hodně zažila, má svůj život a nic už po nich nebude chtít. Ani rodinu. Taky někdy od chlapů slýchám, že ze mě mají strach.“

Z vás?

„Vypadám, že jsem hned se vším hotová, že mě jen tak něco nerozhází. Ale to není pravda. Já bych taky někdy chtěla být za květinku »když mě nezaliješ, uvadnu ti«… Ale to by pak musela být obří konvice!“

Zkoušela jste tu květinku někdy na chlapa zahrát?

„Já ji nemusím hrát, já když se zamiluju, tak jsem nudná a submisivní, jsem jako liána.“

Říkáte, že jste submisivní. Stalo se vám někdy, že vás nějaký partner chtěl ovládat?

„Taky se mi jednou stalo, že jsem se začala ztrácet sama sobě. Partner mě neposiloval, ale oslaboval. Zachránil mě konec vztahu a pud sebezáchovy.“

Máte nějaký tip, jak poznat, že to s vámi muž myslí vážně?

„Kdybych tohle věděla, hovím si v krásném bílém domě a radím lidem. Já poznám, jak si chlapa otestovat, a neztrácet tak čas.“

A jak se to pozná?

„Stačí ho pozvat do opery. Když se umí chovat v opeře, to stačí. Poznám tam víc než na dovolené pod stanem, protože pod stan já s žádným mužem jezdit nebudu.“

Co u mužů netolerujete?

„Napadají mě jen banality, nesnáším nečistotné muže, kteří se chovají jako prasata.“

To jde ale naučit.

„Já už nikoho nic učit nebudu – dospělého člověka stejně nenaučíte mýt se, zkoušela jsem to a nefunguje to.“

Utekla jste mi od odpovědi – co netolerujete?

„Nesnesu, kdyby se mnou byl jen tak. Kdybychom si nic nepředávali, to bych raději byla sama. Mám kolem sebe spoustu párů, které spolu jsou jen proto, že spolu mají děti a společný majetek, a přitom už si navzájem nic nedávají. Netolerovala bych, kdyby partner jen sál ze mě a nic mi nedával. Do takového bych nemohla být zamilovaná.“

A máte dvě děti, to asi hledání partnera neusnadní.

„Poměrně záhy jsem pochopila, že jsme s dětmi samostatná jednotka – i když jejich tatínek někdy fungoval jako tatínek, dohromady jako rodina jsme nefungovali nikdy. Jsme kompaktní trojlístek, který je na sebe zvyklý, a naplno bychom k sobě asi nikoho nepustili.“

Jako rodina jste opravdu nikdy nežili?

„S Tomášem (Linhartem, pozn. red.) jsme spolu byli do šesti let Aničky, ale o nějakém harmonickém vztahu se nedá moc mluvit. Od narození Adama žijeme úplně odděleně.“

On taky otec vašich dětí nemá úplně jednoduchý život.

„Spíš s ním lidé kolem něj nemají jednoduchý život.“

Několik let byl ve vězení, jak se vám to podařilo vysvětlit dětem?

„Asi bych měla něco říct, ale nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat kvůli dětem, strašně jsem se toho bála. Adámek tehdy slavil asi sedmé narozeniny, já pro něj pořádala velkou dětskou oslavu a v nejlepším zazvonil telefon a já se to od jeho maminky dozvěděla. V tu chvíli jsem byla šťastná, že jsem vystudovala DAMU, dohrála jsem tu šťastnou oslavu do konce, ale měla jsem hrozný strach, jak jim to říct, abych jim neublížila, aby se to nedozvěděly z novin a aby se jim děti ve škole neposmívaly. Tehdy jsem zašla za psychologem.“

Co vám poradil?

„Řekl mi jednu větu, kterou prozradím jen tomu, kdo by se ocitl ve stejné situaci, v jaké jsem tehdy byla já. Zabrala. Myslím, že to děti strávily docela dobře.“

Táta, jak říkáte, nikdy moc nefungoval – kdo je pro vašeho Adama (12) mužský vzor?

„Mám bráchu a tatínka – sice je mu skoro sto let, ale pořád je to velký vzor. Bohužel už se pohybuje jen na vozíku, ale hlava mu pořád skvěle myslí. Taky měl skvělého učitele ve škole, za toho jsem hodně vděčná. Adam dělá thajský box, tam je dost opravdových chlapů a trénuje ho dokonce mistr světa Ondra Spejbl Hutník.“

Nebojíte se o něj?

„Vůbec ne, i když se na něj při trénincích radši nekoukám. Jsme kolem samé ženské, tak jsem chtěla, aby nás ochránil. Do dětí jsem dala hodně energie a lásky a teď mám dojem, že se mi to vrací zpátky.“

Z dcery Anny (16) se ze dne na den stala herecká hvězda, čekala jste takový rychlý start?

„Já jsem už u ukázky Nevinnosti plakala dojetím. Anička je skvělá. Když dostala roli u Honzy Hřebejka, hned jsem uvnitř cítila, že to bude dobré.“

S dcerou jste oslavila velký úspěch, ale sama jste na začátku roku přišla o práci na Frekvenci 1. Jak se cítí člověk, který po devíti letech nemá ráno kam odejít?

„Hrozně. Je to, jako když s člověkem žijete devět let, a najednou není doma. Nastal pocit pusta a prázdna.“

Jak jste to řešila?

„Dovolenou jsem si bohužel kvůli jiné práci vzít nemohla a navíc jsem onemocněla. Takže jsem to řešila paraleny a brufeny a ještě teď mi není nejlíp. Pořád dokola jsem si promítala jednání několika lidí, které mě dost zaskočilo, a dodnes jsem se s tím nevyrovnala.“

Kdo vás nejvíc podržel?

„Ti nejbližší a rodina.“

Nebylo dětem líto, že máma teď nebude tolik vydělávat, že na některé věci nebudou peníze?

„Vůbec ne. Pochopily to.“

Ozval se někdo z vašich spolužáků? Byli jste silný ročník, kam chodil Karel Roden, Ivana Chýlková a Veronika Žilková. „Já se s nimi už tolik nevídám. Výjimkou je Ivana Chýlková, se kterou jsme zase navázaly kontakt, a zrovna dneska u mě byla na návštěvě a rozebíraly jsme to ze všech stran. Všichni mi říkají, že to není žádná tragédie, jen přišla trochu hrrr.“

Zanevřela jste na rádio?

„To rozhodně ne. I když Frekvenci už celý den neposlouchám. Já se v rádiu našla a myslím si, že si zase najde mě, a když nenajde, tak tomu trochu pomůžu.“

Poslechla jste si Dámský klub, pořad, který nahradil vámi moderovaný Sexy život?

„K tomu bych se asi neměla moc vyjadřovat. Objektivně ale musím říct, že kdyby si někdo pustil moje první vysílání, tak by to nebylo jiné. To není nic proti ani jedné z nových moderátorek. Ale koncepce mě zklamala – je to slepičinec, ve kterém se jedna směje přes druhou… Pro mě by to byl skok zpátky. Budu to sledovat, protože je dobré vědět, kdo vás vystřídal.“

Říká se, že žádná sláva netrvá věčně, a o mediální sféře to platí dvojnásob. Píšou vám lidé, že jim chybíte?

„Překvapila mě reakce posluchačů v diskuzích na internetu, kde mě podpořili tak, až mě to rozbrečelo.“

Taky jste obrečela i to poslední vysílání.

„Čím jsem starší, tím snáz se dojímám, to mám po svém tatínkovi. Do toho posledního vysílání jsem přišla ale rozhodnutá, že to ustojím. Kdyby za mnou nepřišli, ať tzv. držím hubu, tak to profesionálně odmluvím, jenže mě tohle hrozně popudilo. Brečela jsem celou cestu z práce. Proč bych o rádiu, kde jsem devět let spokojeně pracovala, mluvila špatně? Nemám důvod vzpomínat ve zlém, ale ten konec toho hodně zabil.“

Dostala jste alespoň odstupné?

„Ne. O žádném odstupném nebyla ani řeč.“

S posluchači jste rozebírala velmi osobní věci, navíc jste dlouhodobě nezadaná, nepřišel za vámi během těch let někdo s nabídkou kvalitního sexu?

„Na některé nabídky jsem přes doporučení reagovala. Když jste bez chlapa a tolik lidí vám dává najevo, jak moc vás chce, tak si řeknete: Proč ne? Nebylo to dobré. Nikdy z toho nic nebylo.“

Nedá mi to, abych se nezeptala – jste stydlivá?

„Hrozně moc.“

Kdy jste se v rádiu nejvíc styděla?

„Když jsme měli téma swingers párty. Já sama jsem asi do čtyřiceti let netušila, co to je, fakt jsem si myslela, že je to místnost, ve které se nejspíš hraje swing. Do studia mi přišla zpráva, ve které mi jedna posluchačka popisovala, jak byla na takové párty a najednou cítila, že se k nim chce někdo přidat, a když se otočila, uviděla svojí mámu. To jsem se styděla za všechny matky a taky za všechny dcery. Na jednu stranu ty lidi shazuju, na druhou stranu je obdivuju, že jsou schopní, byť anonymně, takový zážitek popsat ostatním.“