10°C
Co si v životě přejete a ještě se vám to nesplnilo?
„Možná kdyby nazpívala nějaká světová hvězda nějakou moji píseň, nebo kdyby se jeden z mých muzikálů dostal na Broadway. Ale to je utopie.“ (usmívá se)
Jaká největší náhoda se vám v životě stala?
„Já na náhody nevěřím, náhody nejsou. V životě je vše tak, jak to máme napsáno v osudu.“
Udělal jste někdy něco jen proto, že se to sluší, ale bylo vám to proti srsti?
„Asi ano, ale na nic si nevzpomínám. Snažím se brát věci pozitivně, a tak si nic takového většinou nepřipouštím.“
Co si myslíte o lidské závisti?
„Lidská závist je, vždy byla a vždy bude. Je to o nevyzrálých duších, které závidí, neb je to jejich vlastnost, kterou se ještě nenaučily vymýtit ze svého ducha. Závist také patří k jedné z vlastností zla. A zlo je proto, abychom poznali dobro.“
Pociťujete, že by vám lidé záviděli?
„Samozřejmě že je mnoho těch, kteří mi závidí. Ale je i celá řada přátel, kteří již dávno nevědí, co je závist. To jsou již ti vyspělejší jedinci.“
Tohle dodneška ti zůstalo… S čím se perete celý život vy, máte nějakou špatnou vlastnost, které se snažíte zbavit?
„Například netrpělivost. Chci mít vše hned a neumím si na spoustu věcí počkat. Musím se ještě na tomto světě hodně učit.“
Taky jste měl někdy tendenci radit?
„Samozřejmě. Dobře někomu poradit je, myslím, správné a pak je už na nich, zda si vezmou moji radu k srdci, či ne. Je takové dobré pořekadlo. Poradit ti můžu, ale hlavu ti nepůjčím. Ale nesnáším takové ty mudrce, kteří myslí, že jsou řediteli zeměkoule. Je mi jich líto.“
Co radíte svému vnukovi Sebíkovi?
„Aby nebyl vychloubačný, aby byl kamarádský a oblíbený. Říkám mu, že to, že se narodil v naší rodině a má slavného dědu, nesmí používat jako chloubu.“
A nepoužívá?
„Myslím, že už ne. Když to párkrát použil, domluvil jsem mu, že to pro něho není dobré. Pochopil to.“
A kdo radil vám? Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?
„Myslím, že nejlepší rada, kterou jsem dostal, byla od mého dědy. Jednou mi řekl: Nikdy nelži, protože lež má krátké nohy a vždy tě to doběhne.“
Přesto si myslím, že jste někdy zalhat musel…
„Tak třeba když mě máma nachytala ve třinácti u kouření. Lhal jsem jí, že jsem nekouřil, ale bylo to ze mě cítit na sto honů. Řekla mi, že ať si s ní klidně zakouřím, že to není problém a lhát jí nemusím. Vykouřil jsem s ní čtyři cigarety, ze kterých se mi udělalo tak špatně, že od té doby jsem cigaretu nevzal do úst. Dobrá metoda, jak odnaučit hned v mládí své ratolesti kouřit.“ (směje se)
Nepochybně jste se v životě v někom zklamal, dokázal jste odpustit?
„Pár lidí mě v životě zklamalo. Bohužel to byli většinou velmi blízcí přátelé, nebo spolupracovníci. Ano, odpustil jsem jim, ale pracovat s nimi již nemohu.“
Co byste nikdy neodpustil?
„Asi zradu. Pokud mě někdo zradí, tak jen jednou. Pak už s ním nekomunikuji.“
Zradilo vás v životě hodně lidí?
„Nevím, zda hodně, ale pár jich je. Bohužel to byli většinou ti nejbližší.“
Máte taky nějakou lásku z mládí, na kterou nemůžete zapomenout?
„Určitě. Bylo mi 15 let a jmenovala se Simona. Byla to krásná holka. Ale věřte mi, tehdy proběhla jen malá pusa. Ale byla to taková ta první láska.“ (usmívá se)
Co od života ještě čekáte?
„Snažím se žít naplno každý den. Nikdy nevíte, co přijde a co vás může potkat, či osudově zasáhnout. Proto našemu světu říkáme, že je to škola života.“
Co máte momentálně v hlavě? Nějaký nový námět na muzikál?
„Jen to ne. Nedávno jsem dokončil Muže se železnou maskou a jsem, jak se říká, trochu autorsky vyprahlý. Takový projekt, jako je muzikál, vám sebere rok života. Je to velice náročná disciplína. Chci si dát od psaní teď pauzu. Proto mám novou kapelu Kvatro a vyjíždíme v červnu na Open Air Tour, kde mám jako hosta Markétu Konvičkovou. Nazpívali jsme spolu nový duet a v březnu jsme natočili klip. Rádi bychom, aby byla v červnu našim fanouškům píseň již známá. Takže se letos chci věnovat hodně koncertní činnosti a možná napíši ještě pár písní. Ale to se teprve uvidí, jak mi to půjde. To se nedá plánovat.“
Na dně jste určitě nezůstal, v čem si myslíte, že tkví váš úspěch?
„Nezůstal, ale na dně jsem byl. Jak profesně, tak i životně. Ale to jsou cenné zkoušky, kterými si musíme projít. Myslím, že bychom se tady pak nic nenaučili, kdybychom měli život jak na stříbrném podnose. Někdy jsou to ale velice těžké a tvrdé zkoušky.“
Životně myslíte asi smrt vaší dcery, ale kdy jste byl na dně pracovně? Jak to dno vypadalo?
„Založil jsem tehdy nahrávací studio a hodně se zadlužil. Bylo to pro mě těžké období. Ale vše jsem splatil a dostal se z toho. Pomohli i kamarádi.“
Co vám pomohlo se odrazit, krom přátel?
„Víra v to, že se opět dokážu postavit na vlastní nohy. A pracovitost.“
Proč podle vás poslouchají vaše písně všechny generace?
„Myslím, že ta hudba je velice melodická. A i když působí na první poslech jednoduše, tak je v každé z mých písní skryto vždy mnoho aranžérských a harmonických prvků, které dávají té písni jistou ojedinělost. A za druhé jsou obdařeny skvělými texty, které vždy vypráví nějaký příběh ze života. Hodně mých příznivců mi říká, že mé písně jsou jako z jejich života. Takže velkou zásluhu na tom, že mám tolik hitů, mají i mí dvorní textaři.“
Žijete tak, jak se má? A jak to podle vás vypadá?
„Asi takto: Žiji Nonstop, prožívám si svůj Discopříběh, svoji Lásku z pasáže a mám svých Pár přátel.“ (usmívá se)
Co máte na mysli tím, že si žijete svůj Diskopříběh?
„To je jen taková metafora. Prostě si žiji po svém.“
Co děláte pro to, abyste nepadal únavou? A padl jste někdy únavou úplně?
„Tak například pokaždé, když dokončím nový muzikál, jsem totálně unavený. Potřebuji tak týden až dva na rekonvalescenci. Většinou jedeme někam na dovolenou do klidu, neposlouchám žádnou hudbu a relaxuji. Trvá mi tak několik týdnů, než se dostanu do normálu.“
Připadal jste si někdy v životě hodně sám?
„Naštěstí ne. Vždy jsem měl kolem sebe přátele, příbuzné, rodiče a tak. Nikdy jsem nepocítil takovou tu bezmocnou samotu. Asi jsem měl a mám v životě štěstí.“
Máte hodně blízkých přátel?
„Blízkých přátel není nikdy hodně. Těch je vždy jen pár.“
Kdo mezi ně patří?
„Do toho vám nic není. (usmívá se) Jsou to ale většinou lidi, kteří nepatří do mé branže.“
A co vaši nepřátelé, existují nějací?
„Těch je hodně. Ale ti mě nemohou rozhodit. Prostě je neřeším.“
Byl jste dítě mejdanů?
„Jasně. Jako mladej kluk jsem vymetal diskotéky, chodil na rockové a jazzové koncerty, jistě jsem byl dítě mejdanů. Dnes jsem mnohem klidnější.“
Kdy jste se zklidnil?
„Myslím si, že v době, kdy jsem poznal Marcelu. Tedy svou manželku. Takže asi před třiceti lety.“
Nevadí vám, že vás často lidé pomlouvají kvůli výstřednímu oblečení?
„Já pomluvy neřeším. A je pravda, že nejsem oblíbenec Františky Čížkové. Ale je mi to fuk. Stejně se budu oblékat tak, jak já budu chtít.“
Jak byste popsal svůj módní styl?
„Já myslím, že nemám žádný módní styl. Ani nemám žádného stylistu. Občas se poradím, když jde o nějakou událost s odborníky, jako je třeba Filip Vaněk, nebo Martin Gruntorát. Ale i oni se musí přizpůsobit trochu mému názoru.“
Chtěl byste žít nonstop?
„Já žiju NONSTOP!“
Našel jste »to něco«, abyste byl svůj?
„Asi ano, protože jsem svůj.“
Zasníte se taky občas? A o čem rád sníte?
„Bohužel nejsem snílek. Je to možná špatně, protože člověk by se měl občas zasnít. Ale jsem moc velký realista a pragmatik. Tak to s tím sněním asi zatím nepůjde.“
VIDEO: Michal Davida: Zažívá teror a přišel o prachy!
Michal Davida: Zažívá teror a přišel o prachy! Blesk TV
