Film je totiž nejen o boji slavného architekta o stavbu Národní knihovny, ale i o jejich tragické lásce. Jak těžké to budou mít její budoucí partneři, kdy byla s Janem nejšťastnější a proč ještě není ve své kůži?

Jan Kaplický byl vzdělaný, okouzlující muž. Nemáte teď laťku na muže posazenou příliš vysoko? „To je pravda, bude to velice těžké…“

Nebude pro vás problém najít si někoho jiného?
„Já si nikdy v životě muže nehledala, vždycky si našli oni mě. Ono to samo přijde anebo taky ne, ale teď mám Johanku a s ní jsem šťastná.“

Už je nový muž na obzoru?
„Na obzoru je jen Johanka.“

Nezačali se kolem vás srocovat muži – zlatokopové, kterým byste se líbila nejen vy, ale i vaše dědictví?
„Zatím jsem nic takového nepozorovala… Pokud někdo takový přijde, nebudou to novináři, kdo se to dozví jako první.“

Na filmu Oko nad Prahou se podílel váš bývalý přítel Jakub Sommer. Nevznikly tím nějaké třecí plochy?
„Tohle nebudu komentovat.“

Fotogalerie
7 fotografií

Žárlila jste na něj někdy, když zkoušel krásným dívkám šaty, které navrhoval?
„Nezlobte se, to jsou pro mne příliš intimní otázky a já dnes nejsem připravena o tom mluvit. Snad někdy v budoucnu se rozpovídám…“

Nebylo lepší nechat film dokončit režisérku Olgu Špátovou a jet zapomenout někam pryč, než se znovu trápit nad záběry z minulých dnů?
„Film Olga dokončovala úplně sama a já jsem se jí do toho začala plést, až když byl film úplně hotov. A tak jsme začali vyhazovat scény, aby byl film kratší. Bylo to těžké rozhodování. Jako když si prohlížíte soukromé album fotek. Ale nikdo jiný by to udělat nemohl.“

Jaké typy mužů vás vůbec odjakživa přitahovaly?
„Myslím, že ukázkou byl právě Johan. Okouzlil mne šarmem, inteligencí, elegancí, originalitou, pozorností, smyslem pro detail, kreativitou, krásou, sex appealem, sečtělostí…Věděl, co od života chtít, a dokázal žít, jak chtěl A nikdy se nemusel nikomu a ničemu přizpůsobovat.“

Kdy jste se cítila s Janem, nebo jak vy říkáte, s Johanem, nejšťastnější?
„Vzpomínám ráda na naši svatbu. Byla tajná a odehrála se v rodinném kruhu v Müllerově vile architekta Adolfa Loose v Praze na Ořechovce. Byl to nádherný říjnový den, kdy svítilo slunce a vše do sebe dokonale zapadalo. Myslím, že jsme oba byli nejšťastnější bytosti na celé planetě. Šaty navrhl Johan a černou barvu jsem si vybrala já, protože v bílém hedvábí jsem se necítila dobře. Bílý jsem měla jen závoj.“

Jak dnes vycházíte s jeho synem Josefem, který žije v Londýně?
„S Josefem jsme se poznali při natáčení filmu Profil. To byl ještě malý kluk a teď už je to mladý muž. Je těžké se právě teď vcítit do jeho duše, protože prochází pubertou a nerad ukazuje emoce. Což ale neplatí v případě, když drží Johanku v náručí. Je moc rád, že má sestru.“

Johance už byl rok. Poznáváte v ní nějaké geny jejího tatínka?
„Fyziognomicky ho v ní vidím, a ne jenom já. Je to černoočka po mně, ale ten pohled a obočí… Johanka už začala chodit, je klidná, pozitivní a má takový zkoumavý pohled, stejný jako on.“

Vila podle návrhu Jana Kaplického by měla být postavena v luxusní lokalitě poblíž Konopiště. Řekla jste, že na ni začínáte šetřit. Je to tak?
„Moc se mi líbí. Nejdřív se ale musím postavit na vlastní nohy a pak sním o tom, že si od Future Systems vilu nechám postavit.“

Co se vlastně stalo s jeho londýnským ateliérem Future Systems? Pokračuje v jeho práci?
„Ateliér funguje dál pod jménem Amanda Levete Architects a realizují mimo jiné Johanův projekt z roku 2003 a tím je stanice metra v Neapoli. Nyní práci Johana včetně architektonických modelů stěhujeme do Prahy, aby mohla být zpracována a následně poskytnuta dál ke studiím a výstavám. První výstava, kterou připravujeme, bude v galerii Dox a kurátorkou je Eva Jiřičná.“

Staví se i žluté muzeum Ferrari v Modeně. Dohadovali se Italové o jeho podobě jako Češi?
„Do Modeny jsem přijela v žlutých šatech položit základní kámen a dojalo mně, jak stavbě požehnal farář. Nesmírně si všichni této realizace váží a jsou hrdí na to, že takto mohou vzdát poctu Janu Kaplickému. Vím, že byla diskuse o tom, jestli barva střechy má být červená nebo žlutá. Ale nikdo se o stavbě nevyjadřoval, jestli se mu líbí nebo ne.“

Oko nad Prahou

Dokument Olgy Špátové měl být původně o tom, jak vzniká originální stavba Národní knihovny na Letné. Postupně se ale z dokumentu stalo drama o tom, jak české ovzduší dovede udusit i ten největší talent. Režisérka zachytila i vývoj vztahu Elišky a Jana až po neskutečné vyústění dramatu v onen den 14.1. 2009, kdy se jim narodila dcera a Jan zemřel. Premiéru bude mít film 15. dubna.

S Olgou Špátovou vytvořily film, k němuž je plakát, kde otec ukazuje dceři "chobotnici"
S Olgou Špátovou vytvořily film, k němuž je plakát, kde otec ukazuje dceři "chobotnici"
Autor: Tomáš Vrbenský, archiv Elišky Kaplický Fuchsové