Tehdy bylo plaché dívce z Karviné více než úzko. Plakala jsem a nevěřila tomu, co se děje - vzpomíná.
Jak si vysvětlujete, že se toho kolem vás po vítězství tolik strhlo?
"Jediné moje vysvětlení je to, že naší soutěži předcházela Česká Miss, kterou vyhrála Eliška Bučková, a Elišce dali novináři nálepku andílka. A tak já zákonitě jako ta druhá, ta další miss, jsem musela být opak, abychom byly zajímavé. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Z Elišky udělali andílka, nebo možná třeba i je andílek, a já už neměla na výběr."
A jak jste se v roli ďáblice cítila?
"Byla jsem úplně v šoku, pořád jsem jenom plakala. Zničehonic se o vás začne takhle psát, věčně jste na prvních stránkách a věčně s katastrofou. Představte si: jméno, vaše fotka a k tomu článek, který není o vás. Ale zas mě to tak posílilo, že teď už mě nic nedokáže položit, jsem vycvičená. Nejhorší bylo, když se o mně psalo, že mám rakovinu. Ale už se stalo a už to i přestalo, dlouho je všechno jakž takž v normě, kolikrát o sobě čtu i velice pozitivní články."
Rozumím-li tomu dobře, jste zdravá jako řípa?
"No jasně. Samozřejmě žádnou rakovinu nemám, ani jsem neměla. Maminkou určitě budu... mně už to teď přijde vtipné. Kdybych neměla přítele a rodiče jako oporu, nevím, zda bych to zvládla tak skvěle. Už je to za mnou."
Vidíte?
"Ano (směje se). Je pravda, že na jednom oku mám jednu dioptrii, takže nosím na řízení brýle, ale to je všechno. Slepá tedy taky nejsem." (směje se)
Ale jedna věc pravda zřejmě je: S drogově závislým chlapcem jste chodila, že?
"To už je dávno. Bylo mi sedmnáct osmnáct, tak nějak. On se potom z toho dostal, i když až po skončení našeho vztahu. Taky zkušenost, no... (směje se) Někdy mi opravdu připadá, že už je mi tak čtyřicet nebo padesát, že už jsem všechno zažila. Chodili jsme spolu tři roky. Nerada bych to rozebírala, rodiče toho kluka by z toho nebyli nadšení, už mě kontaktovali, mrzí je to."
S modelingem jste začala velmi brzy, jak k tomu došlo?
"To vzniklo úplně náhodou. Dostala jsem nabídku zúčastnit se soutěže Miss Léto, vyhrála jsem, a pak se dveře začaly otevírat, přišly nabídky ze zahraničí. Ale vlastně jsem na to nikdy nebyla, nikdy mě to nelákalo. Nebyl to můj sen."
Co byl váš sen?
"Právě že jsem byla taková nerozhodná. Vlastně nikdy jsem pořádně nevěděla, kam jít, nechávala jsem to osudu. V patnácti jsem šla na ekonomické lyceum, popravdě mě moc nebavilo (směje se), profesor matematiky na mě musí vzpomínat s úsměvem. Vždycky jsem se snažila být spíše taková nenápadná."
Miss ČR se snažila být nenápadná?
"Protože jsem strašně stydlivá. Doteď, když jdu po ulici, nikdy se nedívám po lidech, ale vždycky do země. Nebo takový detail: chodívala jsem celá v černém, protože jsem si připadala taková nenápadná, že si mě nikdo nevšimne, že na sebe neupozorňuju. Z toho důvodu byla černá moje nejoblíbenější barva asi pět let, v podstatě jsem v žádné jiné pomalu ani nevyšla. Můj nynější přítel mě naučil, že černá mi nesluší a že se nemusím schovávat. Je to paradox, že jsem Miss ČR, je to asi zvláštní. Proto říkám, že mi tahle soutěž hodně dala, na učila jsem se bojovat sama se sebou."
To abyste bojovala denně.
"Už je to o hodně lepší, jsem daleko vyrovnanější a smířená sama se sebou, což jsem nebývala. Snad je dobré se něčím lišit. I v zahraničí mi říkali, že jsem vždycky jiná než ostatní. O modelkách se říká, že jsou to věšáky na oblečení, že jsou namyšlené, nosy nahoru. Já jsem byla jiná, seděla jsem v koutě a čekala, jestli si mě někdo všimne, nebo ne. Že bych chtěla být středem pozornosti? Vůbec ne! Zvykám si, ale ani teď nejsem taková ta hodně sebevědomá, která má všechno zmáknuté."
Bydlíte s přítelem Tomášem Koběrským. Je to ten pravý?
"Je to osudový vztah. Dali jsme se dohromady už potřetí. Poprvé to bylo ve dvanácti letech. Kamarádka bydlela s ním ve vchodě, on na ní vyloudil naše číslo a volal k nám domů. Bral to taťka, vyřídil mi vzkaz. Já pak říkala: Ježíšmarjá, žádnému klukovi volat nebudu, ani náhodou!"
Tím to skončilo?
"Tím to skončilo. Potom, když mi bylo patnáct, jeli jsme v prváku na lyžák. Za kamarádkou přijeli dva kamarádi, a jeden z nich byl Tomáš. Hned jsem se do něho zamilovala, on do mě taky, ale nedopadlo to dobře. Šli jsme na diskotéku a dorazil tam i můj bývalý přítel. Strašně se pobili, byla tam i krev, hrůza. Tomáš skončil v nemocnici, měl zlomený nos, já skončila s tím bývalým. Od té doby jsme se neviděli (směje se). Až před necelými dvěma roky jsem se stěhovala od kluka, byla jsem uplakaná a kamarádka mě lákala do pizzerie. Dala jsem si řasenku na uplakané oči, šla jsem tam a seděl tam i nejlepší kamarád jejího přítele - Tomáš."
Nos už měl v pořádku?
"Nos měl v pořádku a od té doby jsme spolu. Po dvou dnech jsme si hledali společné bydlení v Praze."
A pak vás Tomáš přihlásil do soutěže Miss ČR...
"Ptával se: Proč se nepřihlásíš? Říkám: Nechci, jsem stydlivá. Vadila mi představa, že se na mě dívá celý národ a z toho strašně moc lidí z Karviné, i těch, kteří mě nesnášejí. Ale dopadlo to skvěle."
