Jak dlouho tu už bydlíte?
Devět let. Hledal jsem dům maximálně 20 km od centra, abych to měl do práce půl hodiny. Byla to náhoda, objevil jsem ho na internetu. Okolí jsem tu znal, bydlel jsem na druhé straně řeky.

Čím vás okouzlil?
Upřímně, moc hezký nebyl, ale uměl jsem si představit, jak by se v něm bydlelo. Kreslil ho šikovný architekt. Funguje tu ,flow‘, kudy se chodí a kde se žije, logisticky je to dobře vymyšlené. Standardy jsou poplatné době vzniku, ale moc dobře se tu bydlí. Když někdo chce stavět, myslím, že je důležité najít architekta, který umí nakreslit normální dům a nechce si postavit pomník.

Domov Zdeňka Pohlreicha pomáhal navrhovat italský architekt

Jak výrazně jste dům přestavili?
Skoro vůbec. Nábytku tu moc nezbylo, těch pár kousků jsme se zbavili, a protože jsme nic neměli z předchozích životů, tak jsme nakoupili nový. Stavbou století tu byl bazén, dřevník a úpravy zahrady, i když ta už byla docela slušně vzrostlá. Ta mě oslovila.

Radil jste se s designérem?
Pozval jsem italského architekta Luciana Belcapa, který tvořil interiér restaurace Divinis a dělal i můj podnik Next Door by Imperial. Luciano vnímá prostor a dokáže mu dodat emoce a atmosféru, že se v něm lidé cítí dobře. Je to Ital, neřízená střela. Pracuje na místě, výsledek je překvapení. Postavil nám skříň, strom a přidal spoustu koček. Okamžitě jsme si to zamilovali.

Zdeněk Pohlreich vaří každý den, přesto je kuchyň jednou z nejmenších místností v domě.

„Kuchyň musí být především funkční, snadno omyvatelná a ukliditelná. Důležitá je ergonomie pohybu. Úzký obdélníkový prostor je limitovaný dvěma okny a dveřmi uprostřed, ale jeho velkou výhodou je přiléhající špajz.

Vlevo od dveří stojí lednice, vpravo myčka pod dřezem. Vedle něj zbývá ještě malý prostor na robot a nářezák – jediný spotřebič, který nepoužívám. Koupil jsem si ho v nějakém záchvatu nadšení, ale brzo půjde pryč.

Domov Zdeňka Pohlreicha pomáhal navrhovat italský architekt

Všechno nádobí máme ve skříňkách pod linkou, pod okny vznikla dostatečně velká pracovní plocha, kam se vejde i kávovar a odšťavňovač. Pořádek je základ, jsem zvyklý z práce mít vše na svém místě, při vaření nikdy nic nehledám. Používám pár osvědčených spotřebičů, ze kterých jsem vytvořil i řadu Pohlreich Selection. Miluju své ostré německé nože Zwilling.“

Každodenní radosti:

Bydlení v domě. Má to spoustu praktických výhod – máme vetší soukromí, zahradu a prostor kolem, neřešíme parkování. Sice jedu domu asi o deset minut déle, ale hned zaparkuji. Dům by měl respektovat ergonomii pohybu, stavět obrovské místnosti mi připadá zbytečné, my máme hodně menších pokojů, aby každý mel své soukromí.

Stárnoucí věci. Mám hospodský lišej, používám věci, dokud fungují a když se rozbijí, přemýšlím, jak je opravit. Moje paní to úplně nesdílí, ale respektuje to. Proč měnit něco funkčního za něco dražšího a modernějšího?

Japonské bidetové sedátko. Objevil jsem ho v Japonsku a hned jsem si ho pořídil domů. Vlastně rovnou dvě. Na dovolené se mi po něm stýská.

Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.

Fotogalerie
10 fotografií

Časopis Nové Proměny Bydlení