7°C
Manželé Vladimír a Věra Machoninovi tvořili architekturu takzvaného brutalismu. Nejznámější budovou v pražské metropoli je bezesporu obchodní dům Kotva v centru. Mezi další se řadí i Dům bytové kultury na Budějovické, který Věra Machoninová navrhla na konci 60. let. Samotná realizace pak probíhala po většinu následující dekády.
Prvotní vize pro vzhled Budějovické však byla mnohem odvážnější a nebýt okolností, kvůli kterým manželé Machoninovi nesměli pracovat v potřebném rozsahu, mohli jsme dnes v tomto centru Prahy 4 kráčet po výrazně odlišném veřejném prostoru.
Jak se projekt vyvíjel
Věru Machoninovou kolem roku 1967 pověřil tehdejší hlavní pražský architekt, aby vypracovala plán pro celé území v okolí plánované zastávky metra Budějovická. Už tehdy se počítalo s tím, že za Pankrácem bude stát nové lokální centrum.
„Variant, co by v okolí mělo vzniknout, bylo několik. Projekt se postupně vyvíjel, první skici byly velice zajímavé se členitými výškovými budovami,“ popsal architekt Pavel Směták, editor publikace „60‘/70‘ Věra a Vladimír Machoninovi“, která vznikla na konci roku 2010 při příležitosti výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera.
Myšlenka a role režimu
Jednu ze zmiňovaných odvážných skic pro Blesk.cz z osobního archivu Věry Machoninové poskytl spolek Respekt Madam. Z ilustrace je patrné, že Budějovická mohla být jako zjevení z jiného světa, obrázek připomíná například legendární svět kyberpunkového hollywoodského snímku „Blade Runner“.
Ačkoliv se projekt postupně vyvíjel, hned od začátku bylo podle architekta Pavla Smětáka jasné, že na místě bude stát hlavní prodejna s nábytkem. Mělo toho však být mnohem víc; kromě DBK se počítalo s hotelem ROH, sídlem společnosti Škoda a s budovou „Cestovní kancelář mládeže a Mladá Fronta“.
„Vše se stihlo navrhnout do roku 1971. Pak byl rozpuštěn svaz architektů a do nového už Machoninovy jako reprezentanty pražského jara znovu nevzali. Pracovali dál, ale byli spíš trpěni, než preferováni,“ popsal Pavel Směták. Skutečnost, že dnes výše zmiňované budovy v pražském veřejném prostoru neznáme, má tedy na svědomí minulý režim.
Co všechno tu mohlo být?
Věra Machoninová na Budějovické kromě hlavní osy pasáže s vestibuly metra plánovala vytvořit ještě kolmou osu. Ta měla spojit pěší část náměstí s parkem a odpočinkovou plochou s bazénem.
„Postupem času se našli do území další investoři, a tak byly zadané i domy pro Škodu a hlavní budovu Cestovní kanceláře mládeže (CKM) a Mladé Fronty. Zde měl být panoramatický kinosál pro tisíc diváků,“ popsal další tehdejší záměry s Budějovickou architekt. Od budovy CKM se dokonce začaly stavět základy, mezitím se ale autoři projektu stali nepohodlnými. Koncem 80. let navíc došly peníze, práce se zastavily a pozemek se prodal. Na tomto místě dnes stojí budova takzvané „malé“ Spořitelny, kterou projektovala dcera Machoninových Pavla Kordovská.
„Tohoto původního domu je velká škoda. Byl architekturou koncipován jako takový souputník DBK a do prostoru náměstí se z něj mělo hrnout všech tisíc diváků po promítání. Mělo to být srdce celého náměstí,“ posteskl si na závěr poskytnutých informací Pavel Směták. Zmiňovaný ambiciózní projekt byl unikátní i vzhledem k době, ve které vznikal. Proto jde o neopakovatelnou vizi, kterou už Budějovická nikdy ve skutečnosti nezažije.
