Vlastní děti fotí jako oběti trestných činů! Nejsem pedofil, sama jsem zažila násilí, říká kontroverzní fotografka

Protagonisty na fotkách mladé maminky jsou její vlastní děti. „Focení dětí v těchto rolích je pro mnohé nepřípustné. Všude okolo vidíme fotky vysmátých dětí v kýčovitých pózách s vyžehlenými ksichtíky. Fotografové z nich vytváří kýčovité panenky. Ano, je to hezké, je to líbivé, lidi si to žádají, ale co tam uvidíš dál? Absolutně nic, žádný příběh, nic skutečného – a to mě nebaví, nic mi to nedává,“ prozradila Besi.

Její tvorba je pro většinu populace úchylná, temná, na hranici kontroverze, plná něčeho, co by se ukazovat nemělo. „Jsem osočována jako pedofilka, úchyl a kdo ví, co ještě. Mnozí nepochopí, co tím vším chci říct. Chci, aby lidé viděli, že to není jen divná fotka, ale pochopili, že to, co je na ní zachyceno, se děje denně. Otec dětí je s veškerou aktivitou srozuměn. Děti jsou výhradně v mojí péči. Ani okolí, ani rodina proti focení nic nenamítá,“ tvrdí Besi. 

Holčička (†5) ze srdcervoucí fotografie s dědečkem zemřela: Rakovina jí nedala šanci

Děti focení milují

„Moje dvě starší dcery fotí vždy naprosto dobrovolně, ze své vůle. Vážnost témat si uvědomují a i ony věří, že to může nějakému dítěti pomoct. Víte, všechna ta témata jsou děsivá, a to i pro mě. Občas při úpravě fotek se mi někdy stane, že mi je prostě zle. Je mi zle z představy, že se něco podobného zrovna někde děje, ale bohužel to není fikce, nýbrž hrozivá realita.“

Mluvili jsme i s Eliškou (12) a Terezkou (11), které jsou středobodem většiny fotografií.„Podle nás to má smysl, a i když někomu přijdeme divné a myslí si, jak nám to ubližuje, a že nás to poznamená do budoucna, není to tak. Hodně lidí si myslí, že tomu všemu nerozumíme, asi by se divili, jak moc tomu všemu rozumíme a že nám to není lhostejné,“ vyjádřily se k obavám lidí děvčata. 

Okolí však Besi skrze sociální sítě vzkazuje mnohdy nelichotivé vzkazy. „Je mi to jedno. Dokud budou mé děti chtít fotit a já tím změním osud byť jediného člověka, který si něčím podobným prošel, pak to pro mě má cenu zlata,“ vysvětluje Besi.

„Dejte mi pět minut s démonem.“ Otec gymnastek se vrhl u soudu na doktora-pedofila

Celé focení prý probíhá v duchu pohody. „Holky to baví a kolikrát i říkají, co by mohlo být lepší. Doma po focení si většinou dáme čaj a fotky si prohlížíme, komentujeme a smějeme se, poněvadž si vzpomeneme, jak dlouho třeba ta fotka vznikala, když jsme kvůli smíchu nebyly schopné tvořit rychleji. Dost často vzniknou fotky, které nebyly v plánu, a ty bývají nejlepší,“ říká Besi s úsměvem a současně vědomím, že její slova i fotky mohou ledaskoho nadzvednout ze židle. 

Výtěžek pomáhá

Výtěžek z prodeje fotografií na mnoha výstavách přitom putuje obětem domácího násilí a dětem do dětských domovů. „U výstav je trochu problém s tématem, ne všude to chtějí, ale věřím, že vše chce svůj čas, momentálně je v plánu několik výstav v Praze, Brně a na Slovensku.“ Autorka si přitom sama prošla podobnou zkušeností a život ji rozhodně nešetřil.

Otec udal vlastního syna (17) policii: V jeho mobilu našel pedofilní fotky dítěte (2)

Násilí viděla už jako dítě

Mezi násilím vyrůstala už jako malé dítě. Viděla věci, které by děti rozhodně vidět neměly. „Maminku jsem viděla v situacích, kdy vypadala jako velmi nepovedená omalovánka. Žádné dítě by takto nemělo vyrůstat a nedej bože, když se toto fyzické násilí použije právě na ty malé bezbranné tvory. Když si jen vzpomenu, že existuje něco tak odporného, jako je dětská pornografie, nejde s tím nic nedělat a velice mne mrzí, jak většina obyvatelstva dělá, že vlastně nic takového neexistuje. Víte, nejhorší je, že na úchyla můžete narazit naprosto všude, na místech, kde by vás to ani nenapadlo a dokonce nebezpečným člověkem může být i někdo, do koho byste to nikdy neřekli,“ popisuje.

Nezavírejte oči!

„Můj vzkaz pro všechny je: Nezavírejte oči před tím, co se okolo vás děje, protože to není žádný sen, to je realita. Nebuďme slepí, koukejme kolem sebe a zkusme se s tím třeba i tvorbou vyrovnat!“

Co na to dětský psycholog:

„V tomto případě žádný problém neshledávám. Není zde vyobrazovaná nahota a děti to dělají dobrovolně. Kde není žalobce, není ani soudce. Vemte si klasický případ hry dětí na indiány. Dítě je při hře přivázáno jako indián ke stromu a je mučeno. A určitě si z toho žádné špatné vzpomínky nevezme. Určitě to nenaplňuje žádnou skutkovou podstatu,“ sdělil Blesku dětský psycholog Jiří Novák.