9°C
Téměř metrovou řezbu z lipového dřeva si objednali Chomelští pro hlavní oltář kostela sv. Markéty koncem 15. století v plzeňské dílně. „Reprezentuje nám tehdejší regionální produkci. Konkrétní autor není známý, v dílnách se pracovalo kolektivně podle určitých vzorníků. Je vidět, že plzeňští řezbáři té doby tvořili podle moderních zahraničních trendů. Socha sice není nadprůměrně umělecky vyvedená, ale i tak obstáli její tvůrci se ctí,“ uvedl kurátor Petr Jindra.
Je vidět, že i když Plzeň nebyla ve středověku uměleckým centrem, místní dílny byly dobře informovány o uměleckém vývoji v prestižních německých lokalitách, jakými byl švábský Ulm či francký Norimberk. Světice je zobrazena jako by v pohybu s nařaseným šatem, právě podle špičkových děl švábských mistrů.
Socha je připomínkou původního, zcela zaniklého pozdně gotického oltáře kostela v Chomli. „Je velmi historicky cenná. V roce 1922 byla předána Uměleckoprůmyslovému, dnes Západočeskému muzeu v Plzni. Byla ale ve špatném stavu, podlehla by zkáze, hlavně kvůli dřevokaznému hmyzu,“ popsal Jindra.
Tehdejší konzervace ale všechny škůdce nevyhubila a další zásah v 70. letech minulého století soše také nepřidal. „Byla napuštěná pryskyřičnými látkami, ale nebyl to šťastný zásah,“ dodal Jindra. Socha tak před rokem skončila v restaurátorské dílně v Rudné u Prahy, kde si pobyla rok.
Restaurátorské práce se vyšplhaly na více než 100 tisíc korun. Teď se vrátila zpět do Plzně. Po krátkém představení veřejnosti zůstane skrytá v depozitáři. Na expozici není místo, galerie už léta netrpělivě čeká na stavbu nové budovy.
Kdo byla svatá Markéta?
Jedna z nejoblíbenějších světic středověku. Údajně žila koncem 3. století v Malé Asii. Kvůli přijetí křesťanství ji mučili a nakonec sťali. Je patronkou těhotných žen, rolníků a pastýřů.
