Pocházíte ze slovenské vesnice… Kde a jak jste s rodiči bydleli?

Bydlela jsem v obci Hlinné v údolí Slanských vrchů. Máme rodinný dům a dvě zahrady. V té první se chovala zvířata, pěstovala zelenina. V druhé části byl ovocný sad. Celé dětství jsme trávili převážně venku, kde jsme si vymýšleli různé hry, nebo jsme pomáhali rodičům s prací kolem domu.

Často se právě od povahy bydlení v dětství odvíjí touha bydlet určitým způsobem v dospělosti. Lidé, kteří vyrostli v paneláku, touží po rodinném domě se zahradou, děti, které musely krmit slepice a hrabat listí, zase jako dospělí vyhledávají pohodlí bytu. Máte to taky tak?

Mým snem bylo samozřejmě bydlet ve velkém rušném městě. To se mi v podstatě povedlo – zbožňuju, když se mi podaří splnit si sen. (smích) Ale jak se říká, všichni se nakonec vracíme ke kořenům. Takže mým dalším snem je mít menší domeček se zahradou. (smích) Místo, kde je kousek vaší země, kde si můžete vypěstovat rajčata, kde domácí mazlíčci mohou volně žít a rodina trávit většinu času. Půda je čím dál vzácnější a mám pocit, že je potřeba se s ní opět spojit.

Co vám na životě na vesnici tak vadilo?

Život na vesnici mi přišel náročný, co se týče fyzické práce, starosti o hospodářství. Někdy mi vadila absence anonymity. V malé vesnici každý o každém všechno ví. Chvílemi tam byl život také pomalejší a možná mi tak připadal nudný… Potřebovala jsem zažít druhou stranu, jakési dobrodružství.

A jaké výhody má pro vás město, tedy konkrétně Praha, kde jste se zabydlela?

Město je pružné, pořád se mění, je živé čtyřiadvacet hodin denně, ukrývá spoustu zákoutí, život v něm je pestrý. Zároveň ale život v něm postrádá přírodní zákonitosti. V noci svítí a je hlučné. Je tady málo ptáků, málo rostlin, málo vody. A to mi asi začíná postupně chybět. 

A nechybí zpětně přece jen něco i z té intimity malé slovenské vsi, kde se všichni znají?

Jsou chvíle, kdy ano. Ve městě se člověk někdy cítí sám i v davu lidí. Ale vzhledem k tomu, že si tady buduji svůj vlastní svět, učím se přijímat vše, co mi život nabízí. I to, že mi něco chybí. Je skvělé si to vůbec uvědomit. V Praze žiju na Vinohradech a nakonec je to zde také svým způsobem docela intimní. Takže až tak moc nestrádám, má to tu takového familiárního ducha. (smích)

Na Vinohradech jste si před přibližně čtyřmi lety koupila malý byt. Jak jste do té doby bydlela? V podnájmech? S přáteli? Kolikrát jste se stěhovala?

Vždy jsem bydlela sama. Společné bydlení jsem moc nepreferovala, mám ráda svůj klid. A stěhovala jsem se několikrát. Poznávala jsem tak různé části Prahy.

Vzpomínáte na toto období ráda?

Bylo to období velké volnosti, cítila jsem se nespoutaná a neuvěřitelně svobodná. Bylo to moc krásné, hodně živé období. Byly ale také chvíle, kdy jsem se cítila nesmírně opuštěná a celý svět se mi zdál beze smyslu. Ale to patří k hledání vlastní identity. Tohle období mi pomohlo najít samu sebe, díky němu jsem toho spoustu zažila. A jak se říká, zkušenost je nepřenosná. Teď jsem šťastná, že vím, kdo jsem, co tady dělám a kam směřuju. (smích)

Ani po svatbě jste nezměnila „adresu“. Nehledali jste s manželem společné hnízdo jinde?

V Praze 2 je naše společné hnízdo. Milujeme Vinohrady a náš malý byt. Nejsme otroky materialismu, máme to takové, jaké se nám to líbí, a to hlavně útulné. To je pro nás základ, cítit se doma krásně, bezpečně a láskyplně. K tomu nám dělají společnost dvě kočky a jejich všudypřítomné chlupy. (smích)

Kde se vám v Praze líbí nejvíc? Jsou to právě Vinohrady, nebo máte jinou vysněnou lokalitu, kde byste chtěla bydlet?

Můj sen je mít domeček někde u Divoké Šárky, v Lysolajích… Dostupnost do centra je skvělá a je tam krásná příroda. Mám takový zvláštní pocit, že to je to místo. Někdy se tam chodíme jen tak procházet a já si tam svůj sen vizualizuju. Třeba se jednou taky splní.

Co vás v tuto chvíli nejvíce zaměstnává?

Momentálně točím Ordinaci v růžové zahradě 2 a je to moc fajn práce. Mám ji ráda, je tam skvělý tým lidí, všichni se k sobě chovají moc hezky.

Je známo, že jste kromě herectví také vášnivá fotografka. Kde budou vaše fotografie k vidění v nejbližší době?

Právě rozbíhám výstavu svých fotografií v Ostravě, je určena na podporu organizace Bez mámy. Výstava začíná v půlce března, další města jsou v jednání. Prahu plánujeme někdy v červnu. Aktuální informace zájemci najdou na mém facebookovém profilu.

Vaše jméno je s charitativními akcemi spojováno často – asistovala jste při stavbě sirotčince v Tanzánii, účastníte se sbírek pro nemocné děti i děti bez rodičů. Co aktuálně připravujete, v čem by třeba čtenáři mohli pomoci?

Celý rok se budu věnovat organizaci Bez mámy. Výstav se budu spolu s koordinátory osobně účastnit. Chceme na nich totiž zároveň vést diskuzi o smyslu pomoci. Čtenáři mohou přispět různými způsoby, vše najdou na www.bezmamy.cz.

A také ráda cestujete… Chystáte se v nejbližší době někam daleko?

Momentálně nic neplánuju. Nechávám se vést životem, ten ví nejlíp, kde jsem potřeba.

Fotogalerie
5 fotografií