ONLINE CHAT
Máte tedy tři syny: od kolika let by jste doporučil létaní u dětí?(Richard G. K.)
Foto
Můj nejstarší syn má 9 let. Už jsem ho na malém kopci pustil na krátký let. Moc chtěl, tak jsem to udělal. Výjimečně. Ale jinak se do výcviku dostane člověk až od 15ti let. A to už je fajn. Chodí k nám často otec ze synem, nebo otec s dcerou - aktivní dovolená, nový zážitek, který spolu mají. To je fajn a mám z toho radost.
Míváte často zmiňovanou "euforii z létání"? A jak to u Vás konkrétně probíhá?(L. K.)
Foto
Už létám docela dlouho. Euforii v letu občas zažívám, tělo vyplavuje endorfiny a to je radost. Co ale cíleně vyhledávám, to je dobrodružství, estetika při volném 3D pohybu a přátelské jednání. Někdy při tandemových letech, často na kurzech létání a někdy při vlastním letu. Rád tyto zážitky sdílím. Přijďte si zalétat, rád vám to ukážu :o)
Povídání s Vámi je součástí nové knihy Drama před objektivem. O čem ta kniha je? (Dušan)
Foto
Doufám že o horách, o lidech a o dobrodružství. Ještě jsem ji nečetl :o))). Věřím, že to bude příjemné čtení a bude nad čím přemýšlet.
Kdy u Vás nastala (či se Vám "přihodila") fascinace létáním? A kdy to celé začalo...? A jak to probíhalo?(Petr Svoboda)
Foto
v osmnácti letech, když jsem začal létat :o))) je to paráda a každý by to měl zkusit. A létání na padáku je finančně přístupné a hlavně je u toho sranda a fajn parta lidí. Když jsem byl malý, měl jsem často sen, že mám v ruce malou destičku a když jsem se rozběhl, tak jsem ji mohl někde nasměrovat a tam jsem se rozletěl. Létal jsem nad našim domem a stále si ten sen pamatuji. Když jsem pak daleko později poprvé dolétnul nad náš dům na padáku, viděl jsem to, co už jsem dobře znal ze snu. Přesné detaily. Dodnes nevím, jak je to možné...
Zažil jste někdy v rámci letu v extrémních podmínkách - v horách, za vysokého převýšení během letu apod - nějaké halucinace, případně jinou "vysokohorskou" nemoc?(F. B.)
Foto
Když jsme šli na Pik Lenina, tak jsem začínal v prvním výškovém táboře a pak jsem šel bez aklimatizace do dvojky, pak do trojky, pak na vrchol. Když jsem šel zpět, halucinace jsem měl a velmi dobře si pamatuji každý detail. Ale při letu jsem nic takového nezažil. v krajních případech to bylo o dezorientaci o nevyváženém horizontu, o jakémsi stavu opojení. Proces aklimatizace je pro VH piloty jiný, každý den zkoušíme, do jaké výšky vyletíme a podle toho volíme zítřejší letovou trasu, abychom mohli přeletět vysoké hřebeny a dostávat se tak do dalších údolí.
Létáte někdy nad mořem? Uvažoval jste třeba někdy o nějakém dálkovém přeletu?(Standa)
Foto
Nad mořem není termika a s motorem mi to přijde nuda. Ale mám sea kayak a mám sním své plány. Až bude více času...
Zemřel Vám kolega. Budete nadále létat sám, anebo už máte "náhradu" (byť on je jistě nenahraditelný, jak jste zmínil na dotaz novinářů...)?! (Lukáš Smutný)
Foto
Dříve jsme moc chtěl, aby bylo s kým znova létat podobné výkony. Létání ve vysokých horách je silně návykové... Ale je to jako byste jeli rychlíkem, vedle trati stojí člověk a vy byste ho chtěli chytnout a posadit ho vedle vás. Urve mu to ruku. Je to složité, vztah mezi piloty, aby si věřili a zároveň aby měli tolik sebejistoty, že dokáží letět ve dvou i samostatně v nejvyšších horách světa, to nevznikne za rok. Už to neřeším, buďto se někdo objeví, nebo pojedu sám nebo budu mít nějaký jiný porojekt :o)
Jak financujete své projekty?(Marián Zelený)
Foto
Náklady nejsou velké. Letenka a něco na pobyt. V horách nic neutratím. Dříve nás firmy podporovaly vybavením, ale dnes už si nechávám vyrábět vlastní vybavení pod vlastní značkou El Speedo, podílím se na vývoji a tak samozřejmě létám na našich věcech.
Máte děti? A lítáte s nimi? (Pavel Nový)
Foto
Mám 3 kluky, 5, 7 a 9 let. S nejstarším jsem už letěl, ale nic jim nenutím ani nepodbízím. Jestli budou létat, to nechávám jen a jen na nich. Nechci je v tom nastavovat.
Máte strach při létání v extrémních podmínkách?(Ludvík Kuba)
Foto
Strach mám jako každý jiný, jenom už jsem si vytvořil se svým strachem vztah a naučili jsme se spolu fungovat. Strach mi pomáhá se zorientovat v situacích, ale nekecá mí do toho, jak se rozhodnu a co udělám :o)))
Kam se chystáš příště? Na kterou horu ?(Mamrd)
Foto
Už když jsme doletěli K2, tak jsme věděli, že na dlouhé roky nic víc zalétnout nepůjde. 4 dny jsme odpočívali a pak ještě letěli další prvolet z Nanga Parbat do Skardu. Dodnes se o podobné lety pokusili pouze 4 piloti. Rok po nás to zkoušela parta z Red Bullu, polovinu tratě bohužel museli šlapat pěšky a po 14ti dnech jeden z nich popoletěl na Baltoro ledovcem taky ke K2 a pak jeden pilot letěl ze Skardu nad Baltoro ledovcem také nad Concordii (baltoro ledovec). Ale hory jsou velké a až na to budu mít nastavenou hlavu, tak to určitě zahlásím :o)
MATE Z TOHO VYSOKOHORSKÉHO LÍTÁNÍ OMRZLINY? (sIMONA)
Foto
Ďurovi kdysi omrzla noha a dvakrát mu spadla rukavice. Pokaždé z pravé ruky. Doma měl pak dvě levé rukavice, tak jsem si z něho dělal legraci :o))). V průběhu letu je potřeba nezapomínat na pravidelné dokrvování rukou i nohou, je to série cvičení, které už mám odladěné a pak se to dá ustát. Ale zima na těle - pop první hodině letu nad 5000 je to hodně tvrdé.
Říkáte že kamarád Ďuro zahynul při běžné nehodě. Není to absurdní, když s vámi lítal u K2? (A.T.)
Foto
Pro mně to nebyla běžná nehoda. Ale pravda je, že na cestách umírá denně mnoho lidí. Jízda autem je pro mně rozhodně rizikovější než let na padáku. Ďurova autonehoda je velmi smutná věc a nerad bych to tady rozebíral. Ale absurdní mi to až tak nepřijde. Ve vzduchu jsme létali ostře, s vědomím rizika, ale svobodně. Na cestě to takové není.
Máte i nějaké horolezecké zkušenosti? Kdybyste přistál někde na ledovci, víte jak se odtamtud dostat?(Bohumil Sýkora)
Foto
Občas se dostanu na nějaké skalní lezení, kdysi jsme s kamarády vylezli na sedmitisícového Pik Lenina na Pamíru, na horách trávím dost podstatnou část svého života, ale horolezcem se necítím být. Jsem spíše dobrodruh, který reaguje na různé výzvy. Na ledovci jsme několikrát přistávali a rizika tam jsou velká...
Hezký den, Dalibore, nastala během přeletu někdy tak vážná situace, že šlo vám nebo vašemu parťákovi o zdraví (nebo až o život?) (Jirka)
Foto
:o) vždy když člověk dělá chyby, tak jde o zdraví nebo o život. A my taky chyby dělali. Ve vzduchu i na zemi. Ale jestli jde o vlastní let, tak nejrizikovější část je přistání. Start si vybíráme my, podmínky do kterých letíme taky. V letu je to někdy drsnější, ale to je o pilotních dovednostech a zkušenostech. Ale přistání v místech, kde ještě nikdy nikdo neletěl a hlavně let do těchto míst, kde nevíte, jestli tam vůbec přistání je možné, to může být dost divoké. Po každém přistání jsme byli moc rádi, že jsme zdraví na zemi. Někdy trochu dotlučení, ale vždycky se nám dařilo nějak pokračovat dál.
Kolik máte žáků v té vaší paraglidové škole? A za jak dlouho se dá lítat?(Racek KLivingston)
Foto
Školu už 17 let učíme s instruktory v dost týmové a komunitní formě. A tak se k nám na trénink hlásí docela velké množství začínajících i pokročilých pilotů. Je to zhruba 250 nových pilotů a 300 pokročilých každý rok. Samozřejmě si toho moc vážíme a náležitě se o ně staráme. Základní kurzy máme v Beskydech sedmidenní a u Prahy rozdělené do dvou fází na 4 5 dní.
Co řeknete synům, až za vami přijdou a řeknou vám, že jedou na podobně nebezpečnou expedici? Jako táta, co se bojí o své děti.. Už jste je vzal do oblak s sebou? (Jaňule)
Foto
To je situace, na kterou se neumím připravit. Velmi otevřeně se bavíme o čemkoliv. Snad budou chytří a snad budou mít v životě štěstí na lidi. Nejstarší už se mnou letěl v tandemu v Dolomitech, byli jsme ve 3000m a byl to zajímavý zážitek pro nás pro oba :o).
Váš parťák Juraj už není. S kým se vydáváte na expedice teď? (Jana)
Foto
Momentálně se naplno věnuji Flight Parku Javorový - prostor pro polity a výcvik pilotů v Beskydech. Jsem zvyklý si projekty do detailů promýšlet, dost se na ně soustředit a intenzivně směřovat k cílům. Teď se nadšeně bavím realizací Flight Parku a jak ucítím, že už to dosáhlo úrovně, kterou jsem si vydefinoval, tak se zase do vysokých hor určitě podívám. A s kým, to nevím. To co jsme s Ďurem zažili je neopakovatelné, je možné, že tam budu sám.
Co stojí takové profi křídlo? (Jarda)
Foto
Paraglidingové padáky jsou vyráběny v několika kategoriích a se sedačkou, záložním padákem a batohem to začíná někde od 80.000 kč, většinou jsme létali na výkonných, ale sériových padácích. Nějaký obrovský výkon ve vysokých horách nepotřebujete. Důležitá je rozumná stabilita a dopředná rychlost. Výkon tvoří způsob letu a taktika.
Létali jste v obrovských výškách bez kyslíku - a bez aklimatizace. Jak se to dá zvládnout?(Markéta P.)
Foto
Od 5000 m nahoru začíná celé tělo mrznout, letíme cestovní rychlostí 40-60 km/h a to je rychlost větru, který nás ofukuje. pod 5000 m se člověk může i docela rychle zapotit a pak nahoře zase mrzne. Už po první hodině letu v takových podmínkách je to hodně nepříjemné, ale i to je bivakové létání...
K2 má 8611 m. Jak se jim ji podařilo v 7 km přeletět?(Ratibor Toufar)
Foto
Nevím, kde se tady dostalo to, že jsme měli K2 přeletět. Tak to určitě nebylo, startovali jsme kousek od Gilgitu a za 2 dny uletěli 280 km, na kterých jsme v závěru doletěli ke K2 a pak se ještě vraceli nad ledovcem Baltoro zpět k civilizaci.
Kolik toho při vašem letu nad Himalájemi musel váš paraglide unést? Kolik kilo to dělá?(Bob)
Foto
Vždy platí, že co neuneseme, to tam nepotřebujeme. Nechtěl bych se v horách tahat s čímkoliv těžším, jak 25 kg. Padák je pří bivakových letech i s vodou trochu přetížený, všechno se odehrává rychleji, ale mi to tak vyhovuje, mám zásobu rychlosti, větší stabilitu. Jinak obecně platí, že padáky jsou vyráběny v různých velikostech. na mně je to třeba 26 m2.
Dobrý den, Dalibore, především bych vám chtěla složit poklonu, váš výkon je neskutečný a nepředstavitelný. Vážně neuvěřitelné. Můžete popsat, co se s vámi v té výšce, v té prázdnotě dělo? Být na takovýmihle horami, to vás muselo úplně odpálit. Jak se chovalo, vaše tělo a vaše hlava? Bez kyslíku v takové výšce - asi není obtížné ztratit vědomí.. Jak jste s tím bojoval? A změnil vás tento prožitek nějak? Když vidím to malé křídlo a ty obrovské vrcholky, to muselo být až transcendentální... Nebo jen ryze racionální a fyzické? To muselo jít "za"! Jste borec.. (Eva)
Foto
Dobrý den, hlavně je potřeba naučit se zapomenou na vlastní ego, nechat ho dole, protože na trati pak ego jenom překáží. No a pak už je to velké dobrodružství. Mozek se dostává do zvláštního režimu, určitě tam má zásadní vliv nedostatek kyslíku a taky to, že se termikou ze 4000 až k 7000m dostanete ani ne za 10 minut. A to 20x za letový den - tedy v průběhu 6ti hodin. Je tam hranice - black out, nejdříve odchází zrak, pak sluch a pak pilot ztratí vědomí. za tou hranicí už nic není. Ale když se to naučíte zvládat, zážitky jsou fantastické...