Exkluzivní rozhovor se sériovým vrahem: Zavraždil 29 lidí. První vraždu si pamatuju, ostatní jsou stejné

Želízka mu radši nesundají

Sériový vrah Ruslan Khudoliy (40) se řadí mezi největší monstra, jaká si v Charkově odpykávají svůj trest. Vězeňští dozorci ho přivedou z cely, kterou nemá opustit po zbytek života. Je tak nebezpečný, že si mu netroufnou ani sundat pouta. Má mít na svědomí krádeže, loupeže a 29 vražd. Svůj trest si odpykává už téměř 14 let.

Existovaly vraždy, kterých si tým vyšetřovatelů nebyl vědom, ale vy jste se k nim rozhodl přiznat?
Ano.

Proč jste to udělal?
Nevím proč, zkrátka jsem řekl všechno.

Pamatujete si svou první vraždu?
Svou první vraždu jsem spáchal v zimě 1998, před Novým rokem. Sněžilo a byla tma. Vracel jsem se domů. Uviděl jsem osobu v kapuci, která mě míjela. Na kraji silnice jsem našel kovovou trubku, uhodil tu osobu dvakrát do hlavy. Ukázalo se, že je to žena. Vzal jsem jí kabelku a odešel jsem. Později zemřela v nemocnici.

Říkáte, že jste ji zabil, abyste jí mohl vzít kabelku?
Ano.

Svaž, muč, zabíjej! Zpověď zabijáka BTK: Víc než vraždění mě bavilo spřádání plánů

Spáchal jste značný počet vražd. Kterou z nich si pamatujete nejlépe?
Prosím vás, všechny jsou stejné. Nemůžu je od sebe odlišit.

Můžete je prostě vyjmenovat?
No, dělal jsem hodně loupeží. V Simferopolu, v Karlivce, v poltavské oblasti… Kradl jsem všelijakou drůbež. Jednou jsem zkusil ukrást nějaké domácí zvířectvo a pán domu najednou uslyšel ten hluk a vyšel ven zkontrolovat, co se děje. Tak jsem ho zabil svou puškou.

Takže jste s sebou nosil zbraň, i když jste šel jen krást?
Vždycky ne, ale v té době, ano. Nosil. Nezabíjel jsem vždycky, ale někdy k tomu došlo. Jednou, bylo to v noci, jsem se vloupal do obchodu s potravinami. Šel jsem po ulici s pytli a vypadlo mi to. Všude byly čokolády, bonbóny, sušenky. Začal jsem je cpát zpátky do pytlů. Bylo to zrovna u školky a z ní vyšel hlídač. Asi si myslel, že jsem vykradl tu školku. Viděl jsem, že jde ke mně s baterkou, a tak jsem…

Jste na sladké?
Ano, trochu. Měl jsem i jiné jídlo. Nejen sladkosti. Za svůj život jsem vykradl hodně obchodů.

Nepřemýšlel jste o tom, že byste mohl jen loupit a nezabíjet při tom lidi? Vymyslet nějaký způsob, jak by to šlo udělat?
Nikoho jsem neplánoval zabít. Prostě se to tak nějak stalo.

Ale měl jste s sebou zbraň!
Měl. Říkal jsem si, že by tam mohli mít psa, nebo že by mě někdo mohl napadnout. Nebo mě mohl někdo zamknout ve stodole. Poslal bych střelu skrz zámek a utekl. Není bezpečné procházet se v noci.

Známý sériový vrah zemřel ve vězení: Kusy těl obětí vařil v hrnci a splachoval je do záchodu

Jak vás chytili?
V té době jsem žil v Poltavě. Koupil jsem si tam dům. 24. června 2004 v šest hodin ráno přišli za mnou dva dopraváci a řekli mi, že v noci někoho srazilo auto. Takže kontrolovali všechna auta v okolí. Požádali mě, abych šel a ukázal jim své auto. Otevřel jsem branku a policisté mě chytili a nasadili mi pouta. Tak se to stalo.

Věděl jste, že trest smrti byl už zrušen?
Hned, když mě zašili do lapáku, mi řekli, že trest smrti už byl zrušen a že mě určitě odsoudí na doživotí.

Co jste si v té chvíli myslel?
Pomyslel jsem si: a je to. To je konec.

Mrazivá zpověď ženy, která 3 roky žila se sériovým vrahem: Našla nářadí na likvidaci mrtvol. Napadl ji sekerou

Odpykal jste si ve vězení už mnoho let. Sníte o tom, že se dostanete ven?
Rád bych šel ven, samozřejmě. Ale chápu, k tomu nedojde, protože mě by nikdo nepustil.

A co kdyby vás pustili?
Tak bych šel domů.

Toužil jste po zabíjení, nebo vám to bylo prostě jedno?
Bylo mi to jedno.

A teď? Kdybyste získal zbraň?
Proč bych měl zabíjet?

Například, abyste získal svou svobodu.
Tohle je věznice, jak bych mohl?

A to je to jediné, co vám v tom brání?
Jaký smysl má zabíjet? Nemůžu žít tak, jak jsem žil dřív. Nebudu už krást ani loupit. Zbývá mi jen nějak žít svůj život až do konce. Tak je to.

Co byste dělal, kdybyste se jednoho dne ocitl na svobodě. Co byste rád dělal?
Rozjel bych nějaké menší podnikání. Něco jako koupě a prodej, nějaký obchod, abych si vydělal na živobytí. Nepotřebuji vzdělání. A kromě toho, nikdo mě nezaměstná, takže vlastní drobné podnikání by mohla být cesta. Tak jako se dnes pracuje na pouličních trzích.

Co kdyby vám dali zbraň a řekli, ať jdete bojovat za Ukrajinu proti Rusku?
Určitě bych šel, proč ne?

Kolik lidí byste chtěl zabít v té válce?
Nemám tušení. Tolik, kolik je potřeba. Možná by mě zabili dřív, než bych zabil jiné.

Kdyby dosud existoval trest smrti, co byste si vybral? Trest smrti nebo doživotní uvěznění?
Na začátku, v průběhu procesu jsem si přál, aby mě popravili, protože jsem v té době nic nechtěl. A dnes, poté, co jsem tu strávil 13 let, jsem si na to zvykl a přijal jsem to. Teď je to můj život. Takže doživotí je lepší.

Další reportážní cykly fotografa Davida Těšínského najdete ZDE.