7°C
Sociálním pracovníkem se stal hned po škole. Přestože studoval teologii a dánštinu, osud jej zavedl někam jinam. A pokud vás napadá, že se stal sociálním pracovníkem na základě přehnané empatie a chuti mermomocí pomáhat lidem z ulice, tak se pletete.
Při škole mu totiž spolužáci doporučili zajímavou brigádu, která byla schůdná s denním studiem. Jednalo se právě o výpomoc přes noc v azylovém domě. To se mu tak zalíbilo, že u tohoto povolání zůstal.
Pauzu si od lidí z ulice udělal jen jednou. Na jeden rok odcestoval za studiem do zahraničí. Poté měl chuť zjistit, jaké to je pracovat v jiném oboru. A tak získal zkušenost i v prodeji po telefonu. V callcentru se ale dlouho neudržel.
Prodej po telefonu nebyl ono
BMěl jsem hodinové telefonáty, protože mě bavilo si s lidmi povídat… Samozřejmě jsem ale vůbec nic neprodal,“ říkal se smíchem, jak ho to zase přivedlo zpět k současné práci, kde má povídání s lidmi až až.
Podívejte se, jak to tady vypadá Eva Fornálová
Nutná pravidla
Přesto všechno si dnes lidi z ulice nepřipouští tolik k tělu. „Kdysi jsem k tomu přistupoval jinak a doplatil na to. Teď odlišuji práci od osobního života. Je to v této práci velmi důležité,“ říkal Jan, jak je podstatné nedělat si z klientů přátele. A to nejen po psychické stránce. Drží se při komunikaci i v dostatečné vzdálenosti.
„Říkám jim, abychom si vyšli vstříc, že když mám rýmu, tak je alespoň nenakazím a obráceně,“ vysvětloval sociální pracovník, který si může zaťukat o stůl, že za všechny ty roky od nikoho nechytl žádnou přenosnou nemoc ani vši.
A přestože při své práci řeší problémy klientů, sám upozorňuje na to, že je taky jen člověk. Šestkrát do roka si i on popovídá s takzvaným supervizorem, se kterým probírá svá trápení v práci i osobním životě. To mu pomáhá přistupovat k práci s nadhledem, dostatečnou empatií a bez zbrklosti. „Svou práci bych neměnil. Dává mi toho hodně,“ řekl nakonec.
