Z hereckého nebe spadl až za prodejní pult, kde se nepříliš úspěšně snažil lidem udat prácí prášky. Následně do jeho života brutálním způsobem zasáhla i obří rakovinový nádor pod bradou, se který si lékaři dlouho nevěděli vůbec rady. Někteří ho dokonce zkoušeli léčit antibiotiky. Dnes je Michael zpátky u herectví, ale s hrozbou strašlivé nemoci v zádech.

Nedávno jste se přestěhoval z Prahy na Dobříš. Proč?
Čtyřicet pět let jsem byl pražák ze Žižkova. Ale z ekonomických důvodů, kdy se nájmy neúměrně zvedly, jsme se v únoru přestěhovali na Dobříš. Rodiče manželky tam mají baráček, který jsme trochu přestavěli teď tam bydlíme. Tím se náklady trochu snížily.

Jak si zvykáte na život na maloměstě?
Ze začátku jsem si vůbec nemohl zvyknout. Ale už je to mnohem lepší. Na Dobříši je krásně a teď už jsem rád, že tam bydlím.

Vy teď díky roli štamgasta Rockyho v Ulici zažíváte jakousi druhou vlnu popularity. Ta první přišla po vašem nezapomenutelném Osvaldovi v sérii Lucie, postrach ulice. Dá se to nějak srovnat?
Tak role Rockyho v Ulici zatím není moc výrazná. Uvidíme ale, jak se vyvine dál.

K hraní v Ulici jste se dostal jak?
Úplně nevinně. Režisér Tomáš Tintěra, který Ulici režíruje, mi jednou povídá, že hledají někoho na roli štamgasta. Já mu řekl, že do toho tedy jdu.

Vy nejste kvůli rakovině v invalidním důchodu?
Jsem v plném invalidním důchodu. To natáčení Ulice není příliš časově náročné, podle toho, co předepisuje scénář. Jsem za tu šanci hrát moc vděčnej. Je to prostě moje Ulička. Jedinej problém tam je s dojížděním. Nemohu řídit auto, takže musím vždycky brzo ráno vstát, abych mohl skončit třeba v pět hodin a jet zpátky na Dobříš.

V jakém stavu je teď vaše nemoc?
Lékaři tomu říkají remise. Chodím na pravidelné prohlídky na onkologii, kde říkají, že je to dobré, ale že se to může kdykoliv zvrtnout zpátky. Nikdo neví. Dvakrát už mi ale odoperovali rakovinový nádor v oblasti krku.

Kdy vaše nemoc propukla?
V roce 2005 jsme byli na divadelní chalupě v Jizerských horách, když mi rodiče a manželka povídají, že mi něco roste na krku pod bradou. Že to budou asi zuby. Odjel jsem do Prahy na představení a zašel jsem si tam i na pohotovost. Tam mi řekli, že to nic není a předepsali mi antibiotika. Jenže těma se to opravdu vyléčit nedá.

Jak to pokračovalo?
Zkoušel jsem různé lékaře a nikdo s tím nechtěl nic mít. Nakonec jsem se dostal k doktoru Tomáškovi, který pracuje Na Bulovce na plastické chirurgii. Nikdo z lékařů před tím nechtěl tyto partie operovat. Operace nakonec trvala čtyři a půl hodiny a až po ní se zjistilo, že šlo o zhoubný nádor. Vlastně tam byly nádory dva. Každý několik desítek centimetrů velký.

Jenže tím to neskončilo, ne?
Za dva roky jsem musel na operaci k doktoru Tomáškovi znova, protože mi ve stejných místech vyrostl další nádor. Opět se ukázalo, že je zhoubný.

A od té doby máte klid?
Nemám. Musel jsem podstoupit ještě ozařování. O tom jsem si myslel, že to vlastně nic nebude, že mne jen osvítí a bude to. Jenže žena si to našla na internetu a řekla mi: Hele, to nebude žádná procházka růžovým sadem. A měla pravdu.

Jak takové ozařování probíhá?
Celkem jsem jich absolvoval třicet šest. Ale když jsem byl v půlce, tak jsem s tím chtěl skončit. Skoro to nešlo vydržet. Ale doktoři mne přesvědčili, že to musím dokončit, že ta druhá půlka ozařování je nejdůležitější.

V čem to bylo tak hrozné?
Úplně vám to spálí obličej. Měl jsem ho samý strup. A při každém dalším ozařování vám ten obličej upínají popruhy a vůbec je nezajímá – samozřejmě je to zajímá a přistupují k vám s citem a pochopením - že máte obličej plný strupů. Tohle vůbec není příjemné. Navíc to úplně zničí i slinné žlázy, takže ztratíte chuť k jídlu, přijdete o imunitu. Vážil jsem přes sedmdesát kilo a teď mám padesát osm. Ale nechci znít, jako že si stěžuju. Naopak. Chci, aby tohle všechno lidé vnímali pozitivně.

Jak dlouho ozařování trvalo?
Měsíc a půl. Chodil jsem třikrát týdně. Naštěstí to každý může podstoupit jen jednou, takže už se to nebude nikdy opakovat.

Michal Hofbauer ve své slavné roli
Michal Hofbauer ve své slavné roli
Autor: youtube.com

Pojďme k něčemu příjemnějšímu. Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste hrál slavného lotra Osvalda?
Bylo mi patnáct. Zrovna jsem dodělal základku a nastoupil do učení na prodavače. Shodou okolností na stejnou školu, kde ten samý obor vystudoval Michal Tučný. Jenže já tím učňákem dost prolítl, protože jsem měl spoustu filmové práce.

Hrál jste s řadou slavných herců. Jste s někým stále v kontaktu?
Na seriálu Ulice dělá asistentku režie Žaneta Fuchsová, hraje tam Hanička Macicuchová. Vždyť jsme se tam sešli skoro všichni (směje se). Dokonce mě tam celý štáb začal oslovovat Osvalde. Osvald na plac!

Neříkejte mi, že vás to nikdy neštvalo, když na vás všichni volali Osvalde!?
Nejhorší to bylo jednou, když jsme byli s kamarády kempovat na Orlíku. Šli jsme tam do hospůdky, že si zahrajem na kytary. Ale nějací místní už tam byli hodně v náladě. Nejdřív jsme jim něco zahráli ale pak propuklo davové šílenství. Za žádnou cenu mě nechtěli nechat odejít, každej mě nutil si dát panáka. Chvíli to vypadalo na velký "průser". Nakonec jsem ale s dopomocí kamarádů-bodyguardů utekl.

Kdy vaše herecká kariéra přestala?
Vojnou. Mě filmovej taxík z natáčení odvezl rovnou na posádku do Velimi, kam jsem nastoupil. Po vojně jsem zjistil, že se jako prodavač živit nemůžu protože mě to neba. Režisér Tomáš Tintěra,mi přes Tomáše Töpfera domluvil místo u osvětlovačů ve Vinohradském divadle.

Pak jste ale začal podnikat.
Po revoluci jsem měl pocit, že mi někde běhá zlatej kočár, a tak jsem z divadla odešel. Kamarád rozjížděl podnikání, a tak jsem s ním začal prodávat různé čistící prostředky.

Jenže prý jste jako podnikatel rychle zkrachoval.
Žádné peníze jsem do toho podnikání nevložil, ty tam dal ten kamarád, takže já zkrachovat nemohl. Ale prostě to podnikání nešlo, a tak jsem se pokorně vrátil do divadla k osvětlovačům, kteří mě vzali na milost.

Jenže nakonec jste se objevil i na jevišti.
První role byla role černocha ve hře Podzimní zahrada Pak jsem třeba zase hrál Malajce ve hře Král krysa. Já tomu říkal united colours of Hofbauer.Velká výzva – a díky za ní A celé to skončilo Othelem. Toho přímo jsem ale nehrál, na mne tam zůstala role druhého vraha. Pak přišla rakovina a s divadlem byl konec.

Objevily se ale zprávy, že vás z divadla vyhodili kvůli alkoholu.
Nesmysl. Neříkám, že jsem si v práci někdy nedal pivo, ale z divadla jsem odešel kvůli nemoci. Nebyl jsem odejit.

Myslíte, že se vám někdy podaří vrátit se k úplně normálnímu životu?
Tělo je po tom všem dost oslabené a úplně jako před tím, už to asi nikdy nebude.Nota bene mám po úrazu v kotníku šest šroubů a chůze mi dělá problémy. Hrát sice můžu, ale rozhodně ne na plný úvazek. Vždy musím mít přestávky, plné nasazení bych nezvládl. Ale pořád je to daleko lepší, než nic.