„A kat nám pravil, že on klekl a sepnul ruce, a kat jemu řekl: ,Milý kněže Jene, dej mi ruce, ať je sváži, neboť bych nemohl jinak nic činiti.’ A tak mu svázal ruce a sťal hlavu jemu i jeho bratřím, a to léta od narození Syna Božího 1422, v pondělí na den svatých Strachoty a Crhy,“ popisuje v dobovém textu očitý svědek popravu, při které Želivský naposledy vydechl.
Osud radikálního husitského kněze se začal pečetit v kostele Panny Marie Sněžné, který objevíte u Františkánské zahrady kousek od Václavského náměstí. Jeho nadšená kázání, překypující energií, měla totiž u chudých Pražanů obrovský úspěch. Postupně se stal jejich přirozeným vůdcem a roku 1419 se mu podařilo je vyburcovat k převratu, známému jako první pražská defenestrace.
Z oken Novoměstské radnice vyházeli ozbrojení Pražané protihusitské konšely, některé z nich ubili. „O připravenosti a dokonalé režii převratu svědčí fakt, že obětem byly ponechány cennosti," napsal historik Petr Čornej.Miláček chudiny
Díky vyházení konšelů z oken nabyl Jan Želivský na popularitě - získal moc a postupně se tak v roce 1420 začal zbavovat svých protivníků. To se však nelíbilo umírněným husitům. Proto se v červnu 1421 sešel čáslavský sněm, který je zvýhodnil. Na základě toho Jan Želivský vyvolal další povstání a 30. června 1421 ovládl Prahu. Nadále pokračoval v likvidaci svých nepřátel.
Tady kázal Jan Želivský Eva Fornálová
Ztráta moci
Po roce 1421 ztratil Želivský na moci. Po popravě umírněného husity Jana Sádla se další umírněnci začali bát o své životy. Následně byl sesazen přítel a stoupenec Želivského Jan Hvězda a vznikl devatenáctičlenný tribunál, do kterého radikální kněz nemohl mluvit.
Následně byl na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra přinucen dostavit se na radnici, aby vypovídal. Před shromážděním byl zajat a nečekaně odsouzen k trestu smrti. 9. března 1422 byl tak popraven opozicí, které se nelíbily jeho zbytky moci.
Želivského
Jméno Jana Želivského nese jedna z významných pražských ulic, jež se vine od křižovatky u stanice Ohrada až ke křižovatce u metra Želivského na Žižkově. Ulice, založená roku 1930 jako Mladoňovicova (po Petru z Mladoňovic, příteli Jana Husa), byla na Jana Želivského přejmenována v roce 1951 - tehdejší KSČ totiž považovala název po radikálním husitském knězi za akceptovatelnější.