8°C
Minulý pátek se Marián Labuda vydal ze svého domku v Borinke k autu, když však chtěl nastoupit, udělalo se mu zle a omdlel. Jeho manželka se ho ihned snažila oživit, na pomoc jí navíc přiběhl kolemjdoucí pán.
V oživování pokračovali až do příjezdu záchranářů ve dvou sanitkách, kteří si Labudu převzali. I přes snahu všech herec náhlému kolapsu podlehl.
Marián Labuda miloval život, ale i tak si napsal tajnou závěť, ve které uvedl své poslední přání. Moc si přál, aby nad jeho rakví byla pronesena smuteční řeč v čestině. Tento jazyk, stejně jako naši zemi měl moc rád.
CELÝ ZÁZNAM: Pohřeb Mariana Labudy (†73): Zlomená Vášáryová a žertující Polívka!
CELÝ ZÁZNAM: Pohřeb Mariana Labudy (†73): Zlomená Vášáryová a žertující Polívka! TV JOJ
Mezi prvními se do Slovenského národního divadla v Bratislavě dostavily slovenské hvězdy Magda Vášáryová s manželem Milanem Lasicou. Ti se ihned pozdravili se známými a hlavně také s českým kolegou Bolkem Polívkou.
Ten teď prožívá smutné období. Ve čtvrtek dal poslední sbohem Jakubovi Zedníčkovi (†27) v Brně a nyní se přesunul do Bratislavy, aby se rozloučil s Mariánem Labudou.
Nemohla chybět ani slovenská kráska Danica Jurčová, která si zahrála i v několika českých filmech.
Mezi smutečníni hosty byl také herec a politik Milan Kňažko.
Jen co se Magda Vašáryová přivítala s kolegou Polívkou, odložili si s manželem kabáty v šatně. Samotné rozloučení totiž probíhalo v sále činohry Národního divadla.
Mezitím, co smuteční hosté vstupovali do sálu a jiní teprve přicházeli do budovy, vytvořila se u kondolenční knihy fronta. Fanoušci a obdivovatelé Labudy posílali herci vzkazy do nebe a na herce vzpomínali.
Smuteční obřad za Mariána Labudu začal přesně v 11 hodin. Herci, jeho kolegové, nejdříve zahráli na housle. Poté se členové Slovenského národního divadla shromáždili kolem rakve.
Zdrcená vdova po Labudovi, paní Vierka, se vítala v hledišti s jejich blízkými přáteli, kteří jí přišli vyjádřit upřímnou soustrast.
Paní Labudové kondoloval také Bolek Polívka.
Vedle paní Vierky seděli také synové Mariána Labudy, které herec velmi miloval.
První smuteční řeč pronesl Marián Chudovský, generální ředitel SND.
"Bude chybět svým kolegům, kamarádům, divadlu, ale nejvíc budu chybět své rodině. Své manželce, dětem, rodičům. Velmi miloval svou manželku, stejně jako jeho srdce patřilo jeho synům," zaznělo v jeho řeči. Na Mariána všichni vzpomínají jako na veselého člověka, který miloval život a herectví.
"Říkal, že smích je jedním z největších darů od Boha. A Marián Labuda rozdával smích neustále," připomenul. Chudovský během své řeči zavzpomínal na hercův život, jeho role divadelní i ty filmové a jeho spolupráci se zahraničními fimaři, stejně jako s českým režisérem Jiřím Menzelem. Vzpomenul také na veškerá ocenění, která Labuda za svůj život získal. Mezi ně patřila i cena Českého lva.
"Loučím se s vámi, vážený pane Labudo, jménem Slovenského národního divadla. Děkujeme vám za váš přínos českému i slovenskému divadlu a za vaše působení v zahraničí. Čest vaší památce," řekl závěrem. V tu chvíli se u rakve vyměnila stráž.
Do divadelního hlediště usedl i Labudův nejvěrnější parťák z komedie Vesničko má středisková János Bán alias Otík.
Jako druhý přistoupil ředitel činohry SND Michal Vajdička. Jeho řeč byla dojemná, ale krátká. Stejně jako jeho předchůdce zavzpomínal na herce s velmi těžkým srdcem.
Na promítacím plátně poté smuteční hosté zhlédli několik ukázek z Labudových divadelních inscenací. Mezi ně patří divadelní hra Svatba nebo Don Juan.
Mikrofonu se poté ujal herec Martin Huba. "O Mariánovi tu zaznělo už mnoho krásného a zaslouženě. Já jen dodám, že rodina byla pro Mariána vesmírem. Pro rodinu by dýchal. Ale dovolte mi také připomenout jeho pár hrdinských skutků. Ať už hereckých či osobních. Marián by mi to nedovolil, ale já bych rád prozradil, že Marián byl velmi urputný. A díky své urputnosti zvládal svou obrovskou plachost. Dělalo mu problém vyjít na jeviště, ale vždy se překonal. Jindy zase odmítal vstoupit na jeviště, dokud nezhubne, tak se rozhodl, že s námi bude absolvovat výstupy do Tater. Při jednom takovém výstupu mu málem umrzly ruce. On si ale s urputností rozevřel prsty zubama, aby mohl postupovat dál," zaznělo v jeho řeči.
Jen co se uklonil jeho ostatkům v rakvi, řeči se chopil herec Milan Kňažko.
Po něm ho vystřídala zdrcená a uplakaná Emília Vášáryová.
"Drahý Mariáne, nebudu se s tebou loučit. To slovo nesnáším. Nesnáším loučení, dnes chci o tobě pohovořit jako o kamarádovi a jako tvoje fanynka. Byl jsi pro mě šarmantním mužem, který byl od pána Boha obdařený talentem, energií, velkýma krásnýma očima. Byla jsem šťastná, že jsem tě mohla poznat i s mým mužem. Byl jsi náš moc velký přítel, velmi jsem si tě vážila," řekla herečka s tím, že ho obdivovala, když se na něj dívala na jeviště. „Měli jsme husí kůži a kolikrát jsem se sudila smíchy. Hlavně při filmu Komorní zpěvák, kde Marián hrál hudebního skladatele a dusila jsem se smíchem. Děkuji ti za všechno. Mariáne, nevím, kde teď jsi. Děkuju ti," řekla závěrem a z nervozity si při projevu spletla Mariánovo jméno se jménem svého manžela Milanem Čorbou.
Poté na divadelním plátně proběhlo několik dalších ukázek z Mariánova hereckého života. Byly k vidění hry Každý má svou pravdu, Ako se vám páčí či Macbeth.
Na jevišti se vystřídalo několik umělců a každý chtěl o Mariánovi promluvit. Vzpomínali na Labudu jako na urputného herce a komika, který před natáčením nerad zkoušel. Důkladně si přečetl scénář, ale naostro jel vždy až při první klapce.
Smuteční řeč pronesl i Mariánův věrný kamarád a český kolega Bolek Polívka.
"Měl jsem to štěstí bydlet s Mariánem v jednom karavanu nebo maringotce, jak jsme tomu říkali. Bylo to dlouho a bylo to krásné. Jednou jsme pospával jako obvykle a za Mariánem přišla redaktorka na rozhovor. On ji poprosil, abychom byli potichu, že spím. A ona se ho zeptala, jestli nejsem také takový protivný jako na ně. A on jí odvětil. Víte co, celý život touží být malý a tlustý. Nikdy se mu to nepovedlo, odpusťme mu to!" řekl Polívka.
"Byl mi v mnoha věcech příkladem, chci být jako on, protože nám Čechům a Moravákům často chybí vztek , temperament a víra a za to ti, Mariáne, děkuju, že jsi mě to učil. Příteli drahý, doufám, že se potkáme v té naší malé maringotce, " ukončil svou řec Polívka poklonil se a odešel.
Poté se na plátně opět objevilo několik Labudových rolí, tentokrát z filmu Neprebuzený, Vesničko má středisková a také jeho poslední role ve filmu Jiřího Stracha Anděl Páně 2.
Sálem zní píseň Tichá voda do Dunajka padala s klavírním doprovodem. Členové Slovenského národního divadla mezitím drží čestnou stráž u rakve s hercovými ostatky.
S hercem se na jevišti loučí i mladá generace slovenských herců, kteří jsou šťastni, že mohli stát s ním na jednom jevišti. Děkují mu za to, že se od něho mohli učit, že s nimi měli trpělivost.
Na plátně opět běží ukázky z Labudové tvorby, tentokrát z her Krcheň nesmrtelný, Ujo Vankúšik, Tiso, Odchádzanie či Moje mama mala brata. A na závěr si hercovi přátelé a všichni ti, co ho měli rádi, Mariána připomněli v sestřihu jeho rolí.
Jakmile skončila ukázka jeho rolí, lidé v publiku povstali a začali Labudovi vestoje tleskat. V tu chvíli se opona zavřela.
Po obřadu se uplakaní hosté začali pomalu trousit ze sálu. Kdo mohl, objal Labudovy syny a zarmoucenou manželku Vierku. Ta nemohla zadržet slzy ani na okamžik. Mariána tolik milovala.
S Labudou se kromě jiných přijel rozloučit jeho kolega Andrej Hryc, ale také manžel Báry Štěpánové Miroslav Barabáš. Právě Labuda byl totiž svědkem na jejich svatbě.
Jedni se loučili, jiní pomáhali odnést smuteční věnce do velkého černého vozu, který byl před divadlem přistavený. Pomáhal i Martin Huba nebo Emília Vášáryová.
Jen co herci odnesli květiny a věnce, z divadla vyšli muži, kteří vynesli rakev s ostatky Mariána Labudy. Tu pak naložili do auta.
