7°C
40 žen z ISIS posílají na smrt. Co čeká ty další? „Nedá se jim věřit,“ řekli Češkám
Mezi zajatci z řad Islámského státu je mnoho manželek džihádistů. V Iráku a v Sýrii k nim přistupují odlišně. V první zemi se rozjela soudní mašinerie, kdy padají i tresty doživotí či dokonce smrti. V syrském Kurdistánu, kde mezi ženami z ISIS fotily a natáčely Lenka Klicperová a Markéta Kutilová, drží manželky s dětmi v neprodyšném táboře. De facto ve vězení. Ženy tam strádají, Kurdové by se jich však rádi zbavili. Češky tu mluvily třeba i s Italkou či Němkou, které utekly k ISIS.
Cizinky, které se přidaly k Islámskému státu, odsoudil na konci května soud v iráckém Bagdádu k nejtvrdším trestům - k trestům smrti. A byl to rychlý rozsudek. 10 minut podle The Guardianu trvalo tohle stání, během kterého si tvrdý verdikt vyslechla třeba i 29letá Jamila Boutoutaová z Lille. Jiná Francouzka, matka čtyř dětí Méline Boughedirová, dostala o víkendu pro změnu doživotí.
Klicperová: Hodně drsné ženy, žádné nešťastnice
Iráčané se s manželkami či vdovami po členech ISIS lidově řečeno „nemažou“. „Irák zaujal velmi tvrdá stanoviska. Je to asi pochopitelné vzhledem k tomu, jakým způsobem tam válka probíhala, jaká zla napáchala, kolik má obětí. Pokud se daří prokázat, že ty ženy nebyly jen nějaké oběti a nešťastnice, které se dostaly do Islámského státu pouze proto, že musely jít se svým manželem, ale že naopak byly skutečně aktivní - některé z nich byly opravdu hodně tvrdé a drsné - tak je to asi pochopitelné,“ řekla Blesk Zprávám válečná reportérka Lenka Klicperová.
Spolu s Markétou Kutilovou se dostaly mezi zadržené manželky džihádistů v Sýrii. Poměry tam jsou pro tyto ženy o něco příznivější. Alespoň v syrském Kurdistánu, kam Češky vyrazily.
Mírnější tresty v Sýrii
„V Sýrii soudy zatím neprobíhají, ženy jsou drženy v detencích, buď je vyslýchají, nebo se s nimi více méně nic neděje. V Sýrii se nedá rozhodně očekávat takhle tvrdý postup, alespoň pokud mluvíme o syrském Kurdistánu. Trest smrti tam zaveden není,“ pokračuje Klicperová.
Podle ní se nedá odhadovat, jak tvrdě budou Syřané postupovat - očekává ale mírnější přístup než v Iráku. Kurdové by nejraději tyto ženy poslali pryč. „Rádi by se jich nějakým způsobem zbavili, což ale není možné, protože většina ze zemí původu těch žen je zpátky nechce,“ upozorňuje. A tak zde ženy ve svém současném vězení živoří s nejasnými vyhlídkami na budoucnost.
„Pro islamistky jsme byly lidský odpad“
Že se dvojice Češek mezi zajaté manželky džihádistů vůbec dostaly, byla souhra štěstí a vytrvalé práce během vleklého syrského konfliktu. Tři měsíce nedostala žádná média povolení mluvit s těmito ženami, Klicperová a Kutilová však získaly výjimku s ohledem na svou předchozí práci v syrské Rojavě i pomoc místním v rámci sbírky SOS Kobání.
„Nerozdělovala bych ty ženy na Evropanky a ostatní, jsou to spíš jisté typy zajatých manželek džihádistů. Ať už to jsou Evropanky, Syřanky nebo cizinky ze všech koutů světa, tak jedna skupina jsou ženy, které aspoň předstírají, že litují. Těžko říct, jestli litují opravdu, do hlavy jim nikdo nevidí, ale aspoň se pokouší o nějakou sebereflexi a lítost. Jsou schopné vyprávět svůj příběh, jsou schopné bavit se s novináři, pokud se k nim dostanou,“ popisuje Klicperová.
Druhá část žen džihádistů je ale mnohem větší. „Jsou to ženy, které jsou džihádistickým myšlením nastaveny jednoznačně a nehodlají nic měnit. Ty se s námi ani nebavily, pro ty jsme káfir, odpad společnosti, něco, na co je nechutné se jen dívat, prostě póvl. S tímto druhem džihádistek se nedají pořídit fotky, záběry, nedá se s nimi prohodit slovo. Okamžitě začnou ječet, že se s vámi nebudou bavit,“ vysvětluje česká fotografka a reportérka.
Varování: Mohou jen hrát šarádu
Sama Klicperová má z dřívějška zkušenosti i přímo z fronty z bojů z ISIS. Či z uprchlických táborů na syrských hranicích, protože nejen mimo Sýrii se uprchlíci vydali, ale miliony lidí jsou uprchlíky i přímo ve své vlastní zemi. Pohybovat se mezi těmi, kteří stáli na druhé straně barikády, mezi členy Islámského státu, je však přece jen jiná zkušenost.
„Varovali nás, že se jim nedá věřit. Ani tomu málu, které dává najevo nějakou lítost - může to být jen šaráda pro okolí a těžko říct, jak je to doopravdy. Vypráví jen svou verzi příběhu,“ upozorňuje Češka.
Češky potkaly Italku i Němku
Společně s Kutilovou se přitom sešly i s jednou Italkou či Němkou Linou, která odešla do Sýrie v roce 2012. „Je z té první skupiny, sympatická mladá žena, 28 let, modrooká, zřejmě blonďatá. Velmi světlé pleti, něco mezi Němkou a Ruskou, protože její matka je Kazaška. Chtěla by se vrátit do Německa, ale ví, že ji tam čeká soud a že Německo všechny příslušníky Islámského státu bude soudit. Asi tuší, že by to pro ni nedopadlo dobře jako pro manželku dvou džihádistů,“ říká Klicperová.
Lina je někdejší boxerka, která by se chtěla v Kurdistánu usadit, znovu vdát, pracovat, věnovat sportu - na vycestování nemá dokumenty, a tak je nyní v internačním táboře, kde je o ni základně postaráno. „Ale samozřejmě to není žádný luxus a teď v létě tam jsou kvůli vedru opravdu strašné podmínky,“ podotýká Klicperová.
Zajaté ženy džihádistů jsou tak v této části světa bedlivě střeženy. „Je to vězení, akorát že vypadá jako uprchlický tábor. Nemohou odsud ani na krok. Je to obehnané plotem, strážemi, Kurdové tvrdí, že už se některé pokoušely o útěk,“ zakončuje své vyprávění pro Blesk Zprávy o ženách džihádistů odvážná česká reportérka.
Ty, které šly dobrovolně, věděly moc dobře, co je čeká. A chtěly prachy, služky a moc. Ženy jsou obecně mnohem krutější než muži. A tyhle rádobyvyvolené, pryč s nima.