Eurokomisařka se pere s Googlem a Applem: Giganti nehrají vždy fér

Google a Facebook stále rostou. Nevím, jestli jste četla poslední číslo Economistu, ale je tam zajímavé tvrzení, že 'zákazníci budou trpět, protože technologický průmysl se stává méně živým. Méně peněz půjde do začínajících podnikatelů (start-upů), většina dobrých nápadů bude koupena titány a tak či onak poputují zisky k obrům'. Sdílíte tyto obavy a víte co s tím dělat?

Je to celkem přesný popis některých našich obav, vezměte si například ten první případ Googlu. To je případ, kdy jsme zjistili, že Google znevýhodnil firmy. Myslíme si, že proto, že si myslel, že si jejich produkt příliš dobře nevede. Efekt tohoto chování, které jsme shledali ilegálním, je, že to byl risk pro inovace. Protože, proč byste něco inovovali a investovali do toho, když nebudete nalezen.

Ve většině evropských zemí je Google dominantní – podíl na trhu má 90 nebo 95 %. Je velmi důležité, že máme otevřený trh, kde, i když jste dominantní a je tím oslabena konkurence, tak ostatní vás stále mohou vyzývat. Speciálně když vidíme, že evropské prostředí start-upů je velmi živé a dynamické. Najdete jich mnoho a potřebují konkurenci, aby mohly pracovat a získávat podporu zákazníků. Je to riziko, co jste citovala.

Jeden z vašich cílů, o kterém jste mluvila, je, aby konkurence nebyla ztížená těmi technickými giganty. Na druhé straně v EU, možná trochu přeháním, máte 27 různých regulačních systémů. A máte firmy jako třeba Spotify, švédský start-up, který raději odešel do US, aby mohl růst. Je EU skutečně připravená na růst malých start-upů?

Spotify se vrátil ze Států. Teď jsou v Evropě. Není to jen problém regulace, je to otázka kapitálu. Vidíme, že v USA se po desetiletí kapitál, podnikatelé a vynálezci spojují v mnohem dynamičtějším tempu, než vidíme v Evropě. To je background toho, proč se moji kolegové snaží změnit kapitálový trh v Evropě. V Evropě, když potřebuje firma peníze, jde do banky a vzniknou dluhy. Ale přitom v řadě případů by bylo mnohem lepší prodat 5 % té firmy, aby získala kapitál. Je to jedna z velmi diskutovaných otázek v Evropě.

Za druhé, jednou z výhod nařízení ochrany dat, které vstoupí v platnost v květnu, nejsou jen nová pravidla, ale důležité je, že bude jedna sada pravidel. Firmy nevěděly, jak se mohou v jednotlivých zemích chovat. 

Rekordní pokuta 63 miliard: Google dostal „políček“ za zneužívání postavení

Co si pamatuji, nikdy žádný komisař pro hospodářskou soutěž nebyl tak populární jako vy. Je to těmi případy, kterými se zabýváte?

Nevím s tou popularitou. Ale úloha fungující soutěže a služba lidem jako zákazníkům, je zřejmě silnější, než kdy dřív. V těchto letech vidíte koncentraci trhu a byznys kolem nás stále roste. Jako zákazník se pak cítíte velmi malí. To je důvod, proč se lidé často ptají – je někdo, kdo se o to stará? Že se to nevymkne zpod kontroly? Že nám trh bude pořád sloužit? Že budu moci jít ke konkurenci? Navíc snaha, aby všechny firmy platily daně. Když vidíte, že některé země nepřispívají nic zemi, kde si vydělávají velké peníze – používají infrastrukturu, najímají lidi, ale neplatí jí do rozpočtu? To je také součástí té otázky.

K těm daním a rovným podmínkám. Jsou státy, které říkají, že jde o konkurenci mezi národy v případech jako byl například Apple. Co říkáte na tento argument?

Je to o zadních vrátkách. Ve smlouvách (Smlouvy EU - pozn. red.) je jasně řečeno, že můžete mít konkurenci v placení daní, ale předními dveřmi, metaforicky řečeno. Pokud to chcete zpochybnit, navrhnete změny zákonů, jdete na Radu, musíte získat jednomyslnost. A Pierre Moscovici v tom byl velmi úspěšný. Nyní je na to v EU zákon.

Když se změní daňová legislativa, je to přesně podle pravidel a jednomyslně. Případy Applu, Starbucksu, Fiatu jsou přesně opačné případy. Protože zjistíte, že několik firem dostávalo selektivní výhody, které jsou jen pro ně, ne to pro ostatní firmy. To je nekalá konkurence. To není o národní autonomii v oblasti daní. To je o konkurenci. Jsou firmy, které se nemohou organizovat kolem ředitelství na Bahamách a platí své daně. Musí pak soupeřit s firmami, které to nedělají, jak by měly.

„Politická hovadina“? Apple musí doplatit 350 miliard na daních, přikývl Juncker

Myslíte, že získáte ty peníze? Irsko, Lucembursko v tom nejsou příliš aktivní. Budete mít sílu na ně v tomto směru tlačit?

To je případ Irska. U Amazonu, Fiatu a dalších už byly myslím ty daně zaplaceny. Samozřejmě je něco jiného vybrat 13 mld. než 50 milionů (eur - pozn. red.). Samozřejmě přišlo odvolání a ty peníze musíte někde uložit, než se rozhodne. Když vyhrají, daně doplatit nemusí, když vyhrajeme my, peníze dostane Irsko. Čekali jsme více než rok, než jsme požádali soud, aby se na tento případ podíval v souvislosti s ostatními zeměmi a dalšími případy.

Jak těžké je toto zvýhodňování vůbec odhalit? To nejsou oficiální věci…

Nikdy nebylo tajemstvím, že nesmíte dávat daňové výhody. Ve smlouvách (Smlouvy EU - pozn. red.) to vždy bylo. Že se nesmí zvýhodňovat. A když byly pochyby, už před 20 lety soud řekl, že peníze na ruku, levný stavební pozemek nebo daňové úlevy, že je to vše stejné, je to státní podpora a je to ilegální, pokud to nesplňuje kritéria smluv. Problémem přesně bylo to, že to je tajemství.

Případ Applu byl otevřen teprve mým předchůdcem a až poté, kdy se to řešilo v americkém Senátu. Předtím nikdo nevěděl, jak je Apple organizován. Dříve jsme se to dozvídali díky únikům jako WikiLeaks, Panama Papers a dalším a teď také díky nové legislativě finanční úřady ví, jak jsou firmy organizovány. A to je důležitý krok vpřed. My nemůžeme dělat svou práci, když je vše pod zámkem a v tajnosti. Ale i když je to odhaleno a my se začneme ptát, tak je to velmi komplikované. Zapojeny jsou například dvě nebo tři země, vznikly různé druhy firem tady nebo jinde. To je velmi obtížné.