Historie festivalu – jehož název znamená Hořící muž – má počátek v konci vztahu jistého Larryho Harveyho, kterého v roce 1986 opustila přítelkyně.

„Tehdy jako symbolickou tečku za starým životem spálil s pár přáteli na pláži v San Franciscu dřevěnou sochu muže. Tento porozchodový rituál se stal v jeho partě osmi lidí tradicí a rok od roku se na něj nabalovalo víc a víc účastníků,“ vysvětluje zrod festivalu Marek Musil. Ten jako jediný fotograf navštívil i nejznámější odnože festivalu – Midburn v Izraeli a AfrikaBurn v Jihoafrické republice.

Dnes má americký týdenní festival konaný uprostřed nevadské pouště v lokalitě Black Rock Desert punc nedosažitelnosti, snů a nepředstavitelna a je velmi obtížné dostat se mezi povolených 75 000 účastníků. „Prodává se jen třicet tisíc vstupenek, kdy jedna vyjde na 450 dolarů (cca 9000 korun). Zbylé jsou pro umělce a dobrovolníky, kteří tam jezdí už třeba o týden dřív. Staví si tam sochy a instalace,“ říká Musil s tím, že většinou se vstupenky prodají během 20 minut.

Burning Man je festival plný svobody.
Autor: Marek Musil

Provizorní město Black Rock City vítá každý rok lidi z celého světa, dokonce i světové celebrity. „Všichni se chtějí ušpinit alkalickým prachem, jezdit na kole mezi obřími instalacemi, užívat si nekončící večírky nebo jen zapomenout na sílu peněz a obdarovávat se čerstvě namíchanými drinky, či se jen nechat ošlehat slunečními paprsky. Zažil jsem třeba i kemp, kam chodili muži a nechali si od místní šéfky stříkat mlíko z prsu přímo do pusy, protože byla zrovna těhotná,“ popisuje, co všechno je možné zažít v nevadské poušti, kde je vítána i nahota a sem tam nějaký ten joint. „Je to festival o svobodě, dá se to očekávat, ale tvrdé drogy tu nejsou.“

Burning Man je jediné dočasné město na světě, které každý rok znovu vyroste a beze stopy zmizí uprostřed ničeho. Chrám se stovkami přání, centrální kemp, stan s pytli ledu, kulturní kempy s nejrůznějšími workshopy, lekcemi jógy, tantry, kreslení na nahá těla, masážní studia, dětské koutky, opravny kol, stan s palačinkami... To všechno se tu objeví jen na pár dní.

Neplatí se penězi. „Všechno je na principu dobrovolnictví a touhy po předávání a obohacení. Právě tady se rodí pevná přátelství a tajemství. Pro spoustu umělců znamená prezentace jejich děl v nevadské poušti splněný sen, stejně jako já jsem si splnil sen, když jsem se tam dostal,“ říká přední český módní a reklamní fotograf Marek Musil.

Když světlonoši začnou věšet na sloupy vedoucí k chrámu lampy a lucerny, je čas sednout na kolo a zajet si do kempu pro kožich.
Autor: Marek Musil

Jak se tam nejlépe dostat?

Nejlepší je podle Marka Musila letět do San Franciska, kde si půjčíte auto. Cesta na nevadskou poušť pak trvá ještě dalších cca pět hodin. „Když tam jedete v sobotu, kdy festival začíná, počítejte s tím, že v koloně u vstupu se stojí třeba až deset hodin. A pokud nesplňujete pravidla, tak vás tam nepustí. Třeba pokud nemáte určitý počet galonů vody,“ upozorňuje fotograf budoucí účastníky.

MAREK MUSIL

Začínal v grunge stylu 90. let jako muzikant, který podlehl alternativnímu rocku a později začal muzikanty fotit. Bylo mu to ale málo, a tak se vydal se svým foťákem na cesty po Evropě, severní Africe, na Blízký východ a v Izraeli našel na chvíli druhý domov. „Ale kde se cítím opravdu skvěle a stále se tam vracím, jsou Spojené státy, protože tady jsem objevil kromě kontroverzní Ameriky svět komerční a módní fotky. Mojí poslední zastávkou je role energického fotografa, který již 7 let fotí pro přední české módní a lifestylové magazíny a reklamní agentury,“ říká o sobě Marek Musil.

Fotogalerie
83 fotografií