Tráví dny ve čtyřech stěnách, na nichž visí obrázky připomínající zašlou slávu.

*Proč se schováváte?
„Po tom, co jsem vyhořela, mě novináři naháněli. Pořádali na mě hon. Lidí se bojím. Málo vycházím ven i tady. Mám radši klid.“

*Jak jste se dostala k novému bydlení
„Bydlení v domě s pečovatelskou službou mi našla Verunka náhodně na internetu. Je tu nízký poplatek za bydlení. Beru důchod osm tisíc a Veronika mi platí obědy. Nabízela mi, abych bydlela u ní, má dům. Nechtěla jsem. To by nedělalo dobrotu. Mladí mají být sami.“

*A starší dcera Světlana?
„S tou se nestýkám, nejezdí za mnou. Už ji dávno nepovažuji za svoji dceru. Zřekla jsem se jí. Občas se ozve Veronice, když noviny píší, že jsme na ulici a táák. Nechci, aby o mně věděla. Veronika se mnou drží basu. Říkám jí ať Světlaně klidně řekne, že máma umřela.“
(Ve stěně má přitom fotografii dcery Světlany a mluví o ní hezky).

*Proč jste tak tvrdá?
„Vzdala se svých dětí kvůli chlapovi. Starší dceru Lúcu dala prvnímu manželovi, čtyřletého Matýska druhému. To se neodpouští. Stará se jen o dva kluky, co má se třetím manželem. Nelíbil se mi od začátku, když s ním otěhotněla. Měl za sebou nějaké přečiny.“

*Kdo ještě za vámi jezdí?
„Verča. Občas neteř Terezka. Viděli jsme se s bráchou. Přijel z Kanady. Pepa mi přivezl knížky. Moje mi shořely v bytě.“

*Zůstalo vám něco. To jste asi přišla i o fotky?

„Fotografie se podařilo zachránit a dopisy od Miloše Formana. (oči ji zjihly). Shořelo mi jinak vše. Oblečení, knížky. Na sto šedesát kazet a DVD. Přehrávač. I obývací stěnu chytaly plameny.“

Hana Brejchová
Hana Brejchová
Autor: Helena Lacinová

*Jak k tomu požáru vlastně došlo?

„Začalo hořet od svíčky, zatímco já usnula. Měla jsem svíčky ráda, ale už žádné nechci a nemám. Byt se bude dávat dohromady dva roky. Chybělo pár minut a uhořela jsem. Šest dní jsem pak ležela na JIP. Nadýchala jsem se zplodin a měla jsem strašně černý jazyk.“

*Byla už za vámi za vámi sestra Jana?
„S tou se nestýkám. Vadí jí, že Miloš Forman psal dopisy mně, i když byl ženatý s ní.“

*Byl za vámi pan Forman, když byl v Karlových Varech na festivalu?
„Nebyl. Měl povinnosti tam. Mě ale taky pozvali. Nejela jsem.“

*Proč? Byla by to příležitost vidět se se známými?

„S těmi, co se chci vidět, se vídám. A mezi lidi už nechci. Není mi to příjemné, když mě okukují, když na mě někdo upozorní. Ani tady nejezdím s babičkami na zájezdy. Radši si čtu na pokoji, nebo si dám venku kafe a cigárko a jedu k Verunce, ale mezi lidi ne.“

*Čím to, že vypadáte mnohem spokojeněji, než před několika týdny?

„I doktorka ze mě měla radost. Upravil se mi cukr na 6,4. Když mi po požáru zjistili cukrovku, měla jsem skoro dvanáct a hrozili mi inzulinem.“

*Dáte si ještě občas skleničku?
„Už dva roky jsem neměla ani štamprličku. Právě kvůli cukrovce a srdíčku. To mě zlobí. Občas bije rychleji a třesou se mi ruce. Mám na to ale prášky.“