8°C
Žila jste řadu let v Itálii. Jak často jste jezdila za otcem do Čech?
Za tátou a za babičkou jsem jezdila nejprve tak třikrát, čtyřikrát ročně. Hlavně o prázdninách. Prahu jsem znala dobře už od dětství, byl to odjakživa můj druhý domov. Nejraději jsem měla a stále mám Staré Město. Dodnes tam znám všechna zákoutí, uličky, kašničky…Když za mnou přijedou kamarádi z Itálie, tak s nimi tato malebná a romantická místa procházím. Pokaždé také vyjedeme nahoru na Hradčany a potom jdeme pěšky dolů se zastávkou na pivo U Černého vola a skončíme U Tygra. Prostě klasika.
Jak jste s tátou nejčastěji trávili společné chvíle?
Rádi jsme se spolu courali centrem města. Jako malá jsem chtěla obden chodit do Národního muzea, samozřejmě na zvířátka. Jako asi všechny děti mě tehdy fascinoval obří slon, žirafa, velryba… V létě jsme chodili rádi k Vltavě, úžasné to bylo na lodičkách… a pak jsme sedávali v kavárně Dolce Vita ve Vězeňské ulici. Ve Vězeňské jsem s rodiči bydlela, než máma odešla do Itálie. Táta měl období, kdy měl v oblibě jednu hospodu a tam jsme chodili každý den. Tak třeba na Hradčanech to byla restaurace U Labutí, kde jsme si dávali jahody se šlehačkou, na svíčkovou jsme zase chodili do Parkhotelu… vzpomínám si, že to byly pořád ty samé podniky.
V metropoli jste už sedmým rokem. Jak jste se zabydlovala?
Tím, že jsem Prahu vlastně znala, tak to nebyl žádný problém. Je pravda, že jsem autem nejdřív zvládala jen dvě trasy, což bylo k tátovi na Okoř a k babičce do Strašnic, takže jsem jezdila pořád po Vinohradské, ale teď už to mám zmáklý (smích). Když jsem před sedmi lety do Prahy přijela vlastně natrvalo, bydlela jsem nejdřív u táty, pak chvíli u mámy v jejím pražském bytě. Pak jsem si řekla, že chci bydlet sama. Měla jsem nějaký budget, tak jsem hledala malý byteček. Zajímala mě oblast mezi Prahou 2 a Prahou 4, hlavně na pravém břehu Vltavy, kde to mám ráda. A úplně náhodou jsem se zamilovala do půdního bytečku pod Vyšehradem.
Jak se pod Vyšehradem žije?
Bydlení pod Vyšehradem si nemůžu vynachválit. Musím pochválit tu zónu, je to taková vesnice v centru. Je tam pekař, řezník… všichni se známe, s pejskaři chodíme stejnou trasu. Je tam krásně. Když jsem třeba nebyla doma, nechala jsem řemeslníkům klíče u řezníka…vládne u nás sousedská pohoda a to mám ráda. V Praze se celkově žije dobře a lidé by si toho měli vážit. V Římě je všechno velké, impozantní a Praha je malá, romantická a krásná. Vše je tu blízko – obchody, služby, památky, doprava… a nakoupit si tu můžete i pozdě večer, což v Římě nejde.
Když jsme u těch nákupů, už jste v Praze objevila své oblíbené obchůdky?
Určitě jsou to ty v naší ulici, jak už jsem říkala, třeba řezník nebo pekař, kde kromě všech těch dobrot vládne i milá atmosféra. Když je ale potřeba, nakupuji i ve velkých obchodních řetězcích.
A oblíbený butik, kam si chodíte pro parádu?
Mám macechu, Olgu Michálkovou, která je módní návrhářka. Už mě má „ve voku“, takže když něco potřebuju na sebe, tak mi to pošle. Butik má na Malé Straně, pracuje společně se sestrou Pavlou a mají hezké, jednoduché, barevné a originální věci.
Když máte chuť na italskou kuchyni a nechce se vám vařit, kam si na ni zajdete?
Mám vytipovanou pizzerii Giallorossa v Jakubské ulici. Tam chodím od té doby, co jsem v Praze. Všechno je tam čerstvé a moc chutné. A pokud můžu doporučit místo, kde vaří českou kuchyni, pak je to určitě staročeská knajpa U Nováka, kde dělají knedlo zelo vepřo a jiné poctivé české jídlo. Tam vždycky vezmu své italské kamarády, když přijedou do Prahy na návštěvu, oni si tam vždycky moc pochutnají.
Podařilo se vám v Praze rozjet vaši pěveckou kariéru?
Co jsem v Praze, koncertuju poměrně hodně, a co jsem začala zpívat šansonové písničky a skladby táty, vystupuju snad ještě častěji. Koncerty přitahují stále více lidí, je patrné, že tátovy písničky lidé milují. Nejraději vystupuji v Balbínově poetické hospůdce, která se stala mojí domovskou scénou a srdeční záležitostí. Oplývá totiž přátelskou a velmi zvláštní atmosférou. Velkou radost mám i z nedávno vydaného alba Kdo jinej než já, na kterém jsem nazpívala tátovy písničky. A protože jich táta složil opravdu hodně, je možné, že vydám ještě další a další… Moc se těším i na koncert, který mě čeká v říjnu a který se odehraje v nádherných prostorách Emauzského kláštera.
V říjnu čekáte první miminko. Jak chcete skloubit mateřské a pracovní povinnosti?
Nehodlám vůbec přestat pracovat. V téhle branži je to totiž docela pitomý, přestat. Poslední koncert mám říjnu, jak už jsem zmínila, v Emauzích. Pak bych měla do tří týdnů rodit a tři týdny po porodu mám v plánu pozvolna zase začít koncertovat. Určitě ne třeba na otočku v Ostravě, ale jen v Praze a v blízkém okolí. Předpokládám, že budeme na vystoupení jezdit všichni tři nebo že se manžel o dítě postará, je spolehlivý. Ale jelikož čekám první dítě, tak vůbec nevím, zda nebudu příliš úzkostlivá, možná se mi nebude ani nikam chtít… uvidíme.
