Před třemi lety prodělala opakovaně mononukleózu a drasticky zhubla. „Teď se snažím přibrat, protože mi lékaři řekli, že se toho viru nikdy nezbavím. Musím mít tělo připravené. Hraju tenis a cvičím jógu,“ prozradila zpěvačka.
Není to ale jen mononukleóza, co Martinovou na čas odvedlo z koncertních pódií. Když v 80. letech vyšla až na vrcholky, jak zpívá v jedné své písni, přišla osudná bouračka.
Na jaře 1989 vjel vůz, řízený Věřiným tehdejším manažerem, pod neosvětlený obrněný transportér Sovětské armády. „Měla jsem celý obličej rozřezaný sklem. Oko mi zachránili v nemocnici v Litomyšli. Když jsem se viděla v zrcadle, řekla jsem si, že se zpíváním a vystupováním je konec,“ nevzpomíná ráda na tu dobu Martinová.
Osmnáct let žila s jizvami, které ji traumatizovaly. Pak medicína pokročila tak, že si mohla zpěvačka nenáviděné pozůstatky havárie nechat zbrousit laserem.
Když už měla dojem, že je vše v pořádku, v roce 2007 onemocněla mononukleózou. „Lékaři na nemoc přišli pozdě, takže ji už mám chronickou. Může se kdykoli vrátit, číhá, až bude moje tělo nějak oslabené,“ říká zpěvačka. Pod svými životními traumaty se ale nehroutí. „Někteří lidé jsou na tom mnohem hůř než já,“ dodává Martinová.
S padesátkou bojuje první dáma české country i tím, že si sestavila novou kapelu P.R.S.T., kam nabrala o generaci mladší muzikanty. „Věk není vůbec určující. Měly by se dělat spíš testy mentální zralosti a sociálního cítění,“ radí zpěvačka.
Největší hity Věry Martinové:
Až na vrcholky hor, Nebe, peklo, ráj, Malý dům nad skálou, Zázračné housle, Dál jen vejdi, Pláčou tvoje modré oči.
Přidat názor
