Až po letech vyplulo na povrch tajemství. Pracovní náplň agentky ani její charakter nejsou vymyšlené. Thomas Harris, autor knihy, podle které byl film natočený, se inspiroval skutečnou agentkou Pat Kirby. Ta teď vypráví, jak to všechno bylo.

V roce 1980 vytvořila FBI v americkém státě Virginie Behavioural Science Unit – jakési centrum, v němž se agenti zaměřovali na rozhovory a vytváření profi lů sériových vrahů. Výsledky centra nebyly nijak oslnivé, až do té doby, než do centra nastoupila 35letá Pat Kirby. Pracovala jako detektivka a měla výborné znalosti z psychologie.

Ženy lépe poslouchají

Pat si dodnes vzpomíná na moment z roku 1984: „Stála jsem v pozadí kompletně mužského týmu a zpovídali jsme vraha, když si najednou můj šéf všiml, že oči toho chlapíka se celou dobu upírají jen na mě. Nic neříkal, jen na mě zíral.“ Patin šéf Bob Ressler si tehdy uvědomil, že ženy umějí být mnohem lepšími posluchačkami než muži. A vrazi se ženám víc otevřou.

FBI se rozhodla pro experiment – všechno stavět na schopnosti Pat. Její hlavní pracovní náplní se stalo »dostat se do hlav« těch nejzkaženějších mužů a vytvořit jejich profil.

Za jedním stolem s vrahem

Patiným prvním svěřencem byl Randy Woodfield, kterého Amerika znala jako I-5 Killera neboli vraha z dálnice I-5. Byl usvědčený ze čtyř vražd a podezřelý z dalších čtyřiceti čtyř!

„Spisovatel Harris chtěl vědět všechno o mých setkáních s Woodfieldem,“ vzpomíná Pat. A jaké to bylo? „Dívat se do očí vraha bylo mrazivé. V jedné minutě mě chtěl Woodfield šokovat, hned potom chtěl vyvolat soucit. Snažila jsem se zůstat objektivní.“

Pat Kirby přiznává, že filmová scéna, v níž agentka Clarice zpovídá Lectera, je téměř totožná s jejím výslechem Woodfielda. Je tu jen jeden rozdíl. Zatímco herce oddělovalo sklo, ona a několikanásobný vrah seděli za jedním stolem. A neoddělovalo je nic.

Spisovatel Harris nezůstal jen u Woodfielda, Kirby mu vyprávěla vše o svých pocitech. O tom, jaké to je povídat si s vrahy, kteří se ji snažili ovlivňovat. Pat se pochlubila: „Většina vrahů si ráda povídala se ženskou agentkou o samotě a chtěli vše vyprávět jen mně. Byli to velcí narcisové, kteří dokázali celé hodiny mluvit jen o sobě a vám nedali žádný prostor.“

Skutečný Hannibal

Pro vykreslení charakteru Hannibala Lectera si spisovatel Harris zvolil masového vraha Tedy Bundyho. Ten v letech 1974 až 1978 znásilnil a zavraždil mnoho mladých žen a po více než deseti letech zapírání se přiznal k třiceti vraždám. Jejich skutečný počet není dodnes znám. Většinu obětí zbil holí a potom uškrtil, některé znásilnil i po smrti. Američani byli těmito vraždami otřeseni, protože Bundy byl navenek velmi sympatický a vzdělaný. Pat se vyjádřila, že to byl pro ni opravdu extrémní případ, ale přestože se podílela na vypracování jeho charakteristiky, nikdy s ním přímo nemluvila.

Velká podoba s Claris

Podobností mezi skutečnou a filmovou agentkou je hodně. Obě jsou mladé a ambiciózní a ve své práci byly průkopnicemi. Pat si po namáhavé duševní práci zvykla relaxovat běháním po lese. Clarice ve filmu také často běhá. Clarice je ve filmu bez partnera a Pat přiznává, že během této práce byla sama. Vdala se až poté, co zpovídání masových vrahů nechala.

Přelomová databáze

Výsledky práce Pat Kirby jsou obdivuhodné. Během tří let navštívila vězení v celé zemi, kde si povídala s 35 sériovými vrahy. Napsala nejen jejich charakteristiku, ale také vytvořila databázi 250 masových vrahů, i těch, se kterými nemluvila. Tato databáze dodnes pomáhá policistům v jejich práci.

Zajímavým postřehem Pat bylo, že hodně masových vrahů pracuje jako ošetřovatelé (viz český heparinový vrah Zelenka). Smrt jejich obětí se vyhodnotí jako přirozená nebo jako důsledek stáří. A co říká dnes už šedesátiletá dáma, že její postava se objevila v knize i ve filmu? „Byla jsem velmi poctěná, ale zároveň v rozpacích…“

Fotogalerie
1 fotografie