Krádež na zakázku?! Diamanty za miliony z Národního muzea zmizely a zůstaly jen bezcenné kopie

Národní muzeum provádí první rozsáhlou revizi drahých kamenů. „Sbírka až do roku 2012 byla uložena na několika různých místech. Pak přišlo stěhování celé sbírky do Počernic, kde jsme začali v moderním prostředí revizi,“ řekl Blesku náměstek ředitele Michal Stehlík. Podle něj se o rok později objevily první nesrovnalosti s nejcennějšími kameny – se safírem a diamantem za miliony. S největší pravděpodobností mají jejich krádež na svědomí pracovníci muzea!

Safír ze starožitnictví

Tehdejší kurátor sbírky drahých kamenů Jiří Kouřimský si v roce 1978 ve starožitnictví na Václavském náměstí vyhlédl nádherný safír. Jako znalec usoudil, že má obrovskou cenu. „Protože jde o unikát, který není u nás zastoupen v žádné státní sbírce, a nesmí být proto vyvezen do zahraničí,“ zdůvodnil Kouřimský žádost o mimořádnou koupi klenotu z 1. září 1978. „Kámen jsem přeurčil všemi dostupnými metodami a ověřil jeho přírodní původ,“ uvedl.

Z Národního muzea mohli ukrást pětikarátový diamant: Místo něj je ve sbírce jen sklo

Velká investice byla schválena. „Posoudil, že se jedná o pravý přivezený safír, takže ho muzeum koupilo tehdy za 200 tisíc korun,“ popsal Michal Stehlík. Nyní by pravý kámen měl hodnotu až desítky milionů. A jakou má hodnotu falzum? „Safír sice není přírodní, ale i tak bude mít hodnotu několika desetitisíc korun,“ tvrdí Stehlík.

Návštěvníci chloubu muzea mohli obdivovat až do roku 2010 ve vitríně muzea. Od začátku rekonstrukce historické budovy v roce 2012 je v depozitáři v Praze - Horních Počernicích. Až v roce 2016 nový kurátor Lukáš Zahradníček zjistil, že jde o syntetiku. „Bohužel pan Kouřimský už nežije, takže můžeme jen spekulovat, jestli to byl účel, nebo se spletl,“ dodal Stehlík.

Diamant zabavený šlechticům

Dalším „drahokamem“, s nímž je v muzeu problém, je pětikarátový broušený diamant. Muzeum ho dostalo v roce 1963. „Byla to zabavená věc po roce 1945 jednoho šlechtického rodu,“ uvedl Michal Stehlík. Jenže místo skvostu je v muzeu jen vybroušené sklo. Exponát prošel kontrolou naposledy v 70. letech. „Jenom se zkontrolovalo, že ten kámen je na správném místě, a tím to končilo. Nikdo nedělal průběžné zjišťování moderními metodami,“ řekl Stehlík. Podle něj došlo k záměně mezi lety 1963 a 1983. „Zaměnit ho mohl buď někdo v depozitáři, nebo na výstavě. Celá sbírka byla všelijak skladovaná. Zodpovědnost ale měl kurátor,“ konstatoval.

Dočkáme se další zlaté? Národní muzeum na Vítkově vzpomíná na Nagano

Už bývalá kurátorka Petra Burdová si v roce 2013 všimla, že s „diamantem“ není něco v pořádku. „Říkala, že je to určitě jen sklo, ale ještě se muselo dohledávat, jestli ten diamant není někde jinde. Nakonec se diamant nenašel. V roce 2016 nový kurátor začal dělat analýzy a potvrdilo se, že se jedná opravdu jen o sklo. Je zcela bezcenné,“ dodal Stehlík.

Investoval boháč?

Odborníci se shodují, že se nejspíš jednalo o krádež na zakázku. Vzácný diamant, který z muzea zmizel zřejmě při některé výstavě v 60. a 70. letech, je nyní podle všeho ozdobou soukromé sbírky nějakého bohatého člověka.

Interaktivní zábava ve filmovém muzeu: Pražané se učí animaci a objevují imaginární kino

Nákup zlata, drahých kamenů a dalších starožitností byla odjakživa obrovská příležitost pro boháče, jak uložit peníze. Investovat do cenností je mnohem výhodnější než mít hotovost doma v matraci. „Klenoty nepodléhají inflaci a jejich majitelé kdekoliv na světě se nemusejí strachovat o své bohatství, kdyby náhodou padla měna,“ řekl Blesku docent Pavel Kašpar, soudní znalec v oboru drahých kovů a kamenů.

Jak probíhaly revize?

Proč muzeum na takový průšvih nepřišlo dříve? „Revize probíhala už v 70. letech. V roce 1980 se pak ztratily věci za tehdejších 60 tisíc korun, takže to není pvní případ nějakého problému. Ty kontroly nebyly rozsáhlé a nepřišlo se na to,“ vysvětlil náměstek Stehlík.

Největší revize začala v roce 2013 a trvat bude až do roku 2022. Z 8000 drahých kamenů bylo zatím zkontrolováno 400 nejcennějších. Asi 70 z nich bylo špatně určených. „Podle nového zákona, který platí od roku 2000, se musí celé sbírky zinventarizovat jednou za 20 let. Celkově máme 20 milionů předmětů,“ popsal historik.

Drahé kameny by dnes měly být v bezpečí. „Jsou uložené v trezorové místnosti pod elektronickým střežením. Můžou tam jenom dva lidi, kurátor a ředitel přírodovědeckého muzea. Mají k tomu klíče a speciální kartu. Neměli by tam chodit sami, ale vždy s nějakým doprovodem,“ řekl Michal Stehlík.

Podívejte se, jak probíhal transport soch ze střechy Národního muzea: