První pražská defenestrace odstartovala husitské války. „Na mušce“ byly nejdřív Vysočany a Prosek

„Události z konce července roku 1419, útok na Novoměstskou radnici a násilná smrt novoměstských konšelů uvedly Václava IV. (…) do opětného záchvatu zuřivého vzteku,“ píše historik Jiří Spěváček v knize Václav IV. „Václavův záchvat vzteku (...) vyvrcholil údajně lehkou mrtvicí,“ píše historik dále.

Příští mrtvice, která následovala zakrátko, byla Václavovi osudná. Násilný převrat v Praze předznamenal dlouhé období neklidu, ničení a mordování. Jako první přišly na řadu pražské Vysočany a Prosek, které v té době byly vesničkami a polnostmi za Prahou.

Počátek husitských válek

Krátce po první pražské defenestraci se odhodlalo z Prahy prchnout mnoho šlechticů, pánů a měšťanů, kteří s husitstvím nesouhlasili. Dobře věděli proč. Vyznavači Husova učení si totiž s nikým a s ničím nebrali servítky, ničili, loupili a drancovali u těch, kteří jim v předchozích letech činili příkoří. Mezi takové počítali i Jana Podvinského, purkmistra svrženého z okna radnice.

Purkmistr pád, respektive následné bití na dlažbě, nepřežil. Husité proto obrátili svou pozornost na jeho panství, které leželo v oblasti dnešního Podviní, ke kterému přiléhala řada domácností, pravděpodobně i vinice. „Jeho tvrz v Podviní byla téměř úplně zničena a vypálena,“ píše badatel Miroslav Kuranda. Bratr zabitého purkmistra, Adam z Podviní, raději prchl do ciziny, aby si zachránil holý život.

Spor za hranicemi života a smrti

Zloba husitů nepramenila pouze v tom, že byl Jan Podvinský věrným katolíkem, který husitství neuznával. Zášť přetrvávala z mnohem starších dob. Jeho otec, Mikuláš z Podviní, totiž vedl s Janem Husem vleklou při. „Svědčil proti němu v roce 1409 před úřadem pražského arcibiskupa,“ uvádí Kuranda. Husité na to patrně nezapomněli, a to i přesto, že byli oba aktéři sporu dávno po smrti.

„Protože Podvinským náležel i Prosek, stal se i ten další obětí husitů,“ udává ve své knize badatel. V popel se tak obrátila mnohá stavení, která stála poblíž současné vinice Máchalky, respektive v okolí svahu mezi Prosekem a Vysočany. Prohřešek tamních obyvatel tkvěl pouze v tom, že náleželi do hospodářství nenáviděného purkmistra, který hlásal katolickou víru.

Jelikož husitské války byly především náboženské, nepřekvapí proto, že zlosti rozlícených husitů neunikl ani katolický románský kostel sv. Václava, jedna z nejstarších památek na území deváté městské části. Ten byl pobořen a vypálen. „Všechny tři střechy a klenutí střední a severní lodě byly zničeny. Jen jižní loď zůstala zachována,“ uvádí Kuranda.

Co bylo s Podviním dále?

Tvrz, statek a okolní polnosti byly zabaveny, aby je zakrátko obdržel jistý měšťan Jan Bradatý – ne náhodou nový purkmistr Starého Města pražského, kterého prosazovali právě husité. Dokonce i jeho syn Václav byl jednu dobu purkmistrem, a to v letech 1429 až 1433.

Až teprve když se v roce 1436 na českém trůnu usadil Zikmund Lucemburský, který obnovil zemská práva, připadla usedlost zpět původním majitelům z Podviní. Dlouho se z ní neradovali, protože v roce 1490 o ni rod přišel nadobro popravou posledního příslušníka významného měšťanského rodu.