50 let od pražského jara: Lidé mysleli, že změny jsou tu natrvalo, říká historik. V ulicích to žilo

3. května 2018 ● 18:15

Zpět
na

Pražské jaro roku 1968 je období od ledna do srpna, kdy se v komunistickém Československu začala uvolňovat atmosféra. Podle průzkumů z tehdejší doby se většina lidí domnívala, že změny jsou trvalé. Do ulic vyráželi studenti, cenzura prakticky přestala existovat. Byl to však jen několikaměsíční sen, po kterém se na 20 let vrátila krutá realita.

„Eto vaše dělo – je to vaše věc.“ Slavný komentář Leonida Brežněva k událostem v Československu na přelomu let 1967 a 1968 dával naději, že Sovětský svaz nebude do dění v naší zemi nijak zasahovat. Antonín Novotný byl tehdy donucen uvolnit místo prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandru Dubčekovi, který se postupně stal ztělesněním rostoucího uvolňování atmosféry.

Petr Zenkl, poslední předválečný primátor Prahy: Věznili ho nacisté, šla po něm StB. Emigroval v kufru auta

Život Petra Zenkla přinesl celou řadu neuvěřitelných osudů a zvratů.

„Antonín Novotný byl vnímán jako symbol toho, že se změny nedaří prosadit. Když byl po 15 letech vyměněn, najednou se začaly sbíhat hlasy, že je v reformách třeba pokračovat a obrodit celý systém. V důsledku toho zcela spontánně zanikla cenzura,“ prozradil historik Jiří Hoppe z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

„Osmičky“ už tehdy

Lidé si podle historika tehdy připomínali výročí „osmičkových“ roků se stejným zápalem, jako to činíme v současnosti my. Bylo to 50 let od vzniku Československa, 30 let od Mnichovské dohody a 20 let od komunistického převratu roku 1948. Díky uvolněné atmosféře se začali aktivizovat studenti, intelektuálové i novináři.

Studentský majáles v květnu roku 1968

Autor: ČTK

„V březnu se organizovaly mítinky s názvem ‚Mladí se ptají‘, kterých se zúčastnily tisíce mladých lidí. Padly tu dva tisíce otázek, zhruba třetina z nich byla vyloženě protirežimní. Na začátku května proběhla neformální demonstrace, na které se studenti dožadovali opoziční strany. Chtěli demokracii, nikoliv demokratizaci komunismu,“ popsal další události pražského jara Jiří Hoppe.

Radost a pád

Dne 18. května 1968 následoval studentský majáles, který byl plný recese. V ulicích Prahy byla vidět radost ze života, objevovaly se různé zábavné transparenty. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se staré pořádky ještě mohly vrátit. „Na přelomu dubna a května se zrealizoval průzkum veřejného mínění, podle kterého bylo přes 70 procent lidí přesvědčeno, že jde o trvalé změny,“ prozradil historik.

Několikaměsíční sen neměl dlouhého trvání. Dne 21. srpna 1968 do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy a veřejnost se ze vznášejícího obláčku ocitla tvrdě nohama na zemi. Následovalo období normalizace a komunismus se na další dvě desetiletí zabydlel v naší vlasti.