7°C
K práci v Botanické zahradě se Martina Romaniuková dostala během své mateřské dovolené v roce 2004. Tehdy začínal zkušební provoz skleníku Fata Morgana a Martina se přihlásila na brigádu do pokladny. Práce u exotických rostlin ji uchvátila natolik, že i když byla vyučenou klenotnicí, rozhodla se absolvovat maturitu v zahradnické škole, aby v botanické zahradě mohla zůstat. Nikoliv ale na pokladně, nýbrž jako zahradnice.
Nakonec se »pomamila«
„Moje maminka měla od mládí ráda kytky. Starala se o zahrádku,“ vzpomíná Martina. „Tajně doufala, že se květinám já nebo moje sestra budeme věnovat. Tehdy jsme se podle ní »nepomamily«, protože jsme se každá věnovala něčemu, co s kytkami nesouviselo. Dnes pro změnu říká, že zrovna u mě by nečekala, že u rostlin skončím,“ dodává s úsměvem.
Celoroční péče o rostliny
„Naši botanickou zahradu mám ráda, obzvláště na jaře, když kvetou azalky nebo jiné květiny,“ vysvětluje Martina. Na jednu stranu je pro ni její práce koníčkem, i když je dennodenně pořád co na práci. „Celoročně máme co dělat, bývá tu »frmol«,“ říká. Každý den například pleje, zalévá rostliny, stříhá je, čistí břehy jezírek nebo krmí ryby. A po skleníku také provází návštěvníky.
„Když jsem na pokladně začínala, chodila jsem s průvodci do skleníku a moc mne to zaujalo,“ líčí Martina. Kvůli tomu si i udělala průvodcovský kurz a kromě celodenní péče o rostliny o nich může návštěvníkům prozradit leccos zajímavého. A nejen o nich. „Občas nám sem z venku vlezou užovky nebo ještěrky,“ dodává s tím, že se někdy i zvířátka stanou součástí „expozice“.
Občas jsou lidé neurvalí
Vyjma spousty pěkných zážitků má Martina i pár těch negativních. Například z řad návštěvníků, kteří se někdy nechovají úplně tak, jak by měli. „Lidé mají tendence si na rostliny sahat,“ říká. „Nejhorší však je, když při výstavě motýlů se lidé snaží pohladit nebo odchytit motýla. Někteří si je třeba přivírají do letáčků. Prostě je připlácnou a odnesou. To nepochopím dodnes, proč to dělají.“
Více však převládají spokojení návštěvníci, ze kterých mají samotné zahradnice a zahradníci radost. „Největší ocenění pro nás je, když vidíme, že se k nám lidé vracejí. Je to takové zadostiučinění toho, že tu práci odvádíme dobře,“ uvádí Martina. Sama má mezi rostlinami své oblíbence, například liánu strongylodon, která má tyrkysové květy.
Martina mnoho rostlin pěstuje i doma. Ale s těmi, které jsou k vidění ve skleníku Fata Morgana, se to prý nedá rovnat. „Není tolik místa,“ krčí rameny. Svou současnou práci si nemůže vynachválit, byť za ní jezdí až z Brandýsa nad Labem. „I když je to dálka, za tu práci mi to stojí,“ říká závěrem.
