7°C
Většina exponátů je zapůjčená ze soukromých sbírek u nás i v zahraničí. „Cíleně jsme hledali sklo vyrobené pouze v českých zemích,“ uvedla kurátorka výstavy Jitka Lněničková.
Sklo, které používali zednáři při společných přípitcích, musí vydržet speciální rituál, a to trojí udeření dnem o stůl. Sklenice, nazývané kanóny, proto mají výrazná, silná dna.
Zdobení pohárů bylo plně v režii jednotlivých lóží. Některé sklenice jsou strohé, jiné pokrývají rytiny zednářských symbolů. „Je třeba rozlišovat mezi sklem na přípitky a tím, které bylo určené jako dar, například k životnímu jubileu některého ze členů lóže. To pak mohly být i vázy či mísy,“ dodala Lněničková. Výstavu je možné navštívit do konce února.
České zednářské sklo
I přes zákaz zednářství v habsburské monarchii výroba skla pro zahraniční lóže čile kvetla. Dařilo se i za první republiky, konec znamenala válka a rok 1951. „Nedohledali jsme, že by v některém ze státních sklářských podniků vyrobili nějaké sklo pro zahraniční zednáře,“ řekla Lněničková. Oživení nastalo až po roce 1990.
Zednáři u nás
První zednářská lóže u nás vznikla roku 1741 v Praze. Následoval velký rozmach, ale v letech 1794 až 1918 měli zednáři stopku. Za první republiky obnovili činnost, za války a v protektorátu je Němci opět zakázali. Krátká poválečná renesance skončila rokem 1951. Oživení přišlo po roce 1990, dnes je u nás asi 750 zednářů ve více než 30 lóžích.
Co je zednářství?
Hnutí, založené kolem roku 1717 v Londýně, vzešlo z anglického osvícenství. Členem uzavřeného společenství se může stát ten, koho zednáři sami osloví, nelze se k nim přihlásit. Hnutí je opředené řadou mýtů, bývá oblíbeným tématem různých konspiračních teorií. Dnes ve světě působí kolem 2,5 milionu zednářů.
