Sdílené kanceláře nejsou jen v Praze. Odborníci: Coworking je nový trend

„Coworking je silný trend, ale samozřejmě se hodně odvíjí od lokality, protože je to do značné míry trend, který je spojený s růstem nebo s popularitou práce na volné noze, případně volnějších pracovních úvazků,“ uvedl pro Blesk Zprávy zakladatel webu Navolnénoze.cz Roman Vlach.

Centra a jejich pracovníci jsou podle Vlacha hlavně v Praze a ve velkých městech. „Je to jednoznačně fenomén Prahy a okrajově Brna a Ostravy. Určitě jsou velmi dobrá centra i mimo tyto aglomerace, například v Olomouci je pěkné centrum. Praha je ale naprosto dominantní,“ popsal expert.

Coworking hudbou budoucnosti?

Podle odborníka jsou tedy coworkingové kanceláře do jisté míry velký trend. Je prý ale otázkou, jak se celá situace bude, vzhledem k nepředvídatelnosti trhu, vyvíjet dál. Do značné míry to totiž podle Vlacha podléhá také módě. Bude to hudba budoucnosti? Úspěšná centra jsou navíc často úplně plná. 

Jaká je realita? Jak se daří českým sdíleným kancelářím? Tak například v Paralelní polis, kde je PaperHub, mají plno. Zájem však stále zaznamenávají.

„Nejčastěji přijdou lidé, kteří mají svůj projekt, pracují na volné noze a hledají sdílenou kancelář, protože třeba už nechtějí být sami doma mezi čtyřmi zdmi, ale chtějí mezi lidi, případně hledají klidné prostředí, protože mají doma děti a podobně,“ uvedla pro Blesk Zprávy Žaneta, která v Paralelní Polis působí jako asistentka manažerky coworkingu.

Práce v open space je zlo a kazí vztahy. Lepší je dělat z domova, tvrdí studie

PaperHub je velký prostor, openspace, ve kterém nikdo nemá vlastní stůl ani židli. Zájemce ráno přijde a sedne si tam, kde mají zrovna volno. Lidé chodí podle potřeb a tomu je uzpůsobené i členství. Pro své klienty potom pořádají různé akce, společné obědy, svačiny nebo třeba večeře. To je jedna z možností toho, jak fungují podobné kanceláře. Jsou i takové, ve kterých lidé mají vlastní stůl i židli.

Konkurence je prý v Praze opravdu značná. „Překvapivě je v Praze z pohledu množství coworkingů ve srovnání asi podobný počet jako v západním světě. Je tady hodně coworkingů různého typu. Od těch velkých, které mají třeba 150 pracovní míst, po malé kanceláře,“ vysvětlila Žaneta.

Platba v kryptoměnách

Podle Žanety má každá sdílená kancelář také něco, čím se pokládá za výjimečnou. Takže třeba v PaperHubu se dá členství zaplatit jedině v kryptoměnách. Chtějí tím návštěvníky naučit, jak se používá bitcoinová nebo letcoinová peněženka.

Petr Načeradský provozuje hned dvě sdílené kanceláře. Jeho Desk Room lze najít v Praze i v Pardubicích. Jedná se o menší společnost, která je podle jeho slov ráda, že se uživí. Kdo podle Načeradského kanceláře nejčastěji využívá?

Hrozí nezaměstnaným v případě nemoci sebrání podpory? Nový formulář vyvolal zmatky

„Jedná se o sdílenou kancelář, do které se chodí pracovat, většinou jsou to lidé na volné noze, nezávislí profesionálové. Hodně se kolem toho točí lidé v IT, programátoři, nezávislí profesionálové, grafici a tak dále,“ popsal pro blesk Zprávy Načeradský a dodal: „Je v tom velká konkurence. Některá centra jsou podporovaná z různých fondů. Trh je dost zajímavý a pro nás menší coworkingová centra je to poměrně tvrdý byznys.“

Centrum pro rodiče i s miniškolkou

Větší coworkingová centra se většinou podle odlovených odborníků specializují na mladé lidi a startupy. Existuje ale i varianta, která je vyloženě pro rodiče, hlavně maminky, na mateřské.

„Provozujeme coworkingové centrum s miniškolkou, je to menší rodinný prostor. Primárně se zaměřujeme na rodiče, hlavně na maminky. Hodně to využívají třeba i z toho důvodu, že si děti třeba ve školce zvykají a tady můžou mít kancelář hned vedle ní,“ uvedla Pavlína Bandrovská z centra Baby Office.

Digitální nomádství jede! Čeští fanoušci karavanů se sjeli do Letňan

A od sdílené kanceláře to už může být jenom krůček k digitálnímu nomádství. Tihle lidé rádi cestují po světě a zároveň u toho pracují. Odkudkoli. A tak leží třeba na pláži a přitom programují kupříkladu zabezpečovací systém. Ve světě internetu není totiž nic nemožné.

Digitální nomádi tedy obvykle nechtějí zůstat na jednom místě, v jedné malé sociální bublině, cestují a snaží se lépe porozumět světu. A ještě navrch dělají to, co je baví.