Než si pozvat Mady do bytu, to je lepší vyhořet, říká prý s nadsázkou její manžel. Ale ve skutečnosti je rád, že jeho žena zařídila pražský panelákový byt vlastníma rukama.

„Bydlíme tu sedmnáct let, sem do 3+1 jsme šli z 2+kk, neměli jsme nic, mně bylo dvacet,“ vypráví Mady u stolu mezi obývákem a kuchyní, kde se cítíme spíš jako na statku. „Za rok se nám narodila starší dcera Natálka a já jsem začala vyrábět dekorace, živit se rukama. Potřebovala jsem tvořit.“

Byt v Praze byl vybydlený, ale Mady v něm viděla potenciál. Všechno se dělalo nově – všechny rozvody, podlahy… Byl to absolutní přerod. Aby vznikl hezký společný prostor, zrušili stěnu se shrnovacími dveřmi mezi kuchyní a obývákem.

Na první pohled nás zaujaly stěny. Mady navrhuje a vytváří interiéry

a její specialitou je práce s metalickými stěrkami. Na svém bytě si je vlastně vyzkoušela. Vzhled stěn se mění v závislosti na světle během dne a tím se proměňuje i atmosféra prostoru.

Zařizovat začínala v kuchyni. „Nemám ráda skladování,“ říká. „Skříňky stejně jako jídelní stůl mi vyráběl truhlář a pak se s úlevou loučil, ať už za ním nechodím,“ směje se Mady. Vyráběl totiž poličky na kořenky a na zásobníky na mouky, což byla téměř filigránská práce, a všechno to dílo muselo působit věrohodně staře. Zabydlenou atmosféru doplňuje keramický dřez.

Byt v paneláku se může pochlubit středomořskou atmosférou

Mady nechtěla kuchyň zahltit nábytkem, proto má poklice nebo hrnce v koších. Z kuchyně dřív vedly dveře do koupelny. Otvor zazdili a do koupelny místo nich probourali alespoň okénko. Původně chtěla kajutové, ale přišlo by zbytečně draho, takže koupila v bazaru rám za třicet korun a vyplnila ho sklem s andělíčky, které měla od dědečka.

Žádný problém, kdysi se dívala, jak se zasklívají okna... Okénko funguje, když chce udělat přes koupelnu průvan mezi kuchyní a ložnicí, navíc když byly děti malé a koupaly se, mohla vařit a přitom je mít pod kontrolou. Do

bytu zakomponovala vlastnoručně opravené staré věci s příběhem, třeba posuvné dveře ze včelína z vesnice, kam jezdila k babičce. „Ke všem kusům nábytku mám citové pouto, na všechno jsem si sáhla,“ říká při obchůzce bytem.

Kamarádi ji už znají a tak když objeví něco letitého, s čím si nevědí rady, putuje to k Mady. Třeba velké hodiny v obýváku dostala od kamarádky, ta je nechtěla dát nikomu jinému než jí. Jsou vyrobené v Broumově, kde Mady rok žila.

Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.

Fotogalerie
17 fotografií

Časopis Nové Proměny Bydlení