9°C
„Tohle místo vypátral na podzim loňského roku můj přítel Miloš, když jsme se rozhodli spolu bydlet. Sháněli jsme byt k pronájmu. Líbily se nám vily s kovovými konstrukcemi architektů Jana Bočana a Zdeňka Rothbauera v bývalé diplomatické čtvrti v Troji, ale tam bohužel nebylo nic k dispozici.
Pak Miloš objevil tuhle vilu ze 30. let a bylo jasno. Z architektury tohoto domu jsme nadšení,“ říká módní návrhářka Petra Balvínová, které vyhovuje i lokalita: „Teď na jaře se chystám jezdit do práce na kole přes most a Stromovku, nemůžu se dočkat.“
Několikapatrovou vilu zasazenou do svahu postavil pro továrníka Václava Diviše v roce 1929 architekt Adolf Benš. Pan Diviš ji pak ochránil i za války a rodina ji vlastní dodnes. „Majitelé se o dům vzorně starají, jsou zde zachované všechny původní funkcionalistické prvky, což se dnes vidí jen minimálně – od trubkového schodiště po velké skleněné lampy, kryty na topení a obrovská okna s kovovými rámy, které sice profukují, ale obývacímu pokoji dodávají neopakovatelnou atmosféru.
Ve třicátých letech se zde pořádaly večeře, tady v obývacím pokoji byly malé stolečky s křesly a chodívaly sem početné návštěvy, dům zkrátka žil. Nahoře měl dokonce svůj byt řidič. Když jsme sem s Milošem vstoupili, hned jsme věděli, že právě tady chceme bydlet. Oba se totiž už léta zajímáme o architekturu třicátých let."
„Miloš má z původního bytu repasovanou pohovku a stojací lampu od architekta Slezáka a já si zase přivezla bílá kožená křesla Barcelona a trubkový stojan na květiny. Lehátko Le Corbusier dostal Miloš k svátku,“ prozrazuje Petra. V jednoduché kuchyni s bílými skříňkami a ostrůvkem má paní domu tak naklizeno, že se zdá, že tam naposledy vařila najatá kuchařka za první republiky (měla dokonce balkonek určený na čištění masa a drůbeže). To jsem ale na omylu.
„Vařím téměř denně. K nechuti mé dcery Anny zejména lehká zeleninová jídla. Anička má raději klasiku a omáčky. Dávám si záležet, abychom se kvalitně stravovali. Po vaření všechno uklidím do skříněk, nemám ráda flašky s olejem a šťávy na pracovní desce, na rozdíl od zbytku rodiny mi tam stačí pouze kávovar,“ směje se Petra.
Co se týče jiných než kuchyňských dekorací, s partnerem si potrpí na české designéry, jako jsou Maxim Velčovský, Honza Čapek, Rony Plesl, Lukáš Houdek a další.
„Když mám narozeniny nebo je nějaké výročí, dostávám od Miloše umělecká díla. Na Vánoce jsem třeba dostala knihu a fotku Coco Chanel, kterých na světě moc není, k Valentýnu pak grafiku Stanislava Kolíbala. Pestrobarevný obraz od Juliuse Reichela jsme koupili společně, je tak bláznivý, že se k nám perfektně hodí.
Mám ráda interiéry, jež jsou vyplněné věcmi, které jdou s námi životem, rozhodně ale nejsme žádní sběratelé. Nepotrpím si na studené sterilní prostory, které zařídí architekt podle plánu. Větší duši pro mě má byt poskládaný z kousků, které něco pamatují.
Chápu ale, že kdo nemá čas, a nebaví ho zařizování, tomu může architekt skvěle pomoct,“ míní Petra, která se nebojí ani nákupů v řetězcích.
„Z Ikey máme jídelní stůl z masivní borovice, který se dá rozložit. Naprosto nám vyhovuje. Oproti jiným stolům ve stejné kvalitě stál polovinu a navíc se k němu hezky hodí barevné židle od Vitry.“
Módní designérku Petru a šéfredaktora pánského lifestylového časopisu Miloše byt okouzlil také proto, že má v každém patře velkou terasu.
„Říkám o sobě, že jsem venkovní typ. Když je hezky, venku dělám skoro všechno: Žehlím, vařím, čtu si i pracuju. Terasu jsem měla i v minulém bytě a nedokázala bych se bez ní už obejít. K životu zkrátka potřebuju výběh,“ prozrazuje módní návrhářka. Zdá se, že mají s partnerem velmi podobný vkus, existuje něco, v čem se neshodnou?
„Miloš je klasický chlap, který ví, že všemu rozumí, a já jsem zase klasická ženská, která ví, že si všechno prosadí. Ke střetu došlo například při nákupu barevných židlí do jídelny, chtěla jsem to tady mít trochu veselejší. Nakonec je tady máme a vypadá to hezky. Miloš je zkrátka velmi velkorysý,“ shrnuje Petra.
