Lukáš zachránil Václavovi život, ale nikdy se nepotkali. Až teď, po pěti letech

Václav (50), otec dvou dcer, byl vždy aktivní sportovec. V roce 2013 se začal cítit unavený, večer mu otékaly a svěděly nohy, nejvíce ho ale trápilo neustále dráždění ke kašli.

„Když už jsem kašlal půl roku, tak jsem se rozhodl, že s „kašlíčkem“ půjdu k obvodní doktorce,“ vzpomínal pro Blesk Zprávy Václav.

„Lékařka mi řekla, že jsem nějaký bledý a poslala mě na hematologii. Po měsíci přišla diagnóza,“ pokračuje Václav. Ta zněla chronická myeloproliferativní nemoc: Primární myelofibroza. Jedinou šancí na vyléčení byla transplantace kostní dřeně.

„Pod slovy transplantace kostní dřeně jsem si nedovedl představit nic konkrétního a to mě docela děsilo, ale transplantace se mi jevila jako jediná šance,“ říká Václav.

Stovka policistů z jihu Moravy cedila krev: Darovali kostní dřeň a naději pacientům s leukemií

Lukáš se málem do registru nezapsal

Pětadvacetiletý Lukáš se rozhodl vstoupit do registru dárců po vzoru svého staršího bratra Tomáše. Oba inspiroval Radek Biedl, jejich profesor na učilišti, který dělá pravidelně nábor do registru v Hradci Králové.

V den, kdy se měl Lukáš se školou zaregistrovat, zaspal.

„Když jsem dorazil před školu, nikdo tam nebyl, tak jsem volal profesorovi Biedlovi a ten mi oznámil, že už jsou na cestě. Přemýšlel jsem, že půjdu domů, celý den byl omluvený, ale já jsem se tak moc chtěl zaregistrovat, že jsem nasedl na vlak a na vlastní náklady jsem jel do Hradce,“ popisuje Lukáš.

Podle svých slov byl v nemocnici jen pár minut. „Poděkovali mi a dali mi sušenky, netušil jsem proč, řekli mi, že jsem tisící člověk z naší školy, co se registruje,“ usmívá se mladý muž.

„Zápis do života“

Pro pana Václava se mezitím hledal dárce mezi příbuznými, ale nikdo nebyl vhodný. V tu chvíli už se životy dvou mužů střetly, protože Lukáš byl vyhodnocen jako vhodný dárce.

„Když mi zavolali, že jsem potencionální dárce, vůbec jsem tomu nemohl uvěřit, ale věděl jsem, že jsem na sto procent odhodlaný to podstoupit,“ řekl Lukáš.

Václav tedy podstoupil transplantaci v listopadu v roce 2013. Lukáš se tak „zapsal do Václavova života“ tím, že mu daroval krvetvorné buňky.

Dárců kostní dřeně přibylo. Dárců krve by bylo potřeba ještě 150 tisíc, míní expert

Lukáš měl trému

Po pěti letech dostal Václav možnost se s Lukášem setkat. Oba tušili, že ten druhý je muž, nic víc.

„Mám trému,“ přiznal Lukáš s tím, že nechá na situaci, co Václavovi řekne jako první. Václav už měl naopak jasno, co mu řekne, a představu měl i o setkání: „Jak to proběhne? Jako setkání dvou lidí, kteří jsou si blízcí.“

Setkání se odehrálo v Praze, na slavnostním večeru Poděkování dárcům za rok 2017, který pořádá Český národní registr dárců kostní dřeně a Nadace pro transplantace kostní dřeně. Ceremoniálu se zúčastnila např. Livia Klausová, která stála u založení registru v Česku a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), který se svěřil, že se chce také zapsat do registru.

Jak setkání vypadalo? Podívejte se na video:

Smí se setkat dárce a příjemce kostní dřeně?

Smí se vůbec setkat dárce a příjemce? „ Ano, ale musí být splněny celkem přísné podmínky. Dárce a příjemnce musí souhlasit. Příjemce musí být v dobrém stavu a nemoc musí být definitivně zažehnána a musí být jistota, že toho dárce už nikdy potřeboval nebude,“ řekl Blesk Zprávám, Pavel Jindra, vedoucí lékař registru dárců kostní dřeně.

Primář dále uvedl, že počet zájemců o zapsání do registru stoupá. Na druhou stranu je o něco složitější sehnat pro pacienty vhodné dárce, proto je lepší, pokud je potencionálních dárců co nejvíce.

Setkání „pokrevních bratrů“

Lukáš se setkal s Václavem a jeho dcerou na podiu a před zraky všech se objali.

„Chtěl bych tady „bratrovi poděkovat, že mě podržel ... při životě. Jelikož mně se zapsal navěky do života, tak já mu předávám pomůcky, aby se mohl zapisovat dalším lidem, ale ne až tak hluboko do života,“ řekl s nadsázkou Václav a věnoval Lukášovi sadu per na psaní a dodal: „Já jsem si tedy myslel, že pokrevní bratři vypadají úplně jinak a probíhá to jinak. Spletl jsem se. Děkuji za to. “