8°C
Budoucí císař a český král se narodil 26. července ve Vídni roku 1678. Byl to „první Leopoldův syn, který přežije útlé dětství a jako Josef I. se stane jeho nástupcem“, píše v knize Leopold I. historik Jiří Mikulec. Josef měl celkem 15 vlastních i nevlastních sourozenců. Dospělosti se jich spolu s ním dožilo pouze šest.
Zatímco uherským a římskoněmeckým králem se stal za života svého otce, teprve po jeho smrti zdědil i český trůn. Když Leopold I. v roce 1705 po téměř padesátileté vládě skonal, bylo Josefovi 27 let. České země tou dobou čítaly zhruba půl druhého milionu obyvatel, přičemž Praha byla největším z českých měst. Čítala přes 60 tisíc obyvatel.
Nekorunovaný český král
Ještě než se Josef narodil, oblíbil si jeho otec kult sv. Josefa. Ten se snažil vehementně prosadit i v Čechách. „Dokladem jsou i pražské kostely stejného patronicia: novoměstský na dnešním náměstí Republiky (…) a malostranský,“ píše v knize Císař Josef I. právní historik Valentin Urfus.
„Český král Josef I. v českých zemích příliš často nepobýval,“ uvádí Urfus. Prahu navštívil minimálně dvakrát. První návštěva proběhla v prvním roce Josefova života, kdy se vídeňský dvůr z obav před morem nakrátko přestěhoval do Prahy. Podruhé Prahu navštívil v roce 1702, kdy mu bylo 24 let. Více návštěv Prahy není známo. Byl po dlouhé době dalším vladařem, který se nenechal korunovat českým králem ve svatovítské katedrále.
Odkaz současným pokolením
Neznamená to však, že by si Čech nehleděl. Český jazyk prý ovládal znamenitě a velmi se zasazoval o rozvoj českých zemí, Prahy nevyjímaje. Ostatně jedno z nejvýraznějších „dědictví“ Josefa I. můžeme vidět dodnes. Bylo to totiž právě za jeho vlády, kdy se na Karlově mostě začaly objevovat první barokní sochy, dodnes stojící. Na podstavci jedné z nich je dokonce nápis orodující právě za mladého vladaře.
Rovněž za vlády Josefa vznikla na zanedbané vinici kousek od Hradčan Bořkova zahrada, pojmenovaná podle šlechtice Jana Kryštofa Bořka, na jejímž místě dnes stojí čtvrť Ořechovka, dříve známá jako Bořekovka. Bořek byl ve své době uznávaným ekonomem, jehož názorům Josef naslouchal. Ne vždy je ale vyslyšel.
Ještě významnější však je, že svým reskriptem z roku 1707 doporučil českým stavům zřízení inženýrského vysokého učení – čili budoucí ČVUT. Jejího skutečného zrealizování na Malé Straně se však nedožil. Přesto to byl právě on, kdo celý záměr z postu vladaře inicioval a posvětil.
Mladý, svobodomyslný a tolerantní
O Josefovi se traduje, že byl velmi temperamentní a vymykal se konzervativním trendům, které jeho otec zastával. Byl hudebně nadán, dovedně maloval a ovládal několik jazyků. Jeho osobnost však byla problematická.
„Josefovi se od mládí líbily ženy, pro jejich půvab měl nespornou slabost,“ líčí historik. I přes manželství, ze kterého vzešli tři potomci, měl mít nespočet milenek. Údajně také kvůli tomu nakazil svou choť Amálii Vilemínu kapavkou, kvůli které nemohla mít více dětí. S tou jej rodiče paradoxně sezdali právě proto, aby od milostných avantýr upustil.
Smrt uprostřed rozdělaného díla
Josef I. chtěl říši reformovat, vyvést ji ze zaostalosti, která ve srovnání s Francií Ludvíka XIV. byla markantní. Jeho smělé plány překazila smrtelná nemoc. „Bylo po Velikonocích roku 1711,“ líčí poslední okamžiky císaře Urfus. Císař ten čas onemocněl neštovicemi. „Následoval už jen úporný a marný boj mladého organismu se zákeřnou nemocí. Dopoledne 17. dubna císař skonal.“ Dožil se 32 let.
„Nekorunovaný český král Josef I. byl i bez vladařského diadému skutečnou vladařskou osobností. Že to byla osobnost ne právě jednoduchá, problematická a v něčem kontroverzní, může jen zvýšit zájem o ni a možná ji i lidsky přiblížit,“ uzavírá Valentin Urfus.
