9°C
Už léta nepsala tak rychle a spontánně jako při vzniku filmu Líbáš jako Bůh. Ocitla se i ona někdy uprostřed milostného trojúhelníku? Co prozradila o mužích? A jak vzpomíná na Tomáše Holého (+22)?
Existuje muž, který vás v životě líbal jako Bůh?
„Určitě ano. Předpokládám, že se neptáte na jméno nebo telefon?!“ (směje se)
Předpokládám, že byste mi ani jedno stejně neřekla. Inspirovala jste se jím k názvu svého filmu? Nebo snad při pohledu na zamilovanou dvojici v pražských ulicích?
„Realita je daleko prozaičtější. Psala jsem scénu, kdy puberťák hledá rým na verš: Vznášíš se jak duch a hned mi naskočilo: Líbáš jako Bůh. Pak jsem si řekla, že by to mohl být bezvadný název filmu!“
Vašeho nového filmu o zradě, lásce, vášni, pomstě a také boji o milovaného muže. Bojovala byste o chlapa, který hledá útěchu u jiné ženy?
„To, co chlapi hledají v náručí své nebo jiné ženy není útěcha, ale láska, sex nebo jen zábava. Útěchu hledají spíš zoufalci. A bojovat? Už to slovo se mi příčí. Ale chápu to. V příběhu Líbáš jako Bůh jsem napsala postavu, která bojuje o svého manžela všemi prostředky.“
Máte na mysli postavu Bohunky, kterou manžel podvádí. Ocitla jste se v milostném trojúhelníku?
„Vztahový trojúhelník – muž a dvě ženy, je jedna z nejběžnějších situací. Potencionálně stále visí ve vzduchu možnost se s někým seznámit nebo o někoho přijít. To je základní princip pohybu života.“
Takže byste dokázala odpustit nevěru...
„Jak je to s nevěrou, na to dostanete odpověď ve filmu. Žádná žena jí nezabrání. Jde o to, jak se s ní vyrovnat...“
Dala jste někdy muži facku?
„Facka nic neřeší, to je cesta do pekla. V téhle situaci je ve filmu podváděná manželka. Je chytrá, vynalézavá a připravuje nevěrníkům lahůdkové situace! Bohunka zvažuje, co dělat. Ví, že fackou by zničila to, co chce zpátky! Zvažuje nejrůznější způsoby pomsty, intuicí ale vybere správnou cestu.“
Způsoby pomsty. Čerpala jste z vlastních zkušeností?
„Nikdy jsem neměla potřebu se někomu pomstít. Ale slyšela jsem spoustu historek na téma: jak si to vyřídit s milenkou. Do filmu se sice nevešly, v knize je na toto téma jedna kapitola! Ale jinak samozřejmě čerpám z vlastní zkušenosti. Ve filmu je toho hodně: třeba Vánoce, autentické jsou průpovídky čtyřletého Bastíka, ty by nikdo nevymyslel a autorem je můj vnouček Vašík a tak dál. Z těch pikantnějších zmíním jednu: Taky se mi povedlo odeslat esemesku na nesprávnou adresu!“
Byl to průšvih?
„Lehce soukromou esemsku jsem omylem poslala svému kolegovi, s kterým jsem paralelně řešila pracovní problémy! Hned jsem volala, jestli dostal nějakou zprávu, aby ji vymazal! On mi řekl: Škoda, že nebyla pro mne! Byl to milý trapas. Naštěstí je to fajn a velkej kluk.“
Který muž byl pro vás v životě důležitý?
„Všichni muži mého života. Nejvíc mě ovlivnil táta: jeho život byl běh přes překážky a dokázal je zvládnout. A syn Petr: jako dítě mi fandil nebo se zlobil, že nejsem doma... Tahle situace je jedna z hlavních ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku.“
Nastal okamžik, kdy jste se trápila tím, že pro všechnu práci nemáte čas na vlastní život?
„To je můj permanentní vztah.“
Takže to bylo hlavním důvodem, proč jste si chtěla dát od psaní a režírování pauzu...
„Ano. Bezstarostně si užívat života, ale jak vidíte, moc se mi to nepovedlo.“ (usmívá se)
Jak jste si ten bezstarostný život představovala?
„Pro mne je štěstí, že mohu dělat právě to, co chci. Při filmování vám produkce naplánuje každý den, každou hodinu, ale vzhledem k tomu, že mě to baví, je to také šťastné období. Až na to, že těch starostí je nekonečná řada.“
Jste dostatečně zajištěná, že byste do konce života nemusela psát ani točit?
„Ano. A je to dobrý pocit. Mohu, ale nemusím.“
Než jste začala točit Líbáš jako Bůh, chtěla jste cestovat. Kam jste měla namířeno?
„Často jezdím do Itálie, mám tam přátele, ale žít bych tam nedokázala. Myslím, že většina lidí ráda cestuje, poznává nová místa a pak se ráda vrací domů. Já patřím do téhle běžné kategorie.“
Co byste nechtěla znovu prožít?
„Svatební cestu. Letěli jsme k moři do Bulharska a byl to můj nejhorší zážitek v životě!“
Stalo se snad něco v letadle?
„Ne, ale potom. Ztratili nám kufry, neměli jsme plavky, svetr, ani kartáček na zuby. Jako příruční zavazadlo jsme měli nafukovací člun!“
Zůstali jste bez peněz?
„Měli jsme kapesné. Tenkrát stačilo na pár zmrzlin a nějakou vodu.“
Jak jste si poradili?
„Naštěstí s námi byli přátelé, také novomanželé na svatební cestě. Před odletem jsem říkala kamarádce: Prosím tě, k moři si musíš vzít dvoje plavky! A dva svetry! My jsme měly stejné postavy, ale u chlapů to byl děs!“
Kdy se našly kufry?
„Bylo to zoufalství, každý večer jsme chodili do všech hotelů a hledali je. Přinesli nám je v deset večer den před odletem! Scény do komedie!“
Možná jste je mohla zužitkovat ve svých rodinných komediích. Co vás napadá, když se na ně dnes díváte?
„Překvapuje mě, jak dobře herci zvládají své role, jsou civilní a kdybychom to točili dnes, nebyl by v tom rozdíl. Film nestárne, jen dorůstají noví diváci. S nimi přichází i spousta dalších veselých příhod. Jedna mi utkvěla v paměti. Rodina se dívala na S tebou mě baví svět, manželka v devátém měsíci zadržovala porodní bolesti, aby se mohla dívat až do konce. Pak museli jet do porodnice houkačkou...“
Navštívil vás některý z fanoušků?
„Ano. Přihodilo se to po Velrybě. Nějaký chlápek se chtěl se mnou sejít, neměla jsem čas, a samozřejmě to byla pravda i vytáčka. Přijel bez ohlášení sám do televize! Já byla zrovna u doktora, když mi volali z redakce, že ho za mnou posílají taxíkem. Řekla jsem jim: Vy jste se zbláznili!“
Zadrželi ho?
„Naopak, produkční mě prosila: On kvůli tobě jel 200 km a chce ti osobně dát dárek. Tak si to představte: sedím s chřipkou v čekárně a přijde myslivec s dlouhým plnovousem. Deset let nebyl v Praze a se slzami v očích mi dal bonboniéru! A stejně kuriózní situaci mám i z poslední doby. Dostala jsem z Ameriky mail, jak je Velryba skvělý a dojemný příběh. Tento chlápek není myslivec, ale nezávislý producent z Hollywoodu a chce natočit remake mého filmu. Už je to v běhu: právníci tady a v Americe připravují smlouvy, ale nechci nic zakřiknout, jsem pověrčivá!“
Velryba byla úspěšná také proto, že si v něm zahrála slavná dětská hvězda – Tomáš Holý, kterého jste objevila vy...
„...Ano, dítě s čistou duší, současně upovídaný, vtipný kluk, tvůrce nových slov. Scény se točí po záběrech, a Tomáš věděl, že ty krátké jsou fajn, ale tam kde má víc řečí, už to bylo horší. Vždycky se mě ptal: A paní režisérko, budeme to točit střihově? Tenhle dětský novotvar používám dodnes a říkám hercům: Ničeho se nebojte, budeme točit střihově.“
Postavil si někdy Tomáš hlavu?
„U dítěte máte nepřetržité riziko, že ho natáčení přestane bavit.“
Čím jste ho zabavila?
„Předstíráním, že je to hra. Byl to už poslední natáčecí den, točili jsme dlouhý záběr a Tomáš několikrát zkazil text. Já bych si radši hrál s klukama, přiznal se mi. Jak jsem ho chápala! Vyhlásila jsem pauzu a pomocný režisér s ním lezl po stromech. Tomáš přišel na plac jako vyměněný.“
Kdy jste ho viděla naposledy?
„Asi půl roku před tragickou nehodou. Seděl proti mně v baru: mladý muž, který studoval práva.“
V té době byla jeho partnerkou Lucie Bílá. Ve vašem novém filmu hraje cikánku. Bavily jste se při natáčení o Tomášovi?
„Lucie mi přinesla na natáčení snad největší pugét růží, který jsem kdy v životě dostala! Já zase fotky Tomáše. Nemuseli jsme nic říkat. Tragická nehoda nás obě neviditelnými nitkami spojuje…“
V Líbáš jako Bůh jste opět vsadila na chlapce. Bastíka v podání Filipa Antonia. Je pravda, že při jeho výběru rozhodlo pořadové číslo 23., které měl kdysi i Tomáš Holý?
„Filip se mi strašně líbil, ale se čtyřletým klukem to byl strašný risk. Rozum mi říkal, že si mám vybrat starší dítě. Opravdu rozhodlo to pořadové číslo. Měla jsem intenzivní pocit, že mi ho seslal »někdo« s hůry.“
Jaký zvládl svůj první natáčecí den?
„Shodou okolností točil svoji největší scénu! Na Štědrý večer při večeři nezavře pusu. Šest dospělých herců v čele s Jiřím Bartoškou u stolu mu jen »přihrávají«. Už jsem viděla, jak budou netrpěliví.“
A byli?
„Naopak. To co se ten den dělo, bylo neskutečné! Filip nikdy neviděl kameru, klapku, všechno jsem mu musela vysvětlit: nedívat se do kamery, co má říkat, co má dělat! Nejenže vůbec nezdržoval, ale herci se bavili a dívali se na něj, i když nebyli v záběru! Jirka Bartoška to vyjádřil lapidárně, i s obdivem: Dítě a psa nepřehraješ.“
Traduje se o vás, že máte na dětské hvězdy »čuch«. Nebo je to jen shoda náhod?
„Hvězdy si nevybíráte. Vybíráte si dítě, ale žádné racionální metody nefungují, to musíte cítit. Když je pánbůh doma, pak se z něj může stát Hvězda.“
Budete i letos hledat další dětské herecké naděje?
„Teď v únoru mě čeká premiéra, a ne jedna. Dohromady jich je jich devět, ve všech regionech! Knížka o filmu vyjde v den premiéry, a tak mě čekají ještě autogramiády. Pak uvidíme. Neměla jsem čas na rodinu, přátele, chci se setkat s lidmi, které mám ráda. Tohle chci napravit!“
