8°C
Když Milan vyrůstal, trávil spoustu času u povodí Loděnice kousek od Unhoště. Za socialismu se jednalo o vyhledávanou oblast, kam jezdili na dovolenou mnozí z řad prominentů komunistického režimu. Po revoluci význam lokality trošku povadl, což se podepsalo i na mlýnu. Starodávná budova Dědkova mlýna rok od roku nevzhledně pustla. Aby se nemusel dívat na zánik míst, která mu v mládí přirostla k srdci, rozhodl se Milan mlýn koupit. A tak se začala psát jeho pivovarnická „mise“.
Pivovarský sládek, který pivo nepije
„Na pivo jsem dlouhá léta nebyl, ale nakonec jsem se nechal přemluvit. Udělat něco jiného se starým mlýnem ani moc nejde,“ vysvětlil Milan, který holduje spíše vínu, kde se vzala idea zřídit pivovar. V oblasti vína kdysi podnikal, ale když se rozmýšlel, co s nově pořízeným mlýnem, na mysl mu nepřišlo.
„Bylo by to nepraktické,“ krčí rameny. „Není tady místo na vinice. Je to tu samá břidlice a jíl. Navíc ve víně má člověk šanci jen jednou za rok. Když se víno nepovede, co pak?“ Nad pivem prý váhal delší dobu, ale nakonec mu přišlo jako logické východisko. Pivovar i s přilehlým areálem se mu daří vést a rozvíjet, a jeho piva jsou napříč pivní kulturou vyhledávaná.
Areál plný rybníčků, pec pod varnou na dřevo i původní mlynářský náhon v hloubce několika metrů. Takový je malebný minipivovar Dědkův mlýn. David Zima
„Jsou lidé, kteří rozhodně umí vařit pivo lépe než já,“ říká Milan, který se pivo učil vařit přes rok. Na to, že by mu v práci bylo ku škodě to, že sám nepije, nepomýšlí. „Navařené pivo normálně ochutnám a vyplivnu, stejně jako to dělají vinaři.“ A sám ani nepopírá možnost, že by pivo jednou pít začal. Zatím k němu spíše hledá cestičku. A když náhodou někomu z návštěvníků jeho pivo nechutná, nezlobí se. Sám naopak nejprve vybízí k ochutnání. „Člověk by měl mít možnost nejprve ochutnat to pivo, než si jej nechá načepovat.“
Pivo s puncem osobitosti
Dědkův mlýn vaří dva druhy piv. 12° ležák a 13° nakouřený ležák. Milan Gojda piva vaří v 550litrové varně, pod kterou na rozdíl od jiných pivovarů zatápí dřevem. „Plyn tu totiž zavedený není,“ vysvětluje sládek. Svou péčí se snaží pivu vtisknout osobitost a originalitu. Nechává jej stát v klasických dřevěných sudech zakoupených v Německu.
Týdně navaří zhruba 1000 litrů. Design lahví i jejich etikety navrhoval sám. Komu by se nechtělo „trmácet“ se z Prahy do přírody, ten může vzít zavděk Pivním barem Dědkův mlýn, který na Bělohorské provozuje Milanův bratr.
Odkaz starodávného mlýna
Každý mlýn obvykle stává při vodním toku. V případě Dědkova mlýna je to Loděnice, místními i trampy přezdívaná „Kačák“. Každého asi v tomto případě napadne otázka, kde na své pivo bere Milan vodu? Že by z věčně kalného potoka, který se po několika kilometrech vlévá do Berounky? „Vodu beru z vrtu, který je na ležák ideální,“ vysvětluje.
Park rybníčků s kachnami i vodníkem
Hlavním záměrem Milana, když mlýn kupoval, nebylo vařit pivo, ale učinit z něj volnočasový areál pro všechny generace. Tomu podřídil prakticky veškerý svůj čas, finance a právě z toho důvodu zřídil pivovar, který celý areál propojuje a v podstatě i živí. „Chtěl jsem, aby si mladší generace dovedly představit, jak krásné to tu bylo. Protože i za socialismu jsme zde jako mladí zažili krásné chvíle,“ upřesnil Gojda.
„Doufám, že celý ten areál bude mít jednou hlubší význam pro okolí i pro místní soužití. Budu rád, když se mi tu do budoucna povede vytvořit místo pro volný čas, které bude lidi spojovat.“ Zatím pro to dělá maximum. Opečovává rozsáhlý areál plný malebných rybníčků, nejrůznějších piknikových míst, grilovišť. Do budoucna by v pivovaru rád otevřel i klubovnu či koloniál, který pamatují jen místní pamětníci. „Snad to tu bude jednou žít vlastním životem, tak jako kdysi,“ uzavírá.
