7°C
Žádné kino, večírky a hrozba dluhů: Michal popsal mládí v dětském domově
Michal Ďorď (29) strávil celé dětství v dětském domově. Chlapce matce odebrali, když mu bylo osm měsíců. Po opuštění instituce by podle jeho slov nikdy neskončil na vysoké škole, kterou zdárně dokončil, kdyby neměl velkou podporu známých. Z mladých, kteří opouštějí dětské domovy, jsou totiž často například oběti dluhových pastí. Neexistuje systém, který by s podobnými lidmi pracoval. Pomoci má nová platforma Správný start.
O tom, jak je složité odcházení z dětského domova, promluvil pro Blesk Zprávy Michal Ďorď, ten v ústavu strávil celé dětství i dospívání. Jako jeden z mála vystudoval vysokou školu. Dne, kdy bude muset odejít, se ale bál. Mladí, kteří přicházejí o jistoty v podobě dětského domova, čelí totiž nejednomu problému.
Ztráta jistot
„Je to složité. Člověk je najednou sám, má vychovatele, kteří ještě před opuštěním ústavu nabízejí pomoc, říkají, že se na ně člověk může kdykoli obrátit, jakmile ale odejdete z ústavu, tak nastává problém s bydlením, s jídlem, s prací, se vztahy. Často člověk řeší vlastní identitu, protože už není v ústavu, který pro něho byl vlastním světem. Cítí samotu,“ popsal pro Blesk Zprávy Michal.
Vychovatelé a vychovatelky, kteří pro děti byli mnohdy nejbližšími osobami a starali se o ně od dětství, jsou náhle pryč. „Společnost očekává, že všechno zvládnou bez větší pomoci a podpory, to je podle mého názoru nerealistické očekávání ze strany státu nebo společnosti. Děti často vyrůstají v zařízeních, která jsou na okrajích měst, ve velkých domech, kolikrát jsou to lokality izolované od většiny společnosti. Dětem to často znemožňuje poznávat svět mimo zdi ústavu, tak jak je to běžné v rodině,“ vysvětlil Michal.
On sám si mohl hrát s ostatními jen na zahradě domova. Děti sousedů a děti z ústavu se vzájemně neznaly. Nepanovaly prý mezi nimi klasické maloměstské poměry. Ani ve 14 či 15 letech nemohl klasicky za kamarády ven. Měl vymezený čas jednou týdně. V ústavu totiž panují určitá pravidla a nařízení, která děti musejí dodržovat. Což má řadu důvodů, dospívajícímu to ale může komplikovat život. Michal mohl chodit třeba do kina až v posledních letech svého pobytu v ústavu. U kamaráda poprvé přespal v 19 letech.
Žádná pomoc od státu do začátku
„Děti, které opouštějí ústavy v České republice, jsou znevýhodněny v několika ohledech. Většina z nich opouští ústavy bezprizorně v 18 či 19 letech. V ústavech můžou zůstat teoreticky až do 26 let, ale podmínkou k prodlouženému pobytu je studium. Samotné studium a možnost podpory ze strany ústavu, není pro většinu z nich nějakou velkou motivací. Protože z ústavu chtějí většinou pryč,“ dodal Michal.
Dokonce i on a řada jeho kamarádů, kteří v ústavech vyrůstali, mluvili od 15 let o tom, jak se těší, až budou moci odejít, protože se v ústavu necítili svobodní, nechtěli být neustále trestáni, protože porušili nějaká pravidla (třeba tím, že přišli o 5 minut později z vycházky), se kterými nesouhlasili.
Odejít z ústavu.... a co dál?
Po odchodu z ústavu to ale mladí lidé nemají nijak snadné. V Česku nefunguje žádný státem garantovaný systém podpory. V jiných státech přitom existuje projekt následné péče, který jim pomůže „do života“. Je to třeba Amerika, Skotsko, Německo, nebo Velká Británie. Suplovat by to do jisté míry mohl projekt Správný start.
Za ním stojí Jonáš Motyčka, který se dané problematice věnuje přibližně posledních pět let. Jeho záměrem je vytvořit koncept, který bude fungovat sám o sobě a bude si žít vlastním životem. Uživí se a nebude závislý na darech fyzických osob nebo firem.
„Projekt by měl fungovat od letoška. Rozjíždí se to v několika úrovních. Co se týká zprostředkování práce a zajištění vlastních pracovních míst, tak pracujeme na otevření barber shopu a restaurace. Jedná se o moderní koncept s otevřenou kuchyní. Tyto obory vzdělání jsou právě nejčastější u dětí z dětských domovů. Po těchto oborech je ale poptávka, řemeslníků je málo, takže nemá cenu vymýšlet, kdo ví jaké odvětví, ale vydat se touto tradiční cestou, kde děti najdou uplatnění,“ popsal pro Blesk Zprávy Motyčka.
Pro restauraci zatím Správný start hledá vhodné umístění. „Zatím ale nemáme takové, které bychom teď na začátku mohli zafinancovat z vlastních zdrojů. Barber shop bude v Praze 1 a jednáme aktuálně o výši nájemného, ten by měl být spuštěn v létě. Restaurace pak na podzim letošního roku,“ dodal Motyčka.
Lidé, kteří se stanou zaměstnanci barber shopu, mají jedinečnou šanci vyškolit se v Czech Barber Academy. Provozuje ji totiž Mirek Hradil, kterému se zalíbila možnost propojení se Správným startem. Správný start ale nebude pomáhat jen se sháněním ubytování a práce. Poskytne také například asistenci při vyřizování záležitostí na úřadech. Každé dítě by navíc mělo mít vlastního ambasadora (mentora), na kterého se bude moci obracet třeba v případě nesnází.
