Zákaz kebabu, pojištění pro dětská autíčka: Co Brusel nařizuje a co je blábol?

Zpráva o tom, že Evropská unie plánuje zakázat kebab, způsobila velké pozdvižení nejen mezi milovníky této pochoutky. Ve skutečnosti šlo jen o boj úředníků a europoslanců, kteří se dohadovali o tom, nakolik jsou nebezpečné fosfáty, které se využívají při jeho přípravě. Fosfáty totiž způsobují třeba vážné onemocnění srdce a EU je chtěla omezit ještě víc než doposud. Nakonec tento nápad neprošel. Podstatné ovšem je, že kebab by přežil i bez této výjimky, byť by měl pravděpodobně o něco horší chuť.

Kebab EU nezakázala. | EPA

Česká asociace pojišťoven vypustila na konci června mýtus, že Brusel chce zavést povinné pojištění nejen všechna motorová vozidla, ale také dětská elektrická autíčka nebo podomácku vyrobená vozítka provozovaná třeba na zahradě. Ve skutečnosti se toto pojištění bude týkat jen vozidel určených k reálné přepravě, tedy například segwayů nebo elektrokol, nikoliv však hraček. Navíc si jednotlivé státy budou moci samy rozhodnout, jak přísná tato opatření budou. Třeba segwaye mohou z této povinnosti vyřadit.

Dětská autíčka povinné ručení nepotřebují. | archiv

Mnoho učitelů i rodičů vyděsila zpráva, že školy už nebudou moci zveřejňovat fotografie svých žáků, například z prospěchových, sportovních nebo jiných soutěžních úspěchů. Tento zákaz byl dáván do souvislosti s novým evropským nařízením GDPR.

Ve skutečnosti se žádná revoluce pro školy nechystala ani nechystá. Už dříve platná česká legislativa říkala, že rodiče musí dát souhlas s uveřejňováním fotografií svých ratolestí. Nově nesmí školy bez souhlasu rodičů uveřejnit fotografii s popiskem typu „Pepíček Novák dává gól“. Naopak fotky popsané „4.A hraje fotbal“ se to netýká. A zbytečné jsou také obavy, že rodiče budou muset dávat souhlas před uveřejněním každé takové fotografie. To není nutné, stačí jeden hromadný souhlas.

GDPR se škol nijak výrazně nedotkne (ilustrační foto) | Archiv CNC/Profimedia

Nepravdivé jsou také zprávy o tom, že by chtěl Brusel zakázat hranolky, praženou kávu, smažené hranolky nebo více opečený chléb. Šlo ale jen o návrh, který měl omezit výskyt rakovinotvorné látky akrylamid, který vzniká v potravinách s obsahem sacharidů a škrobu při tepelné úpravě nad 120 stupňů.

Hranolky EU nezakázala. | shutterstock.com

Některé euromýty se v českém povědomí (ale i v jiných zemích) objevují opakovaně a občas je „vytáhne“ i někdo z politiků. Ve skutečnosti jde o mnohokrát vyvracené nepřesnosti nebo dokonce lži. Podívejte se na následujících stránkách na ty hlavní.

Tento argument předkládají kritici EU často. Má pravdivý základ, ale rozhodně nejde o žádný zákaz. EU pouze vytvořila a schválila speciální rozdělení ovoce a zeleniny do jakostních tříd a pro každou stanovila určité normy. Toto opatření si přitom vyžádali přímo obchodníci s ovocem a zeleninou, aby mohli dát do beden více banánů a ušetřit na dopravě. Zákazník pak měl mít jasný přehled o kategorii a kvalitě, kterou kupuje.

Nikdo však prodej neprávně zakřiveného ovoce nebo zeleniny nezakázal, což vidíme i dnes, když některé obchody začínají „nedokonalé“ plody běžně prodávat. Nehledě na to, že o žádné zakřivení nikdy nešlo. Úřednicí měli na mysli stupeň plnosti a někdo v Česku to jen špatně přeložil. Po kritice, že tato opatření zbytečně vedou k plýtvání potravinami, byly v roce 2009 normy úplně zrušeny.

Zakřivené banány patří k často opakovaným euromýtům. | Shutterstock.com

To je i případ údajného nařízení, které mělo stanovit jednotný rozměr cirkusových stanů. Tento mýtus vznikl na základě zprávy, kterou schválil Evropský parlament. Řešila cirkusy spíše z pohledu kultury a poukazovala například na problém vzdělávání a docházky do škol u kočujících dětí. O sladění technických norem se tady vůbec nehovoří.

Euroúředníci měli kadeřnicím zakázat nosit boty na podpatku, snubní prstýnky i hodinky. Navíc se měl snížit počet ostříhaných hlav denně, aby se zabránilo emočním kolapsům. Nic takového ve skutečnosti EU nic takového nevymyslela. Nápad pocházel z pera samotných kadeřnických odborů.

Některé nepopulární novinky se občas „házejí“ na Brusel, přestože pocházejí z pera českých úředníků a zákonodárců. Typickým příkladem je zákaz prodeje koblih nebo pečiva, které není balené. Ten vznikl jako důsledek směrnice EU, která požadovala přijmout opatření proti šíření bakterií při prodeji potravin. Tato směrnice pouze chtěla dát zákazníkům jistotu, že koblihy či pečivo nebyly ohmatány jinými zákazníky.

Jenže zatímco ostatní státy to vyřešily buď zavedením kleští na pečivo, nebo igelitovými sáčky, české ministerstvo zdravotnictví vymyslelo, že se bude všechno neprodyšně balit. Česko se tak stalo zemí s mnohem přísnějšími pravidly, než EU vůbec vyžadovala. Naštěstí tato vyhláška dlouho nevydržela a ministerstvo ji zmírnilo.

Podobně aktivní byli čeští úředníci v roce 2001, tedy ještě před vstupem Česka do EU. Do českých zákonů se tehdy měla „zavést“ směrnice, která vyžaduje v kuchyních restaurací tekoucí teplou a studenou vodu a prostředek na mytí rukou. Ministerstvo zdravotnictví toto zadání pravděpodobně špatně pochopilo, případně bylo přespříliš aktivní. Každopádně vymyslelo, že všechny restaurace musí mít na všech místech jak mýdlo, tak bezdotykové baterie na vodu. A změny úředníci vyvětlovali právě Bruselem.