7°C
„Koncem roku 2016 jsem měl úraz hlavy s následkem mozkové mrtvice,“ vzpomíná David na moment, který mu převrátil život vzhůru nohama. Co se tehdy stalo? „Spadl jsem na chodník a rozrazil si levou stranu hlavy. Prodělal jsem tři operace, nemohl jsem mluvit ani chodit,“ líčí. „Vše jsem se učil nanovo.“
S mluvou už problémy nemá. S chůzí to prý bylo těžší. „Velké problémy mi dělalo nastupování do tramvají,“ říká. Dalším neblahým následkem mrtvice byl pro Davida epileptický záchvat, který prodělal loni v prosinci, zhruba rok od nehody. „Vůbec jsem o sobě tři dny nevěděl,“ líčí. Dnes ale podobným případům předchází preventivními léčivy. Nikdy předtím epileptický záchvat přitom neměl.
Pád, bolest a probuzení po měsíci
Z nehody si pamatuje jen pád a bolest. „Moje první vzpomínka po úrazu se váže na dobu asi měsíc po něm,“ líčí s odstupem. „Ležel jsem v bílé posteli a nemohl se hnout. Byl jsem unavený a zmatený. Nějakou dobu mi nedocházelo, co se vlastně stalo,“ popisuje. Mrtvice mu zasáhla pravou část těla, což jej dodnes limituje, nejen při práci.
Pozvolný vstup do „normálního života“
Dlouhou dobu se David zotavoval, aby se mohl vrátit do běžného života. Nejprve strávil tři měsíce na rehabilitační klinice Na Košíku, posléze v Kladrubech. Nyní přibližně tři čtvrtě roku dochází do Centra moderní neurorehabilitace pro osoby se získaným poškozením mozku ERGO Aktiv na Žižkově.
„Různě mi tu pomáhají zapojovat se do života, abych nemusel být odkázaný na pomoc druhých,“ říká o péči tamních pracovníků. Zároveň s ním i nacvičují důležité denní úkony, jako nastupování na eskalátory. „Na ty si ještě sám netroufnu, ale snad se lepším,“ krčí rameny.
Zanícený grafik a fotograf
Před úrazem se David věnoval grafické úpravě knih. Na svém kontě jich má řadu, pod kterými je podepsán coby grafik, převážně u nakladatelství Torst. „Dělávám grafickou úpravu, návrhy obálky i sazbu písma do knih. Po úrazu mi to jde těžko, ale snažím se,“ říká s tím, že jej stále limituje nehybnost pravé ruky, takže musí pracovat zejména levou rukou.
Dílem osudu je přitom David pravák. „Jen tou levou rukou se mi pracuje špatně,“ říká. „Lepší se to, ale ne tak, jak bych si přál.“ I když je nyní v invalidním důchodu, práce se nevzdal a knihy pomáhá tvořit dál. Jeho skutečnou vášní jsou však fotografie technikou dírkové komory.
Tato vášeň jej neopustila dosud, a když si člověk některé jeho fotografie prohlédne, ani by neřekl, že má nějaký handicap. Za sebou má již tři fotografické výstavy a další se chystá. V září bude jeho tvorba vystavena v Prácheňském muzeu v Písku.
Znovunabytá samostatnost
Dnes, rok a půl od nehody, David mluví i chodí sám bez pomoci druhých. „To dříve nepřipadalo v úvahu. Hodně mi pomohli a pomáhají rodiče, kteří se kvůli mému úrazu nastěhovali do Prahy, aby mi pomáhali,“ vyzdvihuje ochotu svých rodičů a také rehabilitaci. „Dnes už se všechno snažím dělat sám, ale jde mi to velmi pomalu,“ uzavírá s tím, že věří, že jednou bude znovu moci pracovat oběma rukama.
